Tyhle lži říká úplně každý! Proč to děláme?
Dělají to všichni. A kdo říká, že ne, ten o to víc. Nebo si lže do kapsy.
„Lhát se nemá,“ opakovaly nám maminky od útlého věku. Jenže to tak úplně neplatí, existují i situace, kdy je lež milosrdná, nebo dokonce věci prospěšná. Někdy lžeme vědomě, jindy i nevědomě. Kolik takových přibarvených informací, polopravd a výmluv proneseme během dne, aniž bychom si to uvědomovaly! Neznamená to přitom, že bychom chtěly druhým škodit. Je totiž velký rozdíl mezi manipulací, kterou často vidíme u prohnaných politiků, a nevinnou lží. Dalo by se dokonce říct, že některé z nich patří k small talk, kdy chceme v konverzaci zachovat taktní přístup. Při jakých situacích milosrdně lžeme?
Jsem na cestě
Budu tam za pět minut! To neváháme říct, přestože ještě ležíme v posteli v pyžamu. V takovou chvíli je nám naprosto jasné, že termín nemáme šanci stihnout a přijdeme pozdě. Proč to tedy vůbec říkáme? Vždyť pak akorát vypadáme nespolehlivě! Zní to totiž líp, než když sdělíme druhé straně, že nestíháme, protože jsme neschopné se vypravit včas. Jako bychom tím vyjádřily neúctu vůči času toho druhého. Raději se pak vymluvíme na dopravní zácpu, zpožděný autobus nebo jakýkoli zádrhel na cestě. Pokud se nechcete zbytečně stresovat a lhát, dejte upomínku do kalendáře a připravujte se s předstihem. Jinak to vážně nejde.
Tip na video: Jak zvládnout Vánoce, abychom se nezbláznili, a přestat je brát jako vrcholový sport?
Video se připravuje ...Ráda bych přišla, ale...
„Nestíhám, nemohu, mám návštěvu.“ Přiznávám, že to první opakuji celkem často. Ne snad proto, že by to nebyla vůbec pravda. Někdy se zkrátka stane, že si špatně zorganizuji čas nebo mi jde něco pomaleji, než jsem doufala, a pak jsem v presu. „Někdy odmítám setkání s tím, že mám plno práce, a pak se sama přistihnu, jak každou chvíli odbíhám na sociální sítě, kde marním čas,“ přiznala se mi známá. Spíš než o času je to tedy o energii, kterou chceme investovat jinam. Ne každý má sílu říct kamarádce nebo mámě, že se s ní nesejde, protože na ni nemá momentálně náladu.
Nic mi nekupuj
Hrajeme si na skromnost, i když to nemyslíme vážně. Říkáme, že nic nechceme, což nebývá pravda. Ve skutečnosti jen nevíme, co chceme, nebo nás zrovna nic nenapadá. Místo toho, abychom řekly, že nemáme kapacitu myslet ještě na dárky, zalžeme. Zvlášť u partnera je nám pak hloupé si vůbec o něco říct, abychom nevypadaly, že z něj chceme tahat peníze. Pak se divíme, když nic nedostaneme, je nám to líto a protějšek bývá obvykle z naší reakce naprosto zmatený. Pokud to opravdu nemyslíte vážně, řekněte třeba, že si všechno ještě necháte projít hlavou.
Já nežárlím
Žárlivost je pro chlapy důkazem, že na nich moc visíme a že nás mají v hrsti, a to ve vztahu nikdy není dobré znamení. Navíc nechceme vypadat jako žárlivé hysterky. Proto raději děláme, že je nám úplně jedno, že partner flirtuje s barmankou, i když bychom jí nejraději vyškrábaly oči. K čemu by vám bylo, kdybyste přiznala barvu? Stejně by řekl, že přeháníte.
Nemám uklizeno
To mi sdělila kamarádka, když jsem k ní přišla na návštěvu. Přitom měla všechno srovnané a podlahu, ze které by se dalo jíst. „To bys měla přijít ke mně,“ zavtipkovala jsem. U mě by to bohužel byla pravda. Nicméně mě to donutilo zamyslet se nad tím, proč tohle my ženy vůbec říkáme. Nejspíš pro to, abychom zdůraznily, jak jsme vzorné hospodyňky, a kdyby náhodou návštěva našla šmouhu nebo neumytý hrneček na stolku, aby si o nás nemyslela, že jsme špindíry. Takže tuhle větu pronášíme nejspíš jen pro jistotu.
Určitě jsem to poslala
Nebo taky ne. Když totiž tohle řekneme, většinou bychom za to ruku do ohně nedaly. Nejsme si jisté, ale raději šéfa utvrdíme v tom, že jsme úkol svědomitě splnily. Když se pak ukáže, že jsme selhaly, tak to aspoň nevypadá, že jsme nespolehlivé lajdačky. „Jejda, tak to se asi e-mail ztratil někde na cestě,“ okomentujeme obvykle naši vlastní chybu.
Nevypadáš v tom tlustá
Co asi tak máte říct kamarádce, když vás požádá o váš názor na nový outfit nebo účes? Určitě nechce slyšet, ať to jde ihned vrátit nebo ať hledá jinou kadeřnici. Situaci tím nevylepšíte a akorát byste jí zkazila náladu. V případě, že chcete být upřímná, řekněte: „Je to dobré, ale možná bych pro příště zvolila ještě lepší střih.“
To bylo ve slevě
Tohle utrousíte před drahou polovičkou, zatímco se marně snažíte skrýt narvané tašky s novými kousky do skříně. Doufáte, že si toho pak ani nevšimne a že na vás nebude mít otázky typu: „Není to zbytečné? To už jsi zase utrácela?“ To vážně poslouchat nechcete.
Další nevinné lži
PROMIŇ, že jsem neodepsala, ale vybil se mi mobil.
TO VÍŠ, že Ježíšek existuje.
JÁ ZNÁM cestu.
JE TO JENOM kamarád.
NIC MI NENÍ, nejsem naštvaná.
NAPROSTO tě chápu.
JE TO VÝBORNÝ, ten koláč se ti fakt povedl.Vyjádření odborníka
Odpovídá: Lucie Königová, koučka
Kdy nám lhaní pomáhá?
V základu lež vůbec nepomáhá, protože nás pak často sžírá, vnitřně stresuje, neboť může být odhalena. Nebo nás tíží pocit, že nejsme k sobě a k druhým upřímné. Lepší mlčet, nechat v sobě dozrát pravdu a tu pak přirozeně sdílet. Nebo použít neutrální odpověď a postoj, že se právě necítíme na to, nemůžeme či jednoduše nechceme se vyjadřovat.
Proč lžeme?
Protože se bojíme říct pravdu. Je dobré si najít motivy, proč se bojíme pravdy. Bojím se zklamat sebe nebo druhé? Mám obavu chybovat, selhat, a ztratit tak na své hodnotě? Mám strach z odmítnutí, zavržení nebo odsouzení? Je lepší si přiznat, že se mi dané téma nechce otevírat, a než ho maskovat lží, raději se mu otevřít a začít ho postupně řešit.
Jak poznám, že mi někdo lže?
Jsou mistři ve lhaní, u kterých to není na první pohled vidět, a až podle činů pak rozpoznáme, že lhali. Lež můžeme rozpoznat z neverbálních projevů těla, ošívání se, nejistého postoje, neschopnosti podívat se do očí. V řeči není takový člověk pevný a přesvědčivý, zadrhává, má sevřené hrdlo, a tím i slabší hlas.
Další zajímavé články naleznete v tištěném Blesku pro ženy. Zakoupit si ho můžete na vašich oblíbených stáncích nebo na iKiosku ZDE.