Středa 17. srpna 2022
Svátek slaví Petra, zítra Helena
Polojasno, bouřka 30°C

Vendula Pizingerová: Před lety jsem v Egyptě odhazovala podprsenku, dneska už bych se nesvlékla

2. srpna 2022 | 06:00

Vendulu Pizingerovou (50) jsem potkala na výstavě Tutanchamon v Brně a přiznala mi, že jako malá chtěla být archeoložkou. V Egyptě před lety na dámských jízdách odhazovala podprsenku a dnes jezdí na dovolenou pod stan a vaří v kotlíku a je nejvíc spokojená.

Jak moc je vám blízký Egypt s celou svou historií?

Já jsem původně jako malá holka chtěla být archeoložkou, ale to se zvrtlo, protože jsem měla dvě věci, po kterých jsem toužila – buď být archeoložkou, nebo detektivem. Naštěstí tedy nejsem ani jedno, kdybych byla detektiv, tak mě je slyšet tak pět metrů předtím, než někam dojdu. Archeologie je o práci v úzké skupině nebo o samotě, a to mě hrozně lákalo a zajímalo.

Kolikrát jste byla v Egyptě?

Byla jsem tam mockrát. Navštívila jsem pyramidy a vše, co se dalo, akorát mi chybí plavba po Nilu. Já jsem s holkama dřív jezdila do Egypta docela často a pak jsme si říkaly, že bychom mohly klidně sedět u bazénu třeba v Brně a bylo by to jedno. Jezdily jsme tam jen tak, vypláchnout si hlavu. Pamatuji si, že tam jednou byla taková úžasná vířivka, nás bylo tak šest holek a všechny jsme do toho naskákaly a sundaly podprsenky. Zrovna tam nějací údržbáři stříhali stromy, které úplně vyholili z jedné strany, jak nás sledovali. Tam totiž není dovoleno být nahý, a to jsme nevěděly v té době, až když za námi přišel manažer hotelu, ať se oblečeme... Tak jsme se oblékly. To je ale hodně let, dneska už bych se nesvlékla. Pro mě je Egypt prostě historie, nádherné moře a pouliční život. Všechny ty trhy a restaurace.

Video se připravuje ...
Nejsi v tom sama: Vendula Pizingerová - Josef mě straší ještě s holčičkou, ale to už by bylo do nebe volající • VIDEO: Videohub

Zaujala mě ta vaše touha stát se archeoložkou. Myslíte si, že to bylo třeba spojeno s touhou po hledání pokladů?

Asi možná ano, ale chtěla jsem najít poklad ne pro sebe, ale pro všechny. Já jsem původně z Černošic a nad námi byla Zbraslav a Závist, což je keltské opiddum. S tátou jsme tam jako děti chodili a také jsme hledali trilobity na Barrandově. Vždycky mě lákala ta historie a tajemství, kterými je to vše opředeno. Myslím si, že někteří objevitelé, kteří našli něco podobného jako třeba Tutanchamonovu hrobku, se z toho museli normálně zbláznit. Musí to být takový pocit, jaký si asi nikdo nedovedeme představit, a to ani ne tak z toho materiálního pohledu. Škoda jen, že toho tolik lidé rozkradli, to je smutné.

A co faraonova kletba, věříte na ni?

Tradovalo se, že ten, kdo vejde do hrobky, tak umře. Mně to připadá trochu jako nerespektování mrtvých, jako když dneska někdo krade kytky na hrobech. Smrt je klid a vyrovnání. Věřím tomu, že faraonova kletba je něco jako energie, každý ji máme a ta ovládá náš život. Energie je i to, co s námi odchází, ale vlastně zůstává. Tak tady ji třeba zabalzamovali. Lenin tam taky pořád leží, nevím, jestli je to úplně dobře, ale je to obraz toho, jak lidé v určitých obdobích smýšleli a čemu věřili. Celé pyramidy jsou opředeny tajemstvím, vždyť dodnes se spekuluje, jak byly vlastně postaveny. Já mám hrozně ráda dokumenty a sledovala jsem několik, které se týkaly právě pyramid, a jediné, na co se přišlo (a všichni se na tom shodnou), bylo to, že všichni, kdo je stavěli, byli hubení a vyčerpaní.

Na vašem Instagramu jsem si všimla, že jste se právě vrátili z nějakého road tripu po Chorvatsku, Albánii a Černé Hoře. Jaké to bylo?

Nám se u Splitu pokazilo auto, takže jsme čekali čtyři dni na náhradní díly, takže jsme skončili v nějaké turistické oblasti, což pro mého manžela byla úplná smrt, ale nakonec jsme to nějak zvládli. Já mám jet v září zase do Chorvatska s kamarádkou, ona tam má domeček a chtěla jsem, aby tam jel Josef se mnou. Tak mi výhrůžným tónem naznačil, že to už si užil dost, a myslím, že nepojede. Ze Splitu jsme tedy pokračovali přes Černou Horu do Albánie a tam nás bohužel chytlo špatné počasí, takže jsme jeli vlastně čtrnáct dní na víkend do Albánie! Albánie super, nic jsem z ní neviděla, jen moře a hory zahalené do mraků s blesky. Zpět jsme se vraceli přes Černou Horu, která je nádherná, a malý to perfektně zvládnul a nakonec všechno bylo tak, jak mělo být.

To jako celou dobu kempujete a spíte ve stanu na autě?

No jasně, kempujeme v divočině a vyhledáváme místa, kde vůbec nikdo není, právě proto Chorvatsko bylo pro mého muže smrt. V tu dobu byl začátek prázdnin, Chorvati mají dva miliony obyvatel, ale v tu dobu tam bylo asi milion Čechů, takže každý, koho potkáte, je z Čech. Mně to nevadilo, já se skamarádím s každým, spousta lidí nám chtěla pomoct. Na dovolené jsou všichni takoví přátelštější a otevřenější.

Takže normálně vaříte všechno jídlo na ohni v kotlíku a tak?

Ano, jen jsme si tentokrát nevzali ledničku, která dost chyběla, takže jsme tím pádem mohli vždycky nakupovat jen na jeden den, aby se nám to nekazilo, protože bylo strašné vedro. Musím říct, že tenhle způsob cestování je strašně fajn, samozřejmě je to náročnější, především s malým dítětem. Protože musíte neustále hlídat, že jste na kraji skály, že máte rozdělaný oheň, aby do toho nespadl. Je to náročnější, než když jedete do hotelu s bazénem. Já jsem šťastná všude, kde jsem s rodinou a kde to pro mě má citový význam.

Máte teď tedy seznam receptů z jednoho kotlíku?

No většinou je to kotlík, „co se najde v Defenderu“. Jednou jsme takhle vařili u nádherného jezera v divočině a byly tam divoké kočky. Nestačili jsme všechno z toho kotlíku sníst a ráno kotlík obrácený, najedly se i kočky a všichni byli spokojení.

Video se připravuje ...