Stáňa Jachnická z Ulice prozradila, že ji čeká konflikt s exmanželkou | Pro ženy | Blesk.cz

Stáňa Jachnická z Ulice prozradila, že ji čeká konflikt s exmanželkou

Stáňa Jachnická z Ulice prozradila, že jí čeká konflikt s exmanželkou
VIDEO: Adam Balažovič/BPŽ
27. března 2019 | 06:00

Stanislava Jachnická (53) je notoricky známá díky své postavě Denise Mastné v jednom z nejsledovanějších seriálů – v Ulici. Potkat ji můžete ale také na divadelních prknech, právě teď zkouší hru na počest Medy Mládkové, která bude letos slavit stovku. O jejích dětech, mladé generaci a manželském životě si můžete přečíst v našem rozhovoru.

Dnes na čtené zkoušce hry Meda jste četla hlavní roli, budete ji alternovat?
Původně jsem dostala nabídku, abych byla takzvaný back-up, tedy záloha za všechny role. Když jsem si přečetla scénář, tak mi přišlo, že bych z toho asi zešílela. Jenom Meda, kterou hraje Taťána Vilhelmová, je na každé stránce, takže obrovské množství textu, které se musíte naučit... A ještě nebylo jisté, jestli si ji vůbec zahraju. Měla jsem být jen v pohotovosti, kdyby Taťána nemohla. Když si člověk roli každý den nepřipomíná, je hrozně těžké se to naučit a udržet, takže jsem se toho bála, odmítla jsem a zůstala jsem u alternace s Danou Batulkovou. Plus mám ještě asi dalších pět postav. Dohromady je ve hře šedesát postav, takže každý z nás hraje těch postav víc. Takže hraji matku Medy a pět dalších.

Je to běžné, aby hra měla tolik rolí?
Běžné to není, ale i normálně bývá ve hře více postav pro jednoho herce. Tady je to docela výzva, protože jak máme každý těch charakterů víc, tak když nám jeden nesedne, tak mezi těmi ostatními si najdeme jistě aspoň jeden, který si oblíbíme. Je to docela výzva, pro nás pro všechny. Herci mají rádi, hrát více postav. Život Medy Mládkové je dlouhý, pestrý a plný setkání s mnoha lidmi, tudíž je jasné, že rolí tu musí být hodně.

Jaký je váš vztah k Medě Mládkové, co na ní obdivujete?
Znala jsem ji i předtím, než jsem se pustila do scénáře, teď se chystám ještě na knihu, ale musím říct, že jsem při čtení byla čím dál tím více fascinovaná, jak byla neuvěřitelně houževnatá, nikdy se nevzdávala, což je neuvěřitelně těžké, a především pokud jste exulant mimo svou zem, tam, kde se nemluví vaší řečí. Její maminka, kterou hraji, jí často říkala, že je drzá, nebála se položit otázky, které by se jen tak někdo neodvážil položit. Jako třeba zeptat se pana ministra, co udělal s penězi pro exulanty, kam se poděly. Všichni ztuhli, ale ona se nebála říct svůj názor. Fascinovala i z ženského hlediska, krásně tančila, neuvěřitelně žensky a elegantně se oblékala. Díky ní zjišťujeme, že není nikdy pozdě na to, začít s čímkoli, a to vlévá člověku energii do žil.

Myslíte, že naše generace má takové silné a inspirující postavy?
To asi ještě ukáže čas, teď to nejde soudit. Možná o spoustě lidí ještě nevíme. Další generace posoudí, jestli mezi námi takový skvělý člověk byl. I když si myslím, že hodnoty jsou trochu posunuté, všechno je rychlejší, ledabylejší. Mám možnost hrát také v divadelní hře Čapek a dlouho jsme studovali dobu Čapkova života, připomíná mi to tu dobu Medy Mládkové. Lidé, kteří byli vychováváni za první republiky, mají hodnoty někde jinde než dnešní lidé a bylo by skvělé, kdyby se díky těmto životním příběhům lidé opět zamysleli nad tím, co je opravdu důležité.

Co podle vás mladá generace postrádá, nebo má naopak navíc?
Mladá generace je velmi zrychlená, velmi elektronická, ale nezatracovala bych je úplně. Možná to na první pohled nevypadá, ale soudě podle vrstevníků mých dětí oni se začínají hlásit a vracet se ke klasickým hodnotám. Přestávají snášet přetvářku a povrchnost, takže bych řekla, že mají naději.

Máte dceru i syna. Říká se, že v dnešní době to mají muži těžší, co si o tom myslíte?
Co se mých dětí týče, je to spíš rozdělené povahou a zájmy. Dcera je vědkyně, hloubavá, chce mít velkou knihovnu, a můj syn je sportovec, který v životě nepřečetl jedinou knihu. Tím ho nechci nijak shazovat, on si informace získává jinak. Nedokážu opravdu říct, jestli to mají těžší ženy, nebo muži.

Meda Mládková nám dává příklad toho, že na nic není pozdě. Máte teď vedle cestování třeba i nějaké nové věci, které chcete vyzkoušet a poznat?
Mě stále baví nové projekty, cestování je dlouhodobější radost, kterou si splňuji pravidelně. Teď jsem se nově přestěhovala, takže řeším hodně vybavení bytu. Nějak jsem se jinak zklidnila poslední dobou, nechám všechno plynout a věci ke mně samy přicházejí.

Máte také skvělé manželství už šestadvacet let, to se jen tak někomu nepodaří. Jak jste to vy dva dokázali?
Jsem nekonfliktní člověk, tím nemyslím, že by mi scházel temperament, hádky a Itálie jsou u nás na denním pořádku. Jsem empatická a dokážu dělat kompromisy a můj muž také, takže při první rozmíšce jsme to hned nevzdali, ale na vztahu pracujeme a jde to čím dál tím lépe.

Teď vám nastává nové období, kdy děti odcházejí, a tím pádem máte více času na sebe.
Ano, na sebe a svou práci. Mám ale velkou radost, že naše děti jsou s námi rády, takže s námi chtějí trávit čas a jsme často spolu. Takže pořád tvoříme rodinu a jsme rádi pohromadě, takže je to tak půl na půl, rozhodně nejsme osamocený pár, který doma kouká na televizi a občas někam vycestuje. Naštěstí máme každý den krásně naplněn a necítím se nijak osaměle.

Ještě nakonec otázka k Ulici: jak to s vaší postavou vypadá dál?
Vždycky mě scenáristi něčím překvapí, tak jsem zvědavá, co to bude teď. Teď to bylo tedy většinou o tom, že mi řekli: „Budeš sloužit.“ To znamená, že budu na radnici řešit radniční problémy. Životní konflikty jsou trochu upozaděny. Teď jsem s manželem a Lumírem řešila nějaké podrazy a jsem tam za tu kladnou bytost, která to tam srovnává. Jinak do děje vstoupí manželova bývalá, exmanželka číslo jedna, a s ní budu mít konflikt.