2°C
Dneska se tady křtí diář Simony Krainové. Vy už jste tři úspěšné vydala, chodí k vám lidé pro rady, jak na to?
Vzhledem k tomu, že píšu knihy, tak mé diáře jsou úplně jiné než kohokoliv, kdo má takové tělo jako Simona. Mé diáře jsou ryze o ženských právech nebo literatuře nebo o historii módy. Símin diář je nesmírně inspirativní právě v těch radách, jak sama se sebou fungovat a existovat. Musím říct, že jak Simi, tak její sestra mě nakoply nesmírným entuziasmem, co se týče starosti o tělo.
Takže se teď budete mučit v posilovně jako ona – není to už nelidské?
Já jsem spisovatelka a spisovatelé mají trochu jiný režim než modelky, ale cvičím už dlouho. Mám ráda pilates a jógu. Neběhám, protože mám fenku, která má větší zadek než já. Vždycky na ni volám, aby se pohnula, ale ona jen tak trochu popojde. Od holek jsem se naučila jisté cviky, které mě baví, a myslím si, že mému tělu velice pomáhají. My si vzájemně a s láskou vycházíme vstříc, ony čtou mé knihy a dávají mi na ně kritiky a já cvičím jejich cviky a dávám na ně kritiky.
Co teď jinak děláte a jak se máte?
Mám se nesmírně hezky, dokončuji spoustu projektů s Be Charity, máme za sebou skvělou galavečeři, která postiženým vydělala dva a půl milionu korun, máme před sebou hadrárnu na Žofíně. Tímto bych chtěla všechny pozvat, je to 11. 11., ve čtyři hodiny otvíráme brány, je to už třináctý ročník bazaru. S těmi věcmi potom budeme objíždět celou Českou republiku. Máme bazary v Českých Budějovicích, Písku, Třinci nebo Plzni. Do toho všeho také pracuji. V půlce listopadu budu vydávat kouzelnou knížku dvanácti rozhovorů, kterou jsem dělala s kolegou z neziskovky Etincelle, která zaměstnává mentálně handicapované spoluobčany. Kniha obsahuje rozhovory s dvanácti nejvýznamnějšími českými lékaři. Pro mě je to návrat k reálné novinařině, protože jsem posledních nevím kolik let dělala šéfredaktorku čtyř časopisů a věci jsem vymýšlela, editovala, opravovala, škrtala, ale sama jsem nepsala. Psala jsem jen své milostné romány a povídky a pohádky, a najednou jsem měla možnost se ptát, a to je tak skvělé, protože se člověk i něco dozví.
Takže to je nový vítr. Myslíte, že vás to zavane ještě k dalším věcem, které se chcete dozvědět?
Přemlouvám Jakuba Knězů, že když jsme zvládli ty české profesory, že bychom se mohli vrhnout na duchovní. On se na to ještě úplně necítí, ale možná ho zpracuji.
Zjistili jsme, že kavárna slaví dvacáté výročí. Když si představíte, kde jste byla před dvaceti lety a kde jste teď, vrátila byste se zpět?
Vůbec, jsem teď tak šťastná, mám nádhernou práci v rámci filantropie, jsem osudově zamilovaná, mám skvělou dceru a úžasné čtenářky. Vůbec bych nechtěla zpět své dvacetileté já, které pochybovalo a nevědělo, kam ho svět zavane, a pořád se trápilo otázkami, proč je vlastně na světě.
Co nejdůležitějšího byste chtěla předat své dceři?
Život není jen o jednom vzkazu, je komplexní, jsem pro ni kamarádka pro každý den, nemohu jí dát jen jedinou radu. Vše, co jí chci dát, je nejvíc lásky, kterou mám.
Náš tip: Pomozte nadačnímu fondu Be Charity a přijďte se 11. listopadu podívat na Charitativní bazar na Žofín, 16. listopadu do Českých Budějovic nebo 1. prosince do Brna do Galerie Vaňkovka! V loňském roce se vybralo krásných 1 250 000 Kč!
