Adriane, jak se máte?

Obecně jsem teď trochu na špičkách, protože se učím na pracovní výhled dívat jinak než předešlých sedmnáct let. Přesto se mám dobře. Abych řekl pravdu, naprostou náhodou jsem se rovnou překlopil do dalšího pracovního projektu, takže jsem ani nestačil vydechnout.

Rozhodl jste se pro velkou pracovní změnu a možná by se po sedmnácti letech dalo říct i životní změnu. Co vás k tomu vedlo?

Vedlo mě k tomu dlouhé přemýšlení, protože něco takového si musíte opravdu dobře rozmyslet. Třeba protože většinu přátel mám tady z toho prostředí. Totiž když máte tak časově náročný projekt, jako je Ulice, a do toho stálé divadelní angažmá, nemáte tolik času se stýkat ještě s někým dalším. Já jsem před covidem dokonce odešel po jedenácti letech ze Spolku Kašpar z Divadla v Celetné. Cítil jsem, že bych chtěl divadlo chvíli dělat i jiným způsobem. Ale nechtěl jsem změnou svého nastavení ovlivňovat kolegy, tím myslím zejména omezené termíny pro zkoušky a představení. Podobně to je i teď s Ulicí. Rozhodl jsem se, že si od Bedřicha na nějaký čas odpočinu.

Má vaše rozhodnutí i nějaké další důvody?

Abych vás mohl nechat nahlédnout do svých úvah, musím zmínit fenomén, který asi dokážou se všemi důsledky pochopit jen kolegové z Ordinace a my na Ulici. Když žijete s nějakou rolí sedmnáct let, dojde k průniku vás a vaší postavy. Vaše postava přebírá částečně i vaše charakterové vlastnosti a rysy. A já jsem došel do fáze, kdy jsem začal s Bedřichem ztrácet kontakt. Oddělili jsme se. Scenáristé potřebovali, aby šel Bedřich cestou, která už mi nebyla tolik zřejmá. A já si Bedřichův příběh začal brát trochu osobně. V tu chvíli jsem si uvědomil, že je u mě něco špatně. A jelikož je herec nakonec ten, kdo divákům prodává finální produkt všech, kdo se na něm podílí, musí se tato práce dělat zodpovědně. Mít takovou sledovanost, jako má Ulice, to není zadarmo, to není setrvačnost. To je denní tvrdá práce velkého týmu lidí a já měl obavy, že by diváci mohli nakonec poznat, že už si s Bedřichem nejsme tak blízcí a že už nemůžu dávat do práce na Ulici tolik energie, kolik by si zasloužila. Kazil bych to kolegům, kteří odvádí skvělou práci, a to jsem nemohl dopustit. Takže abych to shrnul: k odchodu z Ulice jsem se rozhodl, abych měl více času na nové pracovní výzvy, a zároveň si potřebuji od Bedřicha na chvíli odpočinout.

To jsou opravdu velké životní změny.

Celkově mám pocit, že se teď zeměkoule točí trochu jinak. Manželka po letech skončila mateřskou, ale děti jsou stále ještě malé. Takže i doma se dějí velké změny a já potřebuji víc času, abych mohl ženu vykrýt, když je potřeba. Do toho covid a ta hrozná válka. Člověk možná najednou dělá kroky, které by dříve zvažoval ještě o něco déle.

Kdo je tahle kráska z Ulice ve skutečnosti? Kde se vzala, co všechno umí a co na sebe práskla?

Nebude vám natáčení denního seriálu chybět?

Nevím, jestli je to správná odpověď, ale připomíná mi to má studentská léta. Nerad jsem chodil na gympl, když jsem tam musel. Ale když už jsem byl na vysoké škole, vracel jsem se tam moc rád. A tady je to podobné. Jsem tady v ateliérech mnohem raději, když už tu nemám žádné povinnosti. 

Patříte na Ulici mezi stálice a mnozí vás tam považují především za dobrého přítele a až potom za kolegu. Zastavíte se tedy v Ulici na kafe, když budete mít cestu kolem?

Mám to tedy úplně „na druhé straně světa“, protože Ulice je v Hostivaři a já bydlím u letiště. Ale kdykoliv budu mít cestu kolem, určitě se tu zastavím. Člověk má odcházet včas, dokud jeho odchod nezpůsobuje negativní emoce. A to se mi podařilo. Chodit sem určitě nepřestanu, protože tu všechny vidím moc rád.

Budete mít příležitost potkávat své herecké kolegy z Ulice?

To je jedna z mých největších obav, že ty kontakty už nebudou tak intenzivní, protože jsme vždycky spoléhali na to, že se tu potkáme. Předpokládám, že s Matyášem to zůstane nadstandardní tak, jak to bývalo, protože je zároveň i kmotrem mé dcery. S Ljubou jsme si to pojistili už před časem společným divadelním představením Miluji tě, tak se měj v Divadle Metro. Rýsují se i spolupráce s dalšími kolegy. Takže to vypadá, že mi více budou chybět ostatní kolegové napříč všemi složkami. 

Vasil Fridrich: Po jarní sezoně Ulice přijdu úplně o všechny fanoušky

Kromě kolegů – co vám z hostivařských ateliérů bude chybět nejvíc?

To bych filozofoval. Myslím, že když něco ztratíte, tak až po nějaké době můžete vyhodnotit, jak zásadní to pro vás bylo. Nejsem ten typ, kterému by se stýskalo po kulisách nebo nějakých konkrétních rekvizitách. Řekl bych, že ty jsem si za ty roky v Ulici už odbydlel. Napadá mě, že mi asi může chybět místní kuchyně. Naše Oksana nám připravovala východoevropské speciality, které neumím uvařit ani já, ani moje žena. Přesto se ptáte příliš brzy, zkuste to za půl roku.

Jak pravděpodobný je váš návrat do Ulice?

Požádal jsem scenáristy, aby moje postava nezemřela. Jsem s Bedřichem natolik propojen, že by mi to bylo líto. Návrat je tudíž možný kdykoliv. Dovedu si představit, že mi scenáristé za nějaký čas nabídnou děj, který mě osloví a na který se budu těšit. Třeba se taky objevím jen na skok, když se v naší dějové lince bude dít něco důležitého. V nejbližší době to ale asi nepůjde, protože kvůli své nové roli jsem, abych tak řekl, relativně výrazně výtvarně řešen. Ale byl bych rád, kdyby pro mě ještě někdy na Ulici nějaký hezký příběh vymysleli.

Jaký děj by vám scenáristé mohli připravit, aby vás oslovil?

Já mám moc rád historické role. To by Ulice musela úplně změnit kurz. Obecně se herci někdy lákají na atraktivní kolegyně. Ale mně by stačila zajímavá zápletka, která se mnou bude v daný okamžik souznít. Bavilo by mě ukázat Bedřicha třeba zase v úplně jiné poloze. 

Jak vaši pauzu v Ulici vyřešili scenáristé?

Bedřichovi se aktuálně rozpadl vztah z důvodu jeho postoje k založení další rodiny s Alicí (Eva Hacurová), který nebyl ochoten změnit. Docela ho to semlelo. A tak se rozhodl, že dá svému životu jasný a významný smysl. Rozhodne se pro zásadní životní změnu a odstěhuje se za svou malou dcerkou do Opavy a začne život úplně od začátku. Takže to má trošku jako já. Taky se teď učím žít bez Ulice v zádech.

Jakub, nová postava v Ulici. Jaký je ve skutečnosti? V počítači má tajnou složku

Byl jste někdy v Opavě?

Znám to tam velmi dobře, je tam překrásně. Jsou tam fajn lidi, kteří nikam nespěchají. Když se tam řekne, že něco nebude dnes, neznamená to, že to bude zítra. Znamená to jen, že to nebude dnes. To mě baví.

Co bude s rodinou Liškových teď?

Pomyslné žezlo převezme František, který nám v seriálu dospěl v otce. Zřejmě se bude dál rozvíjet příběh související s jeho synem Chrisem a s jeho bývalou a současnou přítelkyní Skyler a s Bárou. A samozřejmě bude mít více prostoru Anča. 

Matyáš vedle vás herecky vyrostl, myslíte, že tak velký úkol zvládne?

Samozřejmě že to zvládne. František je inteligentní a zkušený herec. Když ho to bude bavit, určitě se této role zhostí skvěle. 

Jaké jsou vaše plány na nadcházející měsíce?

Po dvou letech se chystám na dovolenou na Slovensko. Moc se na to těším. Navštívíme zejména střední Slovensko, které chci ukázat dětem. Překvapivě se i děti těší, a to je co říct, když jde o dovolenou s rodiči. V srpnu budu asi uklízet barák, za těch sedmnáct let se mi to tam docela nakupilo. A možná si konečně sáhnu po delší době i na bicí.

Zákulisí seriálu Ulice: Kostymérka prozradila mnoho zajímavostí, které zná jen ona

A co nějaké pracovní projekty?

Nemůžu vám toho mnoho prozradit. Ale jak jsem už v úvodu zmínil, pracuji na zajímavém novém projektu. Je to filmový projekt. Moje role je poměrně výrazná osobnost nedávné historie. Tak nám všem držím palce, aby to dobře dopadlo, protože si myslím, že by mohlo. Dál budu hrát v divadle společně s Ljubou. A teď jsem čerstvě dostal nabídku na hostování v Divadle v Řeznické, kde bych se mohl objevit společně s Janem Vlasákem a Jirkou Štréblem. Na to bych se velmi těšil. Ale já tu hru ještě ani nečetl. Takže zatím jsem nadšen především z pravděpodobných hereckých kolegů.

A na závěr? Prožíváte nyní spíš úlevu, nebo nostalgii?

Zatím jsem ještě neměl příležitost, aby se mi začalo stýskat. Úlevu jsem cítil, když jsem své rozhodnutí dokázal vyargumentovat sobě a později i vedení. To jsem se cítil jako velký kluk, že jsem dokázal udělat něco tak velkého. I když abych řekl pravdu, já to v životě občas dělávám. Vždycky z toho mám strach, ale nakonec mě to pokaždé posunulo dál a já tato rozhodnutí zpětně hodnotím dobře. Takže to snad tak bude i tentokrát. Ale už teď se mi opravdu stýská po lidech z Ulice. Párkrát už jsem se jich dokonce ptal, proč mi teď tak často nevolají. Asi mají moc práce. 

Kvůli roli cokoliv! Tihle herci se proměnili k nepoznání

Pamatujete si na seriál Divoký anděl? Takto dnes vypadají jeho hrdinové