6°C
Ve dvaceti čtyřech letech se Kateřina Kornová vdala za Jiřího Korna, u kterého zpívala v kapele. Má s ním dvě děti – Filipa (25), který je autista a má mentální postižení, a Kristýnu (24), baletku v Národním divadle. Všichni tři bydlí stále spolu. Kateřina se s Jiřím rozvedla v druhé polovině 90. let. A ani její druhé manželství s hoteliérem Jiřím Pařízkem nedopadlo dobře. Spekulovalo se o tom, že předmětem jejich sporů byl Kateřinin syn Filip. Teď je už rok bez partnera, hraje divadlo, předcvičuje jógu a studuje zdravovědu na vysoké škole.
Řekla byste, že jste v klidu?
Učím se to. Strašně mi v tom pomohla jóga. Vždycky po cvičení chvíli relaxuju a snažím se k tomu vést i své klientky na lekcích jógy. Je to vlastně náhoda, která vyplynula z mojí životní kapitoly Hubnutí.
Tahle kapitola mě zajímá. Jak se vám „povedlo“ tolik přibrat?
Ano, podařilo se mi dost nečekaně a poměrně hodně přibrat. Možná jsem v dětství měla pár dětských špeků vytvořených babiččinými omáčkami, škubánky, nudlemi nasladko a podobně. A najednou po čtyřicítce bum, a víc než pětadvacet kilo navrch. Asi jsem se přestala hlídat, přišly hormonální změny, jedla jsem víc, hýbala se míň, nepovedly se partnerské vztahy, stres… Říkala jsem si, že je stejně všechno jedno a jídlo mi aspoň udělá dobře. A když mi chutná, tak co! No a najednou, plíživě, bez toho, že bych si všímala nějakých extra změn, se objevila nadváha. Začala jsem mít i fyzické obtíže. Špatně se mi dýchalo, bolely mě klouby. Ta kila jsem nabrala během dvou let.
Jak jste to nesla? Vždycky jste byla sexsymbol...
Blbě. Už jsem se bála vlézt na váhu. Chodila jsem po doktorech, ale nakonec jsem se dopracovala k tomu, že je všechno v hlavě. Stres, strach, nespokojenost, úzkosti… Byla jsem ve stavu, že i když jsem viděla v bulváru fotku, kde vypadám jako obluda, s komentářem, jak jsem obří, ošklivá a nevím, jaká ještě, stejně mě to nedonutilo začít se sebou něco dělat. Vyřešila jsem to tím, že jsem nikam nechodila. A pak se něco zlomilo a šla jsem do sebe.
Jak? Co jste změnila?
V první řadě jídlo. Vypustila jsem mastné a smažené věci. Přestala pít kafe. Nejedla nic, co obsahovalo bílou mouku. Úplně jsem vypustila alkohol. A vrátila se k józe, kterou jsem před lety opustila.
Takže jóga rovná se změna k lepšímu…
To jo. Nejdřív jsem chodila cvičit sama. Čím dál častěji. Naučila jsem se pořádně dýchat. S nádechem se energie nabírá, s výdechem uvolňuje. Sice jsem některé cviky nedokázala udělat, třeba se předklonit, ale to bylo dočasné. Cítila jsem se čím dál lépe. Trvalo mi to asi rok a půl, než jsem se dostala na váhu, která se mi zdála přijatelná. V tom období jsem měla pocit, že bych si měla vytyčit nějaký cíl. Tak jsem si ho vytyčila – chtěla jsem se sama stát lektorkou cvičení. Získala jsem certifikát a taky dokončila bakalářské studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu v oboru pedagog volného času.
Celý rozhovor si přečtěte v časopisu Blesk pro ženy.
