Středa 17. srpna 2022
Svátek slaví Petra, zítra Helena
Polojasno, bouřka 30°C

Nevíte, jak mluvit o sexu s dětmi? Konečně je tu záchrana!

1. srpna 2022 | 06:00

Jaká byla ta vaše sexuální osvěta? Mluvil s vámi o sexu někdo, když jste byla malá? Možná jste si říkala, že vy to jistě nezanedbáte, ale najednou vám chybí slova a nevíte, jak začít. Třeba i vám pomůže rozhovor s Marcelou Poláčkovou, spoluautorkou knihy Děti to chtěj vědět taky – o respektujících vztazích a sexuálním zdraví, kterou vydává organizace Konsent a jejíž další autorkou je Dagmar Krišová. Mluvit o sexu s dětmi je totiž strašně důležité a začít můžete hned od narození!

Co bylo hlavním impulzem k tomu, napsat knihu?

Když jsme v Konsentu začali pořádat workshopy pro rodiče o tom, jak s dětmi téma vztahů a sexu uchopit, hledali jsme literaturu, kterou bychom jim doporučili jako další zdroj inspirace a informací, a zjistili jsme, že taková kniha na českém trhu chybí. Proto jsme se rozhodli, že ji napíšeme sami.

Já jsem doma slyšela jen, že sex je špatný a jsou z toho pohlavní nemoci. Tak by to jistě vypadat nemělo, že?

Zakazovat sex a strašit dospívající nemocemi nefunguje. To samozřejmě neznamená, že by o rizicích spojených s aktivním sexuálním životem neměli vědět, nemělo by to ale být to jediné, co se od nás o sexu dozvědí. Mluvme s dětmi o důležitosti respektu ve vztazích a sexu, učme je hájit si své hranice a nepřekračovat hranice druhých, ujistěme je, že se na nás mohou obrátit, pokud zažijí něco nepříjemného.

Když děti nachytají rodiče při sexu, rodiče to berou jako strašnou věc. Je to taková hrůza? Jak správně zareagovat, aby to dítě nějak netraumatizovalo?

Dětem může být příliš blízký kontakt s naší sexualitou nepříjemný. Pokud k takové situaci dojde, je potřeba o tom s dětmi mluvit a dát jim prostor klást otázky a sdílet pocity, které v nich situace vyvolala. Současně je to příležitost připomenout si téma soukromí a domluvit se na tom, že před vstupem do zavřených dveří klepeme a čekáme na vyzvání ke vstupu. Stejná pravidla by měla platit pro rodiče, když dítěti vstupují například do pokojíčku nebo do koupelny.

Video se připravuje ...
Kniha Děti to chtěj vědět taky • VIDEO: Konsent

Jakou největší chybu dělají rodiče v sexuální výchově?

Děti se začnou poměrně v útlém věku zajímat o vzhled a fungování svého těla a těl ostatních a kladou rodičům zvídavé otázky, například ohledně toho, jak přišly na svět. Je škoda, když rodiče v takové chvíli dítě odbudou slovy “na to máš ještě času dost”. Je užitečné mít na paměti, že děti v předškolním věku nevnímají své otázky naší sexualizovanou optikou. Snažme se na ně proto nahlížet perspektivou dětí a odpovídat jim pravdivě. Není přitom potřeba hned napoprvé vysvětlit všechno do detailu. Nechme děti konverzaci řídit – dají nám najevo, kolik informací v danou chvíli chtějí a jsou připraveny přijmout.

Proč by neměli rodiče spoléhat na to, že si o tom děti najdou něco samy?

Dospívající mohou ve své snaze zjistit něco o sexu narazit na různé mýty o sexu a stereotypní představy o tom, jak se má kdo v sexu chovat. Pokud si představu o tom, co je v sexu běžné, vytvoří například na základě toho, co viděli v pornu, mohou pak během svých prvních sexuálních zkušeností cítit zmatek a zklamání z reality. Je super dětem pořídit knihy, aby měly k dispozici zdroj ověřených informací, ale nestačí to. Některé znalosti nelze vyčíst z knih, protože se utváří při vzájemné diskusi a sdílení.

Kdy by se mělo s dětmi o sexu začít mluvit?

Záleží na tom, co si pod tím “mluvit o sexu s dětmi” představíme. Témat, která souvisí se sexuální výchovou, je spousta a jsou vzájemně natolik provázaná, že se sexuální výchovou můžeme začít doslova od narození. Otevřenou komunikací od útlých let budujeme základy pro konverzace v dospívání. To samozřejmě neznamená, že máme s batolaty vést hovory o sexu. Můžeme ale například podporovat jejich tělesnou integritu tím, že je naučíme, že jejich tělo patří jim, a naučíme je pojmenovávat části svého těla pravými jmény a podobně. I to je sexuální výchova, ačkoliv v ní slovo sex vůbec nezaznívá. Průběžným mluvením o těle, vztazích a intimitě z nich děláme témata běžná, o kterých je v pořádku se otevřeně bavit.

Jak by se měly nazývat pohlavní orgány – měly by se nazývat pravými jmény?

Používáním správných biologických pojmů děláme z pohlavních orgánů to, čím jsou – přirozenou součást našeho těla. Tím, že je budeme nazývat pravými jmény, děti učíme, že je v pořádku o nich mluvit, což je důležité, pokud je například něco bolí. Současně si tím vytváříme základ pro pozdější promluvy o sexu a reprodukci. Pokud se necítíme na to, používat v komunikaci s dětmi slova penis, vulva a vagina, zvolme slova, která jsou v naší kultuře pro pohlavní orgány užívána, a vyhněme se slovům, která nesou i jiný význam – například kačenka nebo medvídek. Názvy pohlavních orgánů, které jsou specifické jen pro naši rodinu, také ztěžují dětem přístup k pomoci v případě, že se setkají se zneužíváním.

Proč nám dělá takový problém mluvit otevřeně o sexu, a to nejen s vlastními dětmi?

Je těžké mluvit otevřeně o sexu, když s námi o něm nikdo otevřeně nemluvil. Málokdo z nás může čerpat ze svých zkušeností se sexuální výchovou doma a ve škole nás to taky nikdo neučil. I to je důvod, proč jsme se rozhodli napsat tuto knihu – abychom (nejen) rodiče podpořili v tom, jak na to, a ukázali jim, že povídání na téma sexu může být příjemně strávený čas. Z našich zkušeností z workshopů totiž víme, že dospívající se o sexu a vztazích chtějí bavit. Jakmile zjistí, že jsme otevření diskusi, stává se z témat spojených se sexuální výchovou velmi vděčné téma.

Během prvního objevování sexuality si děti mnohdy hrají s přirozením na veřejnosti a rodiče je za to trestají. Jak si správně poradit v téhle situaci?

V prvé řadě je důležité dítě netrestat. Dítě by nemělo získat dojem, že sahání na vlastní pohlavní orgány je něco špatného, co se nesmí. Je ale potřeba mu vysvětlit, že v naší společnosti je zvykem, že intimní místa na veřejnosti neodhalujeme a nesaháme si na ně před jinými lidmi. Spolu s tím je důležité se domluvit, kdy a kde si na své pohlavní orgány sahat může. Malé děti si stimulaci pohlavních orgánů nespojují s erotickými představami jako my dospělí. Nedělají rozdíl mezi příjemným pocitem, který v nich vyvolává šimrání na zádech, mazlení nebo dotýkání se genitálií. Je proto třeba nahlížet na sexuální projevy dětí jejich optikou – motivací je touha po objevování a touha zažívat příjemné pocity. A na tom přece není nic trestuhodného.

Co jsou ty nejčastější zdroje, které v dnešní době ovlivňují sexuální výchovu dětí?

Podle průzkumu z roku 2020 (1) sexuoložky Petry Sejbalové a Jany Martincové, autorky knížek sexuální výchovy, čerpají děti informace o sexuální výchově především ze své vrstevnické skupiny a dále z internetu. Když se podíváme na data od České středoškolské unie, školu a rodiče uvedly děti v průzkumu až na posledních místech. Naším cílem je pomoct rodičům být pro své děti jako zdroj informací na prvním místě. Jedině tak totiž mohou být pro své děti orientačním bodem, který jim pomůže se v informacích získaných odjinud vyznat.

Když já byla na základce před třiceti lety, tak si vůbec nepamatuji, že by nám k sexu někdo něco vysvětloval, a když, tak jen okrajově a rychle se to zametalo pod koberec… Jak to vypadá dneska?

Sexuální výchova je na různých školách různě kvalitní. Podle dat České středoškolské unie (2) bývají ve škole nejčastějším zdrojem hodiny biologie, což může být dáno učivem o rozmnožovací soustavě, které se v biologii probírá. Nejvíce se sexuální výchova na středních školách věnuje tématům sexuálně přenosných infekcí a metodám antikoncepce. Mnohdy zcela chybí sociální aspekty sexuálního života – například to, jak se k sobě chovat s respektem, témata sexuální orientace a genderové identity, sexuálního obtěžování a násilí a další. Zájem vyučujících vhodně uchopit sexuální výchovu je, chybí jim ale materiály. Proto jsme v Konsentu připravili podklady k 4 lekcím sexuální výchovy, které jsou volně ke stažení na našem webu, a v současné době připravujeme další (3).

Kdy by se o sexu mělo začít vyučovat? Už ve školce?

Sexuální výchova není jen o sexu, zahrnuje v sobě mnoho témat, která je potřeba ve výchově správně uchopit už od narození dítěte. Mezi tato témata patří například tělesná integrita, respekt k hranicím druhých, fungování a vzhled těl, různorodost vztahů a rodinných uspořádání a mnoho dalších. Tato témata je určitě možné začít uchopovat už ve školce.

Sex je všude kolem mnohem dosažitelnější než dřív, a to především v podobě pornografie. Co všechno tento model může způsobit?

Množství sexu v médiích – filmech, seriálech, hudbě, reklamách a podobně – může vytvářet dojem, že je sex všude, a děti už proto pravděpodobně všechno podstatné zjistily z těchto zdrojů. Jenomže tato média, stejně jako pornografie, často předávají dětem a dospívajícím informace zkreslené. Sexuální obsah v médiích můžeme využít jako příležitost téma s dětmi otevřít a zjistit, co už vědí, zkreslené představy uvést na pravou míru a doplnit důležité informace, které v médiích chybí.

Rodiče mají ještě ztíženou úlohu v tom, že musí děti chránit i před sexuálními útoky z internetu, na které mohou jejich ratolesti narazit během „samostudia“ sexu, ale i jinak…

Statistiky o tom, jak často dochází k sexuálnímu násilí, ať už přes internet nebo v osobním kontaktu, mohou v rodičích vyvolávat pochopitelné pocity strachu. Jak vhodně k prevenci sexuálního násilí přistoupit ve výchově, jsme proto sepsali do knihy.

Jak vlastně mluvit s dětmi – například s puberťáky, kterým je absolutně proti srsti o něčem takovém mluvit s rodiči?

Pomůže, pokud si základ vytvoříme, když jsou děti menší, mají chuť se s námi bavit a téma v nich ještě nevzbuzuje stud. Neznamená to ale, že pokud jsme to před pubertou nestihli, je vše ztraceno. I s dospívajícími se dá o tématu mluvit. K otevření tématu můžeme využít různé situace z našeho okolí, scény ve filmu a podobně. Sex a vztahy nejsou téma na jedno odpoledne, mluvme o nich průběžně. Pokud chceme dospívajícím sdělit něco důležitého a tušíme, že se k našim snahám budou stavět odmítavě, domluvme se na tom, kdy se jim to hodí, připravme je na to, kolik času nám to přibližně zabere, a ujistěme je, že pokud nebudou chtít mluvit, stačí, když si nás vyslechnou. Můžeme také zkusit zjistit, jestli by o tom raději mluvili s někým jiným. Pokud nejsme těmi vyvolenými, snažme se nebrat si to osobně. Důležité je, že má dítě ve svém okolí někoho dospělého, s kým téma může probrat.

Video se připravuje ...
ŠOKUJÍCÍ VIDEO: Norská sexuální výchova nebo porno pro děti? • VIDEO: youtube.com

Děti si nechtějí představovat své rodiče při sexu, takže mluvení o vlastních zkušenostech spíš odradí... Nebo je dobré?

Sdílení vlastních zkušeností je způsob, jak můžeme dětem ukázat, že je v pořádku o těle, vztazích a sexu mluvit otevřeně. Současně je ale potřeba zvážit, že jsme pro děti vzorem a že jim nastavujeme normu, podle které následně hodnotí své zkušenosti. Proto je ke sdílení osobních zkušeností potřeba přistupovat obezřetně a je vhodné vždy zdůraznit, že jiní lidé mohou podobnou situaci vnímat nebo prožívat jinak a že je to v pořádku.

Komu je kniha Děti to chtěj vědět taky určena?

Kniha je určena všem, kdo chtějí témata vztahů a sexu s dětmi a dospívajícími otevírat nebo chtějí být připraveni reagovat na dětské zvídavé otázky. Chceme ukázat, že intimní konverzace s dětmi a dospívajícími nemusí být strašákem. Naopak, hovory o vztazích, sexu a intimitě posilují mezigenerační dialog a prohlubují důvěru mezi dětmi a jejich rodiči. Podporujeme rodiče v tom, aby se při konverzacích s dětmi cítili sebevědomě a bezpečně.

Co všechno v knize najdeme?

Kniha poskytuje informace o tématech, jako jsou lidské tělo a jeho procesy, vztahy a lásky, sexualita a genderová identita, první sexuální zkušenosti, souhlas a potěšení v sexu, prevence sexuálního násilí, poskytnutí podpory v případě zkušenosti se sexuálním násilím... Kniha nabízí především inspiraci k hovorům – jak s dětmi, tak s dospělými – a v každé kapitole jsou ukázky modelové komunikace. Text je současně prokládán ukázkami příběhů, které vycházejí ze zkušeností lidí, kteří s námi sdíleli své zážitky se sexem, vztahy a sexuální výchovou. Součástí knihy jsou také rozhovory s odbornicemi a odborníky, kteří se specializují na určitý aspekt sexuální výchovy – na sexualitu lidí s postižením, sexuální orientaci a genderovou identitu a sexualitu ve spojení s vírou. Kniha tak čtenářky a čtenáře připraví na různorodou paletu témat, která mohou děti samy přinést.

 

Knihu a celý projekt organizace Konsent můžete ještě do 10. 8. podpořit na HitHitu.

(1) Zdroj: https://www.babyonline.cz/vysledky-sexualniho-pruzkumu

(2) Zdroj: https://stredoskolskaunie.cz/wp-content/uploads/2020/11/Zprava-z-pruzkumu-sexualni-vychova-nastrednich-skolach.pdf

(3) Odkaz na web Konsentu pro stažení metodik pro vyučující: https://konsent.cz/pro-vyucujici/

 

Video se připravuje ...