Marta Jandová: Dcera jde do první třídy, a už chce podprsenku | Pro ženy | Blesk.cz

Marta Jandová: Dcera jde do první třídy, a už chce podprsenku

VIDEO: Adam Balažovič/BPŽ
31. července 2019 | 06:00

Marta Jandová (45) bude teď na podzim hned ve dvou pořadech na Primě, takže si ji užijete. Vedle role porotkyně v talentové soutěži bude mít totiž i svůj vlastní pořad. Jak bude stíhat svou malou školačku a rodinný život a co všechno už o prázdninách s dcerou zažila? Dozvíte se v rozhovoru!

Jste tu dneska v jednom kole, není se čemu divit, budete na Primě dokonce ve dvou pořadech. Jeden je váš vlastní – co nám k tomu můžete říct?
Jsem hrozně nervózní, protože moderování není moje parketa, ale už jsem to jednou v životě dělala. Před devíti lety jsem měla rok a půl týdeník na německé televizi, bylo to s muzikanty, ale trochu jiný formát. V té době jsem už bydlela v Praze a dojíždění bylo dost náročné, takže jsme to nakonec po tom roce a půl ukončili. Pak jsem jednou moderovala Anděly, živý přenos, tak to jsem byla hodně vystrašená. Ale když mi z Primy zavolali, jestli bych s takovým pořadem souhlasila, tak jsem se nejdřív trochu lekla, ale potom jsem si řekla, že jsem už o devět let dál... A mnohdy vlastní zkušenost dovede člověka k jiným myšlenkám. Když jsem souhlasila, měla jsem pár podmínek. Řekla jsem, že chci spolupracovat na scénářích, chci si vybírat hosty a spolupracovat na celém procesu. V Německu mi všechny scénáře psali oni a já jsem se je musela učit nazpaměť. Já se to nechci učit, chci to mít v hlavě, protože to připravuji, a naštěstí jsem tuhle svobodu dostala a ty papírky, které tam samozřejmě pro každý případ mám, vůbec nepotřebuji. Mám to v nich napsáno spíš v bodech, takže mám třeba jen pět kartiček na jeden díl. Je to úplně jiný zážitek, protože na tom makáme s týmem měsíc dopředu, než se to začne natáčet.

Jak dlouho trvá natočení jednoho dílu?
Tak hodinu a půl, jeden jsme tedy točili snad dvě a půl hodiny, protože se všechno protahovalo, musely se předělávat kulisy. Jednou se tam vařilo, tak jen to vaření trvalo tři čtvrtě hodiny, to se pak samozřejmě sestříhá, aby to bylo kratší.

Ono se řekne moderování, ale mnoho lidí z této profese chodí na kurzy mluvení a rétoriky. Podstoupila jste někdy něco podobného?
Ne, ale přemýšlela jsem o tom, že bych možná měla, ale tím, že jsem začala mluvit v rádiu, tak jsem začala mnohem líp artikulovat. Můj problém je v tom, že se snažím mluvit hrozně rychle a pak se zašmodrchám, takže se soustředím na to, mluvit pomalu. Když mám hosta v pořadu, tak mi přijde, že tolik neženu, ale stejně si na pár hodin zajdu. Myslím si, že vzdělávání není nikdy na škodu.

Překvapilo vás, že vám televize nabídla vlastní pořad? Toužila jste po tom někdy?
Netoužila a překvapilo. Když teď ukazovali sestřih z natočených dílů, tak jsem chtěla nejdřív odejít, ale pak jsem si říkala, že se na to musím podívat, a přiznám se – byla jsem na sebe trochu pyšná. Uvidíme, co na to řeknou diváci, já můžu být pyšná sebevíc, ale když se to nebude líbit, tak to vyhodí z programu. Já ale stejně budu na sebe pyšná, že jsem to zvládla natočit a připravit!

Kdo přišel s tím, že se to bude jmenovat Marta?
Lenka Hornová! Řekla: Jsi ženská, je to tvůj pořad, proč by se to nemělo jmenovat Marta? Pak jsem k tomu ještě udělala znělku, text i hudba jsou přesně o mně, bude to na každém začátku vysílání.

Není to těžké – napsat text sám o sobě?
Je, ale já jsem to poslala právě Lence, aby se na to podívala, ta řekla, že je to super, pak i kluci z kapely byli nadšení, tak se to natočilo. Není to typická znělka, kde je to všechno víc bluesové, já jsem rockerka, tak je to znělka rocková.

Budete mít s tím vším natáčením dost času i na příjemnější povinnosti, jako je rodina?
Jak jsem šestnáct let žila v Německu, naučila jsem se jednu výbornou věc, a to tu, jak si nejlépe naplánovat čas a pořádně si věci "zmenežovat". Mám zajetý systém, od té doby, co jsem dala Marušku ve třech letech do školky, tak jsem měla od rána až do odpoledne čas, od osmi do tří. Každému jsem vždycky říkala, že pokud po mně někdo něco bude chtít, tak během této doby. Samozřejmě že jsou občas výjimky, když se natáčí televize večer nebo celý den, ale od toho máme doma tatínka, který může končit dřív, nebo máme milou sousedku nebo nevlastní babičky, protože vlastní nemáme, nebo nějaké kamarádky. Jelikož je Maruška jedináček, tak se snažím udělat to v dopoledních hodinách, protože potom má zase ještě kroužky, na které ji vozím vždycky já. A tak to i zůstane.

Ono jí bude šest let, takže předškolní přípravy už vrcholí. Kdo se těší víc: vy, nebo ona?
Nastupuje teď v září, rozhodně se těší víc ona. Batoh už máme dva měsíce, chtěla s ním i spát, používala ho jako kufr. Používá už celý penál a těším se, jak si na konci srpna půjdeme koupit všechny pomůcky, které ještě zbývají. Těším se na to, ale na druhou stranu si říkám, že končí ta éra miminka, teď začnou kamarádky. A už chce, abych jí kupovala látkové podprsenky, takové to tílko, a říká: „Mami, to je takový dospělácký, víš.“ A já jí říkám, aby s tím ještě chvilku počkala. Na chatě nosí triko, legíny nebo šortky a běhá bosa. Parádnice to je, ale jsem zvědavá, co se ve škole stane, jestli začne víc dávat na kamarádky než na maminku. Uvidíme.

Co až vám začne tahat šatník!
Moje boty si už zkouší, ale má velikost třicet, já třicet sedm, takže ještě musí sedm čísel dorůst. Už si třeba vezme i mou sukni a dělá si z toho šaty. Říká, že chce být moderní návrhářka, jak říká Libuška Šafránková v jedné z audioknih. Baví ji vyrábět, takže když jí povolím dívat se na YouTube, tak sleduje vyrábění. Nedávno nám něco prasklo, a hned věděla, jak by se to dalo spravit. Taky ráda a krásně zpívá.

Takže to zdědila po vás! Máte už představu, v čem jí to ve škole půjde a na co bude třeba slabší?
To absolutně netuším. Miluje zvířátka a přírodu, protože jsem jí to odmalička všechno vysvětlovala. Celou zimu jsme krmily ptáčky v krmítku a spolu pak ležely u okna a sledovaly je s knihou, v ní jsme hledaly, co je to za ptáčky, kteří k nám přilétávali. Dokáže rozpoznat brhlíka, sýkorky, strakapouda, protože k nám lítal páreček. Takovéhle věci se jí snažíme s manželem už od malinka vysvětlovat a učíme ji těmto věcem, má k tomu doma spoustu nádherných knih. Od začátku jsme se jí hodně věnovali a stále se věnujeme, a proto je pro mě důležité vyřídit si práci v době, kdy bude ve škole, abych na ni měla čas. Dali jsme ji do státní školy a už od začátku nám avizovali, že bude mít spoustu domácích úkolů, takže jsme na to připraveni.

Teď je půlka prázdnin. Co máte za sebou a co vás ještě čeká?
Hned první týden v červenci jsme vzali mé dvě malé sestry a jeli jsme na víkend do jižních Čech a hned potom na týden do rakouských Alp, do kravína víceméně, kde holky pojmenovaly všechny krávy. Prasátko dostalo jméno Čuník, ale pak se zjistilo, že je to ona, tak jí daly jméno Blátivka. Narodilo se telátko, kterému daly jméno Petřík. Běhaly po loukách za krávami, jednou se mi ztratily a nemohla jsem je najít, až jsem zjistila, že jsou na seníku a honí koťata... Zkrátka taková ta super dovolená. Udělali jsme i takovou noční bojovku a bobříka odvahy, kdy jsme šli v noci do kapličky, v které visel ten zkrvavený Ježíš. Teď jsme hodně u táty na chatě, my tam máme domeček hned vedle a holky jsou nejlepší kamarádky. Teď chytily myš a udělaly jí domeček, našly ptáčka, který vypadl z hnízda, tak ho piplaly, ségra měla plnou postel mrtvých much, tak se zjistilo, že tím toho ptáčka krmily. Druhá dovolená nás čeká už bez tatínka, protože nemá dovolenou. Letíme s kamarády, s ženou mého táty a se ségrami na týden do Bulharska.

Maruška dostala ocas mořské panny. Už ho zkoušela? Letí tam s vámi?
Do Bulharska ne, zkoušeli jsme to v moři, my jsme v zimě byli na okružní plavbě po Asii a měli jsme dva plážové dny, kdy to vyzkoušela, ale moc jí to nešlo ve vlnách a písek měla úplně všude, tak to se jí moc nelíbilo. Ale máme ho u táty, který má bazén, a tam je to samozřejmě velký hit!