Řehtačky i klapačky jsou různé. Malé do ruky, ale i velké. K vydávání zvuků jsou určené například i řehtací trakaře poháněné kolem, které se se otáčí při jízdě. Hrkání vždycky bylo výsadou chlapců, kteří si tyto nástroje mnohdy sami vyráběli.
Kdy se chodí s řechtačkami
Na mnoha místech je řehtání a klapání symbolickým vyháněním Jidáše a začíná tak, že na Zelený čtvrtek chlapci s řehtačkami a klapačkami vyběhnou po mši z kostela a volají „Jidáše honíme, klekání zvoníme, přitom se modlíme…“
Chlapci pokračují s obchůzkami během Velkého pátku a končí na Bílou sobotu v poledne. V tento den večer se totiž zvony "vrací" z Říma a znovu se rozeznějí. Skupina chodí od domu k domu, kde vždycky řehtají tak dlouho, dokud nedostanou výslužku za to, že nehradili chybějící zvony.
Co symbolizuje velikonoční řehtání
Zvyk má podne některých výkladů své kořeny už v 8. století a vysvětleních je několik. Kromě symbolického vyhánění Jidáše, který zradil Ježíše, mohl zvuk řehtaček svolávat první křesťany k bohoslužbě. Podle lidových tradic měl hluk z těchto nástrojů také odhánět z vesnice zlé síly.
Další symboly Velikonoc
Mezi další tradiční velikonoční symboly patří beránek, který znázorňuje v židovské tradici Izrael jako Boží stádo, které vede Hospodin. V křesťanství je beránek symbolem Ježíše Krista, protože byl obětním beránkem za spásu světa. Dnes velikonočního beránka pečeme z těsta a zdobíme mašlí a podle historických tradic by měl zdobit každý velikonoční stůl.
Dále si velikonoce nedovedeme představit bez barvených kraslic nebo pomlázky. Mezi tradiční recepty pak patří již zmíněný beránek, pečeme mazance a jidáše a domy nám zdobí veselá velikonoční výzdoba.
