2°C
Když se řekne Prima léto, co si mají diváci představit?
To je poměrně prosté, tu zkušenost máme už z loňska a mohou si představit nepřeberné množství představení a koncertů přímo pod Žižkovskou věží, kde je nejen velmi příjemná krytá scéna, ale hlavně báječná atmosféra, protože je to uprostřed města. Je tu nádherná restaurace, kde si můžete posedět nejen před, ale i po představení. Hrajeme tady rádi, protože je to na vzduchu a my můžeme po i před představením dělat přesně to, co dělají diváci, tedy stavit se třeba na skleničku. Já tu hraji hru Můj nejlepší kamarád, kterou v sezoně hrajeme v Komorním divadle Kalich. Hrají tam se mnou Terezka Kostková, Nela Boudová a Petr Motloch. Budeme ji hrát celkem dvakrát, tak doufám, že se přijdou na nás diváci podívat.
A jak si vy osobně představujete takové prima léto?
Pro mě je to především o bytí na oblíbených místech, o objevování nových, ale také o bytí s lidmi, které mám rád – je potřeba mít na ně čas. Hlavním synonymem pro prima léto je bezstarostnost. To znamená chodit bosý, vědět, že nemusím nikam pospíchat, a jen tak si čistit hlavu.
Zaujalo mě to objevování nových míst. Která máte letos v plánu objevit?
Já doufám, že letos v létě objevím skotské vnější a vnitřní Hebridy, ostrovy na severu Skotska, a to na cestě s manželkou, na to se opravdu moc těším, protože to bude taková dobrodružná, objevovací cesta.
Máte rád takové dobrodrůžo?
Mám, je to i tím, jak člověk stárne, příští rok už mi bude padesát. Tak si uvědomuji, že ne vždycky v budoucnosti budu třeba zdravotně schopen nebo že mi to zkrátka tělo nedovolí. Rád spím venku a vydržím nespat a ještě pořád cítím, že to zatím jde, takže proto je ještě čas podnikat takovéhle dobrodružné cesty, abych měl v eldéence na co vzpomínat.
Vzpomínáte na některé dobrodružství, které se stalo tak dobrodružným, že to třeba chvilku nevypadalo úplně vesele?
Tak ono je vždycky něco... Když jedete a zjistíte, že penzion, kde jste měli být už před dvěma hodinami, dali nakonec někomu jinému a je to jediný široko daleko – a najednou nemáte kde spát a venku leje, tak to je potom zajímavé. Určitě byly i hraniční venkovní noclehy a uletělá letadla, ale člověk nesmí propadnout panice.
Taky si pamatujete víc ty dovolené, kde se řešily problémy, než ty, které proběhly hladce?
Samozřejmě. Když je tam nějaká hlubší emoce, tak to zážitek vždycky umocní.
Jste ale také vášnivý rybář, neplánujete třeba nějakou rybářskou výpravu?
Ano, to je další cesta, která mě čeká v červenci, chystám se na Aljašku a Yukon Territory, takže tam nějaká ta rybařina, nějaký pstruh či losůsek určitě budou.
Jaký byl váš největší úlovek?
Nepamatuji si přesně... Mám nějaké velké ryby, které jsem chytil, třeba candáta pětadevadesát centimetrů, ale upřímně – já nejsem trofejový rybář. Raději než čekat hodiny na velkou rybu budu mezitím chytat malé ryby, abych se zabavil. Pro mě je vždycky důležitá ta cesta, není to o velkých cílech.
A umíte si rybu dobře připravit v divočině?
To je nejlepší! Když tu rybu vylovíte a hned sníte, tak není nic lepšího, co můžete dát do úst.
A nosíte bylinky po kapsách a citron v batohu?
Stačí trochu soli, nějaký tuk, a někdy ani to nemusí být, stačí mít u sebe vždycky sůl. Rybu vytáhnete z ohně, posolíte a to je úplná mana.
