Když Helena Třeštíková v roce 1996 poprvé namířila kameru na devatenáctiletou Kateřinu Bradáčovou, působila Katka jako pěkná, tichá holka s velkým přáním. Chtěla normální život. Bydlela tehdy v terapeutické komunitě Sananim v Němčicích, věřila, že drogy už má za sebou, a mluvila o budoucnosti, ve které bude mít partnera, práci a jednou i rodinu.