2°C
Jak často chodíte do botanické zahrady?
Minimálně jednou ročně si počkáme s dětmi, až tu budou motýli. Letos tu dokonce byla i celá základka, kam děti chodí, a moc jsme si to všichni užili.
Vy jste se letos stala i kmotrou motýlů, jaké to je?
Je to super, jsou to živí tvorové a moc krásní, škoda jen, že žijí jen chvilku. Vždycky jsem se dívala na ta mrtvá tělíčka na zemi a myslela si, že je někdo zašlápl. Bylo to ovšem způsobeno přirozenou smrtí, bohužel motýli v tomto stadiu vydrží jen pár dní a potom zemřou.
Dneska slavila botanická zahrada padesát let od založení a křtilo se místním vínem ze Svaté Kláry. Máte jejich vína ochutnaná?
Mám a chutná mi moc, už jsem panu řediteli říkala, že mi moc chutná a dost by se mi hodilo domů. Normálně jsem si o něj řekla, ale když ono je tak dobré. Je trošičku sladší, ale to mi právě chutná, nevím, čím to je, asi věkem. Dřív jsem pila úplně suchá vína a teď mi chutná spíš sladší.
Můžete se nazvat vinným expertem?
Určitě ne, přestože miluji víno, tak jen takové, které mi chutná, a nekoukám při tom na nic jiného. Občas mi chutná víno, které stojí padesát korun, a já jsem úplně spokojená, a naopak se mi stává, že drahá vína mi nechutnají. Nejsem ani na drahá šampaňská, protože mi nechutnají, raději si dám prosecco.
V zahradě je spousta práce – vy máte velkou zahradu a zahradničíte?
Máme zahradu a poměrně velkou, dokonce jsme ji trochu rozšiřovali. Pěstujeme a letos jsme to vyšperkovali na sto padesát zasazených brambor, kterým se neskutečně daří. Máme mrkev, česnek, cibuli, angrešt, rybíz, maliny, jahody, rajčata, okurky, melouny, slunečnice, máme úplně všechno!
To budete úplně soběstační a nebudete ani muset chodit do obchodu, ne?
Bylo by to super, ale to bychom museli pěstovat ještě víc. V rámci úrody jsme soběstační a do poloviny prosince možná vystačíme s bramborami, ale jelikož jsme takoví konzumenti těch našich domácích brambor, tak se obávám, že nám dlouho nevydrží.
Jak moc času strávíte denně péčí o tohle všechno?
Denně, to se nedá říct, když byla sucha, tak sa zalívalo, teď dlouho pršelo, tak to se nemuselo, což bylo úžasné. Letos to přírodě svědčí, za což jsem nesmírně ráda. V týdnu tedy nějaké to zalívání, vytrhávání plevele, ale nic náročného, o víkendu si občas pěkně mákneme.
Pamatuji, jak nás jako malé maminka honila na zahradu a nám se nechtělo... Máte to také tak?
Nevyrůstala jsem sice v domě se zahradou, ale je pravda, že když moje mamka koupila chalupu – měli jsme kdysi dávno statek v jižních Čechách a společně s babičkou jsme tam pěstovali taky všechno – tak jsme k tomu my sourozenci jako děti měli úplný odpor a jediné, co nás bavilo, bylo jíst to, co se vyplodilo. Byla jsem přesvědčená, že tohle mě nikdy bavit nebude, a vidíte, už to dělám taky.
A co vaše děti, pomáhají?
Vašík seká zahradu, a to moc dobře. Má to pěkně nalajnované, ale že by jinak nějak děti moc pomáhaly, to ne, mají to jako my zamlada, nejraději se na té trávě válí a jedí to, co se urodí.
Teď už se jim blíží prázdniny, tak máte nějaké plány?
Máme strašně moc plánů, jako vždycky, já to miluji, už se nemůžu dočkat, až budou a nebudeme muset vstávat, nebudeme se muset učit. Nemusíme vůbec nic a čas je jen náš... Máme naplánované hory na kola, vodu a Tenerife.
