2°C
Říkala jste, že se váš manžel i kluci neradi fotí, jak jste je k tomu tedy přiměla?
Byl to trochu porod, ale tam při focení není tolik lidí jako na akcích, oni nemají rádi kamery. Vždycky jim řeknu, že by bylo hezké mít takové fotky na památku. Takže k tomu kývnou, ale fotograf musí být velmi rychlý a mít jasný plán. Když se fotila kampaň, měli zrovna dobrý den. Můžete vidět na fotkách, jak byli šikovní a skvěle pózovali. Na spoustě fotek jsou jen s tatínkem, a ten je umí dát do klidu, já ne. Já se soustředím na svůj výraz a oni mi utečou, ale s Karlem to fungovalo, takže mám aspoň nějaké fotky dětí, protože oni se zasekli, že se mnou nechtějí chodit na akce a nechtějí, aby jim fotografové skákali před obličej. Nechci z nich dělat cvičené opičky, takže jsem se rozhodla, že je nikam brát nebudu, přestože pozvání máme spoustu.
Klukům se ale moc ze začátku ty obleky nelíbily, že?
Bruno i Maxík přišli na focení v džínách a řekli, že takhle hnusné kalhoty si oblékat nebudou, oblekové kalhoty na sobě ještě nikdy předtím neměli. Přesvědčili jsme je, aby si je oblékli aspoň přes džíny, to udělali, a když zjistili, že je všichni chválí a že jim to sluší, tak změnili názor. Odnesli si to pyšně i domů a dneska šel Maxík na focení do školy a vzal si to všechno na sebe i s kravatou. Mám z toho radost, protože podle mě je krásné mít děti oblečené pro speciální příležitosti. Nejroztomilejší jsou děti v oblečení, které nosí dospělí. Je super, že si to můžete pro ně nechat udělat i na míru a nemusíte je rvát do běžné konfekce, protože tahle firma má i perfektní materiály, což je důležité. Máme tak doma spoustu úžasně barevných provedení.
Jak se udrží dítě v klidu, aby se naměřil oblek?
Buď mu dáte prášek na spaní, nebo lahev rumu – nebo mu prostě řeknete, aby stál, a naštěstí u nás ta třetí možnost funguje. Naštěstí to netrvá moc dlouho, je to jen pár mír, za pět minut hotové. Není to takové trápení.
Vaše sociální sítě jsou plné toho, jak jdete do sebe, cvičíte a hubnete. Dole máte šest kilo a vidím, že vám jsou ty šaty volné.
Ano, byly šité na míru a byly na mě úzké, za posledních pár měsíců jsem ale zhubla a teď jsou mi dost volné. Váha jde dolů, aniž bych to plánovala za každou cenu. Chtěla jsem se jen cítit dobře a běhání mě hrozně baví, je to moje droga, už bez toho nevydržím. Když nemám každý den pohyb, tak jsem nervózní. Myslím, že lidé, kteří takhle aktivně žijí, ten pocit znají. Nechci nikomu nic dokazovat, je to jen o dobrém pocitu, cítím se teď ve svém těle dobře a chtěla bych si to udržet. Dobře se mi dýchá, běh je pro mě jistá forma relaxu. Jsem tam jen já – a moje srdce, které si tak pěkně tluče. Já ho poslouchám a medituji u toho. Tyhle momenty jsou pro mě hrozně důležité, už jsem nedávala ten chaotický život, který jsem žila, a potřebuji se věnovat více své rodině a sama sobě. Když si člověk najde svůj balanc nebo se o to aspoň pokusí, tak zjistí, že se to dá všechno zvládnout úplně jinak.
Vaše nadšení pro sport a změnu stravy chytil i váš muž a prý také zhubnul, je to tak?
Běhá za mnou v parku, neuběhne tolik, ale já si kolem něho běhám svoje kolečka a je moc šikovný, obul se do toho s vervou a dělá velké pokroky. Také zhubnul. Lépe se mu dýchá a lépe se mu v noci spí, takže kdykoli vyběhnu a on má čas, tak se mnou jde vždycky.
Ovlivňujete evidentně nejen jeho, ale i všechny své fanoušky. Motivujete je a kašlete na věk.
Myslím, že ta motivace je opravdu velká, vidím to na reakcích. Chodívaly mi desítky zpráv, teď už jsou to tisíce. Je to o tom, jak Marie a Katka a všechny možné ženy před měsícem uběhly dva kilometry, a teď už dají šest. Mají mě na lednici nebo na telefonu jako tapetu a jsem pro ně vzor. Strašně mě to těší, že motivuji ženy ke zdravému životnímu stylu, a ony mi píší, jak se jim díky tomu změnil pohled na sebe samé i na svět. Když se žena cítí dobře, získává sebevědomí i nadhled. Člověk by se měl neustále někam posouvat, nejen v běhu, měli bychom si určovat cíle, kterých chceme ještě dosáhnout, protože jinak zůstaneme zaseknutí na jednom místě, a to není dobře. Je dobré motivovat ženy, aby se věnovaly samy sobě, aby jen neobskakovaly své manžely u večeře a běhaly za dětmi. Není to jednoduché, to je mi jasné, některé ženy mají více možností, jiné méně, ale vždycky tam ta možnost je! Najít důvod, proč to nejde, je vždycky mnohem jednodušší, ale najít důvod, proč ano, to je mnohem lepší. Mě samotnou to hrozně povzbudilo a cítím se, jako bych si dala deset kafí, mám daleko více energie a mám chuť dělat věci nejen pro sebe, ale i pro jiné. S paní Tykačovou, která má nadaci Women for women, pracujeme – i s Karlem – na novém projektu. Jmenuje se to Obědy pro děti a zabývá se problémem, že každé desáté dítě v naší zemi nemá na oběd. Teď na tom tedy s Karlem pracujeme a je to jen důkaz toho, co všechno může vzniknout v hlavě, když člověk běhá.
Ono je to zavazující – mít takový vliv na lidi, jako máte vy. Nenutí vás i to dělat něco víc pro ostatní?
Dělám to hlavně pro sebe, a pokud se to ještě někomu líbí, tak je to krásná přidaná hodnota pro mě a moc mě to těší. Člověk by měl ale vždycky dělat vše pro svůj dobrý pocit, ne pro obdiv, to je špatně.
