Lejla Abbasová: Syn David zvládl 3 nové sourozence a chtěl by další! | Pro ženy | Blesk.cz

Lejla Abbasová: Syn David zvládl 3 nové sourozence a chtěl by další!

Lejla Abbasová: David zvládl příval sourozenců bez psychické újmy a chtěl by další
VIDEO: Adam Balažovič/BPŽ
20. března 2019 | 06:00

Lejla Abbasová (39) se toho nebojí! Doma má půlroční dvojčata Tea a Bena, roční dceru Iman a školou povinného Davida. Je to pořádný zápřah, ale to jí nebrání v tom, skočit rovnýma nohama do pracovních povinností. Přiznala, že bez super přítele a maminky by se jen těžko obešla. Se sourozenci pomáhá i David a za dva měsíce se celá obří rodina chystá na cestu do Turecka a Afriky.

 

Nezarazila jste se, když vám nabídli stát se ambasadorkou produktů pro blond vlasy? Co vám proběhlo hlavou?
Konečně budu blonďatá pod rukama odborníků, a ne svým domácím přístupem, což se většinou dělo. Byla jsem moc ráda, protože jsem měla blond před rokem a půl, bylo to fajn, ale nejhorší bylo, že jsem se bála, že si zase zničím vlasy. Bylo mi ovšem řečeno, že se nemusím bát. Moje kudrnaté vlasy, když se zničí, tak se dávají dohromady hodně dlouho a po poslední zkušenosti jsem opravdu nechtěla riskovat.

Jak dlouho trvalo na vašich vlasech, než jste k té blond dospěla?
Měla jsem výhodu, že jsem neměla vlasy černé, ale spíš do zrz v té době, takže to bylo mnohem jednodušší.

Jak se jako blondýnka cítíte?
Báječně blond!

Je to odvěký boj mezi blondýnami a brunetami, kdo je atraktivnější – vy jste si chtěla vyzkoušet, jaké to je být blondýnou?
Poprvé jsem chtěla být blondýnou před dvaadvaceti lety, tehdy jsem měla vlasy úplně v jiné kondici než teď. Nevnímám, že by si lidé víc všímali blondýn nebo by se smáli a dělali vtípky. Co se mužů týče, tak u mě je kombinace mulatky a blondýny, takže mám, aspoň v Čechách, dvě esa v rukávu, ale ani tak jsem si nevšimla, že by mě muži brali jinak.

Nebude ta blond barva teď vyžadovat více práce, úprav a podobně? Máte na to vůbec s tím, co máte doma, čas?
Když jsem doma, tak moc úprav nepotřebuju, akorát přežít do večera. Opravdu ale musím pochválit tyhle blond přípravky, protože stačí málo a vypadá to skvěle, takže mi čas rozhodně ušetří.

Jak tedy doma vypadáte?
Vlasy mám stažené dozadu, protože děti začaly zjišťovat, že vlasy se dobře tahají, pokud visí kolem obličeje, tak si na to musím dávat pozor.

Velmi vám to sluší, postavu máte skvělou! Děti vám ale asi dávají zabrat... Měla jste vůbec nějaká poporodní kila navíc?
To si pište, že mi dávají pořádně do těla. Kila jsem neměla a musím říct, že jsem měla tu výhodu, že ani u jednoho z dětí s tím nebyl problém. Teď jsem rodila předčasně, a tak jsem nestačila nabrat ani v těch posledních dvou měsících, které s váhou vždycky trochu zahýbou. Mám spíš opačný problém, nemám vůbec čas na jídlo, úplně na to zapomínám. Kvůli tomu, že ještě kojím a kojím dvojčata, tak potřebuji úplně jiný příjem živin, a když se mi ho nedostává, jsem unavená a nejraději bych spala, ale nemůžu, protože děti jsou čtyři a je to zkrátka takový začarovaný kruh.

V redakci jsme si říkaly, že asi musíte být superžena, když tohle všechno a s malými dětmi zvládáte. Nebo musíte mít nějakou pomoc – tak jak to je?
Mám totiž super muže a super maminku a bez nich by to absolutně nešlo. Mám štěstí, že partner pracuje z domu přes internet a může mi se vším pomáhat. Potom ale musí třeba jednou za měsíc a půl na čtrnáct dní odjet, a to pak máme s maminkou mazec. Maminka nemá řidičák, a jelikož Davida musíme vozit do školy a zase pro něj jezdit, je to hodně náročné. Práce, které Vulkán zvládá, když je doma, jsou pak samozřejmě na mně. Je to neuvěřitelný chlap, je to v podstatě taková druhá máma, akorát nekojí.

David už je docela velký kluk, tak vám doma možná taky trochu pomůže, ne?
Pomáhá a velmi překvapivě pomáhá, aniž by byl vyzván, což beru jako největší perličku své výchovy – že ho to baví. Ani si nijak nestandardně nestěžoval, že má doma najednou tři malé sourozence. Samozřejmě je někdy naštvaný, že mu berou hračky a že kvičí, ale není tam žádná rivalita nebo to, že bych se bála o jeho psychické zdraví. Když kvičí, tak si je vezme, pochová si je, sice jen na chvilku, ale i ta chvilka stačí. Když začne brečet Iman v postýlce, tak jde, vezme ji, a dokonce ji i převlékne.

Pro něho to musela být hrozná změna, takhle rychle přijít ke třem sourozencům, když byl dlouho jedináček. Jak to bral na začátku?
Nepodcenila jsem to a hodně jsem s ním o tom mluvila. Teď, když má dobrou náladu, tak říká, že jich je málo, že by ještě nějaké chtěl. Já mu na to odpovídám tak, že ten další, kdo bude u nás v rodině mít děti, bude on, že já už jsem s tím skončila.

Prý už se nemůžete dočkat, až s celou rodinou vyrazíte do Afriky. V jakém časovém horizontu to vidíte?
Je to přesně za dva a půl měsíce. Odjíždíme někdy na začátku června s tím, že to budeme brát přes Turecko, přes rodinu partnera. Včera jsme začali trochu intenzivněji řešit logistiku věci a hodně rychle jsme skončili, protože jsme chytili takovou depresi, že si to musíme dávkovat. Pojedeme se třemi malými dětmi, musíme na dva měsíce vzít téměř všechno, takže bychom potřebovali vlastní letadlo. To si vezměte všechny ty kočárky, sedačky, postýlky...

Takže dva měsíce na cestách!
Ano, je to Turecko, Afrika a pak bych je chtěla vzít k mým Masajům, což beru jako výzvu, a tak to bere i můj partner, který je většinou na mé eskapády zvyklý, ale tentokrát se ujišťuje, zda to myslím vážně. David tam chce jet, má od nich náramek a chce jim ukázat, že ho za celý rok neztratil a má ho pořád, takže mu musím zprostředkovat to, aby jim mohl říct, že na ně nezapomněl. A mrňousci jedou s námi, i když si to nebudou pamatovat, je to rodina!