Simono, když se tady ozvalo, že máte třetí dítě, tak všichni malinko zaváhali, jak je možné, že jste to utajila. Ono je to ale trochu jiné dítě!
Je to papírové dítě, které je tiché a nezlobí.
Čí to byl nápad a jak to vlastně vzniklo?
Před rokem jsme přišli na trh s Masterpiece, a ten si našel své oblíbence. Jede si velmi úspěšně svůj život, musím říct, že až nad mé očekávání. Firma, která tento produkt prodává, přišla s nápadem, že bychom k tomu přidali další produkt, dárek pro všechny, kdo si Masterpiece koupí. Bude se prodávat i samostatně, ale exkluzivně jen u nich. Celý diář je o zdravém životním stylu a je v něm spousta rad a receptů. Lidé mi neustále píšou a jsou zvědaví, co jím, čím se mažu, jak cvičím a kde kupuji oblečení, na každou zprávu nedokážu reagovat, tak když přišel nápad dát to do jednoho diáře, tak mi to přišlo geniální.
Takže celé své knowhow, jak být krásná jako Simona Krainová, jste teď prozradila?
To je moc hezké, co říkáte, ale já si nemyslím, že každý chce vypadat jako já. Jsou tam jen mé postřehy a je to o tom, co mně dělá dobře. Jsou tam tipy na to, co a jak na mě funguje, jak cvičím, co jím. Jsou tam mé osobní rady a také jsem se radila s lidmi z módní branže, s trenéry, výživovými poradci, těmi nejlepšími z nejlepších, aby dali ženám rady, jak to dokázat třeba za hodinu doma. Jak pracovat na problémových partiích, které nás ženy trápí, jako jsou bříško nebo stehna. Mám tam trenérku, která se vyloženě na toto specializuje, a dá se to zvládnout od deseti do čtyřiceti minut cvičení denně. Pak je to samozřejmě i o zdravé stravě, co jíst, když cvičíte, aby to mělo efekt. Jak do sebe dostat potřebné látky, abyste nebyla unavená a posílila imunitu.
Co si říkáte každé ráno, když se podíváte do zrcadla?
Že jsem zase o den starší.
Tady bylo prozrazeno, že před dvaceti lety, když se otvírala tahle kavárna, jste se touhle ranní dobou vracela domů z párty. Teď teprve začínáte, vrátila byste se do těch dob?
Jasně že vrátila, hrozně ráda. To byla doba, která byla sice s lepkem, ale byla zábavná. Dneska je všechno takové moc sterilní. Samozřejmě si chceme prodloužit život a být tu zdraví pro naše děti. Ta doba toho, kdy jsme všechno měli na háku, jak se říká, a nepřemýšleli o tom, co bude zítra, to byly krásné časy a moc hezky se na to vzpomíná.
Ale ještě to pořád dokážete roztočit, ne?
Jasně, ale už je to s ohledem na věk, i když to je blbost, sama to slovo nemám ráda, ale spíš je to tím, že mám doma děti a raději než trávit čas v klubu jsem s nimi... A čteme si knížky. Už to tak je, prostě se to člověku tak nějak samo převrátí a má jiné priority. Když na to přijde, tak ta naše parta z devadesátek to umí pořádně roztočit. Máme ještě docela slušný potenciál.
Říkáte si, co vás čeká od kluků, když se tam zkombinovaly vaše geny a geny vašeho muže, jestli to budou také takoví ďáblíci?
Maxík, to je něžné stvoření, absolutně citlivý, srdečný, něžný, hodný, všímavý. Roste z něho úžasný tvor nehledě na to, že je ještě k tomu nesmírně krásný. On má krásné srdce, milují ho všechny děti ve školce, on jim nosí dárky, maluje obrázky, já si vždycky při pohledu na něj říkám, že nemůžu být špatný člověk, když mám tak skvělého syna. Ať si říká, kdo chce, co chce, děti jsou vždycky obrazem rodičů. Bruno, to je neřízená střela, já nechápu, že jsou z jednoho vrhu, oni jsou oba tak strašně jiní, to je ďábel a anděl. Ďábel s dobrým srdcem, dobrým charakterem, je to taková čistá duše, stará se o ostatní a je schopný se za ně porvat. Je to takový capo di tuti, když někdo někomu ublíží, tak on jde a všechny zmlátí. Dovolí si klidně i na osmáky, on je neskutečná energie, sopka, živočišný a plný lásky. Prostě – každý je úplně o něčem jiném a je hrozně komické to pozorovat.