14°C
Jaký vztah máte k egyptské historii?
Poprvé jsem byla v Egyptě s Jirkou, a to bylo v Abúsíru, kde tehdy vedl výzkumy profesor Verner, dnes je to jeho nástupce Miroslav Bárta. Byli jsme tam tehdy s profesorem Vernerem, což byl zároveň ředitel egyptologického ústavu. Vzal nás do hrobky Ptahšepsese. Pak jsme byli uvnitř největší – Cheopsovy – pyramidy, kde mne pokousal pes, viděli jsme sfingu a mnoho dalšího. Je úžasné na vlastní oči vidět, co byli lidé před 5000 lety schopni vybudovat. To mě vždycky přivede k myšlence, co asi tady zbude po nás.
Když jste byla sama v té hrobce, cítila jste nějaké energie?
No, abych pravdu řekla, zažila jsem tam docela něco jiného. Byla tam skupina lidí a ti si jeden po druhém lehali do prázdné hrobky a pronášeli nějaké modlitby. A náš český průvodce to nahlas a velmi jadrně komentoval. Všichni se po nás otáčeli, až jsme se s Jirkou styděli. Když jsme vyšli ven, říkali jsme si: ještě že mu nerozuměli. No a pak na letišti se k Jirkovi přihlásil kamarád a říkal mu, že ho viděl u sarkofágu Cheopsovy pyramidy, že je v Egyptě s astrologickým zájezdem z Prahy.
Člověk si evidentně musí dát pozor na jazyk všude, protože nikdy nevíte, kde potkáte Čecha. A věříte tedy, že tam uvnitř nějaké zvláštní energie jsou?
Určitě tady něco mezi nebem a zemí je. Kolikrát jsme si třeba jisti, že jsme už někde byli, a přitom jsme tam fyzicky nikdy předtím nebyli. Myslím si, že člověk má z míst, jako jsou hrobky, ať už je to Tutanchamonova nebo jiná, respekt. Já ho tedy rozhodně mám. V Údolí králů, kde Tutanchamon leží, jsem byla, viděla jsem ho a je to neuvěřitelné, že byl tak mladý, když zemřel (19 let), a pořád ho tam vidíme seschlého a zná ho celý svět. A že je s ním spojena silná magie... O tom vůbec nepochybujte! Mirek (partner Olgy, egyptolog prof. Miroslav Bárta – pozn. red.) teď píše knihu, která vyjde ke stému výročí objevení hrobky Tutanchamona. V jeho hrobce se nalezly trubky, na které někdo třikrát zatroubil, a třikrát se stala ve světě nějaká hrozná událost. Možná něco jako negativní poselství Tutanchamona, že si něco nepřeje, nevím. Po prvním zatroubení přišla II. světová válka, po druhém zatroubení válka v Perském zálivu a to poslední zatroubení bylo arabské jaro. Jsem přesvědčená, že tyhle mystické věci existují. Navíc jsem zažila nepopsatelné pocity v hrobce Tutanchamonova nástupce, panovníka Ajeho, kde jsem mohla být dlouhé minuty sama v jeho pohřební komoře.
Toužila jste někdy po tom, najít velký poklad?
No to je jasné, pořád toužím. To je sen od dětství, že bych chtěla najít něco úžasného. Ale většina z nás si to jen přeje, ale Mirek, ten to žije. Touží nalézt hrobku Imhotepa, architekta nejstarší Džoserovy pyramidy, a já mu moc přeju, aby se mu to splnilo. On si ten sen aktivně žije, je tím objevitelem pokladů, český Indiana Jones. Poklad pro každého znamená něco jiného. Egyptolog jásá nad pozůstatky, kostmi či střepy. Já mu vždycky z legrace říkám: „Prosím tě, až najdeš tu Kleopatřinu čelenku, tak já se hlásím!“
Jak by měl vypadat ten vysněný poklad podle vás?
Myslím si, že takový snový případ byl právě Howard Carter, který objevil hrobku Tutanchamona. Ten není zdaleka tím nejslavnějším z panovníků, proslavilo ho především to, že jeho hrobka nebyla vykradena. Tutanchamonova hrobka byla prakticky neporušená a plná, a to muselo být absolutně fantastické. Muselo to být neuvěřitelné dobrodružství a magie Egypta je rozhodně velmi silná. Výstava tady v Brně, která je celá věnována objevu Tutanchamona, je úžasná! Je to všechno dokonale zrealizováno a rozhodně stojí za vidění. Jen žasnu, jak dokonalou kopii toho všeho Němci vytvořili. Originál jsem viděla kdysi v muzeu v Káhiře a ty kopie tady v Brně jsou k nerozeznání!
Najít něco takového musí být až tíživě úžasné, člověk by se mohl i zbláznit, nemyslíte?
Ano. Rozhodně. Taky deset let trvalo zkoumání hrobky. Našli neuvěřitelných více než pět tisíc objektů! Ptala jsem se Mirka, jaké to je, najít i třeba jen částečně nevykradenou hrobku, udělat ten úžasný objev, protože on toho našel už spoustu. Říkal, že to je velký stres. Nejdřív přijede policie a sejde se spousta inspektorů a člověk nemá moc času na jásání. Ta katarze a radost z objevu se dostaví až později.
Vidím, že dnes na výstavu do Brna jste přišli i s dětmi. Jedete ještě někam na dovolenou, nebo ji vždycky trávíte v Egyptě?
Jsme tam skutečně často. Ale nejezdíme ani tak k moři, ale s Mirkem na expedice do Abúsíru. Je rád, když nás má nablízku, a děti to tam milují. Mají je rádi i místní dělníci. Vozíme jim dětské oblečení po našich dětech. Jsou za to vděčni a já mám radost, že se to užije, že to tam dětičky unosí.
Jezdíte společně ještě po jiných vykopávkách, než které jsou v Egyptě?
Mirek je samozřejmě úplně nemocný svou profesí, a kamkoliv jedeme, tam hledá tu svou lokalitu a zkoumá kdejaký šutr. A my občas skřípeme zuby, tak to skončí tím, že ho pošleme na lokalitu a já jedu s dětmi jinam. Ale řehtám se, když na něj děti volají: „My už máme těch starých šutrů dost!“
