2°C
Představíte divákům postavu, která společně s vámi vstoupí do seriálu Ulice?
Jakub Štěpánek je úspěšný spisovatel a shání inspiraci pro scénář kriminálního seriálu pro jednu komerční televizi. Postupně se seznámí s rodinou Marečkových, kteří mu slouží jako inspirace k jeho psaní...
Vy jste někdy něco napsal?
Já jsem jako náctiletý hodně psal básničky. Samozřejmě hlavně holkám. Dodnes mám v počítači tajnou složku svých básní. Jednou jsem to dokonce použil ve škole, udělal jsem z toho takové malé monodrama. Ale největší můj spisovatelský výkon byla asi diplomka, to pochybuji, že někdy překonám.
Na scénář jste si nikdy netroufal?
Upřímně řečeno jsem nad tím ani nepřemýšlel. Scénáře nejraději čtu, až když jsou hotové. Kdyby přede mnou stál úkol napsat scénář a poblíž by nebyla povolanější osoba, která by se toho zhostila, asi bych zkusil napsat romanticko-vztahové komediální drama s prvky hororového katastrofického sci-fi. Otázkou je, kdo by mi v tom chtěl hrát.
Podívejte se na dění v Ulici:
Možná více než psaní vás baví hudba?
To je pravda. Už pátým rokem máme s bývalými spolužáky „boyband“, kapelu OKno. Je to takový pop-folk, ale nerad bych to škatulkoval, hrajeme zkrátka to, co nás baví, nezávisle na stylu.
Fanoušci na Instagramu o vás vědí, že rád a často zpíváte...
Ano, hodně si zpívám v autě, protože spoustu času trávím na cestách po D1.
Nejste z Prahy?
Původem jsem z Českých Budějovic, ale byl jsem na škole v Brně, kam ještě často dojíždím do divadla. Takže stále pendluji Praha–Brno a za rodinou do Budějc.
Zpátky k té hudbě – kterou písničku máte nejraději?
Jsem duší rocker. Takže mám rád pořádně nadupaný rock´n´roll. Ale upřímně – záleží na tom, jak moc mě konkrétní píseň osloví, a vlastně je jedno, v jakém je stylu. Poslechnu si opravdu všechno, od AC/DC přes Beatles až po Karla Gotta. Taky mám moc rád muzikál Drákula, který znám skoro slovo od slova.
V kterých divadlech vás můžeme vidět?
Aktuálně nejsem v angažmá. Jsem na volné noze. Takže hraji například v Divadle Husa na provázku v představeních Vitka a Kníže Myškin je idiot. Pak hraju ještě ve Švandově divadle v představení Na Větrné hůrce a na Malé scéně Hadry, kosti, kůže. A v neposlední řadě i v Divadle Komedie v inscenaci Husitská trilogie.
Baví vás víc divadlo, nebo kamera?
Mám moc rád divadlo a nedovedu si představit, že bych ho nedělal, ale čím dál víc mě láká hrát před kamerou. Hned po škole jsem hrál ve filmu Zlatý podraz. To byl můj filmový debut a zatím největší zkušenost před kamerou. Pak jsem se párkrát objevil v epizodních rolích. A teď mě čeká tahle velká výzva v Ulici.
Co byste si jednou chtěl zahrát?
Moc rád bych si zahrál v divadle nějakou echt charakterní roli. Dosud jsem často dostával takové komicko-stylizované postavy. V rámci natáčení bych rád ztvárnil postavu se zajímavou příběhovou linkou, a to by mě snad mohlo potkat právě teď v roli Jakuba v Ulici.
Co vám imponuje na herectví?
Herec sbírá zkušenosti celý život, líbí se mi ta různorodost a barvitost toho povolání. Jako herec mám před sebou často nějaké výzvy a díky nim objevuju sám sebe.
Kdybyste nebyl herec, co byste byl?
Opravdu rád řídím, takže pokud se jednou rozhodnu skončit s herectvím, asi budu někomu dělat osobního řidiče. Jako střední mám vystudovanou obchodku. Kdybych se tím ale měl začít živit, vypadalo by to asi tak, že bych si podal inzerát na firmu, která potřebuje zbankrotovat. Určitě bych to té firmě splnil.
Co je na herectví nejtěžší?
Dělat tu práci tak, abych v divákovi dokázal něco zanechat, aby měl nad čím přemýšlet. Kdyby se z herecké profese stala rutina a necítil bych motivaci posouvat se dál, asi bych si musel dát na chvíli pauzu. Herectví je pro mě droga, ten pocit po představení mě naplňuje a dělá šťastným. Takže nejtěžší by podle mě v herectví bylo, kdybych o ten pocit naplnění přišel.
Díváte se rád na televizi?
Ano. Mám doma různé placené platformy. Nejraději si pouštím staré české klasiky. Například Vrchní, prchni, Na samotě u lesa, Vesničko má středisková. Vlastně cokoliv od tvůrčího dua Svěrák-Smoljak. Děsně rád se podívám na staré díly pořadu Riskuj – ty si pouštím, když nemůžu usnout. To je takové moje guilty pleasure.
Co dalšího děláte ve volném čase?
Moc rád sportuju – jezdím na kole, běhám, cvičím. Udržuji si tím především svoje mentální zdraví. Rád chodím do přírody. Miluju zimní sporty. Hraju na kytaru. Rád trávím volný čas aktivně. Pak mě taky baví to řízení.
Jak jste se zabydlel v Ulici?
Moc se mi tu líbí. Měl jsem z toho velký respekt, ale po prvním dni to ze mě všechno spadlo. Myslím, že zejména díky těm lidem tady. Dnes jsem tu pátý nebo šestý den a cítím se, jako bych tu byl už třeba půl roku.
Jak jste si sedli s hereckými kolegy?
První dny jsem hodně času strávil s Honzou Holíkem (Hermanem), to bylo hodně na pohodu. Markéta Stehlíková je správně prdlá holka, taková stejná krev jako já. Těším se na další natáčecí dny s ní. Včera jsem točil s paní Steinmasslovou dlouhé těžké obrazy. Po natáčení jsem jí musel poděkovat za ten klid a pohodu, které z ní čiší. V její přítomnosti se ve vás rozlije vnitřní klid. Je to moc příjemné.
