Jako každý dobrý soused, i PENNY si všímá toho, co je kde třeba a s čím by se dalo pomoct. Právě proto poskytuje domov 2 milionům včel, a to celkem v 58 úlech umístěných u centrály společnosti v Radonicích a u centrálních skladů v Jirnech u Prahy, Lipníku nad Bečvou a Dobřanech. Ukázalo se totiž, že Jens Krieger, generální ředitel PENNY, je vášnivým včelařem a není sám. Tiskovou konferenci o důležitosti včel totiž moderoval herec Václav Kopta, který tento koníček s panem generálním sdílí. A stejně tak i přítomný ministr zemědělství Zdeněk Nekula.
Takhle by vypadaly potraviny bez včeliček na světě:
Možná i díky tomu patříme k nejzavčelenějším zemím Evropy. Měli bychom si těchto malých tvorečků opravdu vážit a dělat vše pro to, aby nám zůstali, jinak – jak se ukázalo – nebudeme mít co jíst! Vyzpovídala jsem na místě pana Koptu, který vyprávěl, jak hned při příchodu na akci potkal rozlícenou paní, jež si chtěla nakoupit – ale nebylo z čeho vybírat... Nedopusťme, aby to byla běžná realita.
Václave, vy tu nejste náhodou. Jak to máte s včelařením vy?
Já jsem včelař momentálně mimo službu, protože se u mě objevila alergie na včelí jed, tak jsem musel včely odstěhovat ke kamarádovi do jižních Čech. Ale na druhou stranu jsem se tady díky této skvělé akci dozvěděl od zástupců výzkumného ústavu a od předsedkyně svazu včelařů, že medicína jde mílovými kroky dopředu a na dosah je už medicína, která by mi mohla pomoct ke zvládnutí alergické reakce, která naposledy skončila mou hospitalizací v nemocnici. A bylo to docela dramatické. Jako každý chlap a hypochondr jsem zpanikařil a včely jsem odevzdal kamarádovi. Teď se ovšem dozvídám, že nic není ztraceno a snad najdu medicínu, která mě k tomuto fantastickému koníčku zase vrátí, protože mi to strašně chybí a ta zahrada na Hanspaulce bez včel je neúplná a opuštěná. Je to, jako když vám děti odjedou na tábor a už se nevrátí.
Jak dlouho jste se včelařině věnoval?
V dospělosti čtyři roky, ale jako dítě jsem byl ve včelařském kroužku a jezdil jsem po různých soutěžích. Pak jsem toho nechal, dlouhé roky jsem včelařit nemohl, protože moje švagrová je také alergička, ale ve chvíli, kdy se odstěhovali, jsem si tam včelstva nasadil, ale bohužel jsem si vypěstoval alergii. Nevím, jak je to možné. Včela mě píchla poprvé, bylo mi blbě, podruhé to bylo horší a potřetí už jsme jeli do nemocnice.
Stává se vždycky, že vás při práci se včelstvem aspoň jedna píchne?
Ne, já jsem třeba vůbec nebyl ve včelách, když se mi to stalo naposledy. Sekal jsem trávu na konci zahrady, ale ony nesnáší ten zvuk elektrické sekačky a ta jedna bojovnice, pravděpodobně zaměstnankyně nějaké ochranné agentury v tom včelstvu, tak ta si se mnou došla až na druhou stranu pozemku, zalezla mi pod brýle a píchla mě do obočí, a ještě se tam zamotala. Nevím, do jaké míry to byla psychosomatika, ale bylo mi opravdu hodně špatně.
Takže jste celý život včelařinu odkládal a pak jste do toho hned naskočil, je to tedy něco jako jízda na kole?
Jako jízda na kole ne, to je běh na dlouhou trať. Dva roky mi trvalo, než jsem se to naučil, a další dva roky, než jsem si vypěstoval alergii takovou, že jsem toho musel nechat.
Co vás čeká letos v létě?
Jsem tradicionalista v každém ohledu, takže dovolená čtrnáct dní v Chorvatsku a pár dní v Itálii a přes Rakousko domů. Každý rok úplně stejná štreka. Od srpna pak natáčení na Nově spolu s Petrem Rychlým v hlavní roli, takže Lurdy skončí a vracím se do běžného pracovního tempa.