Marku, Mělník, Praha nebo Karlštejn – kam se těšíte nejvíc?

Já budu hrát tohle představení pouze tady v Praze a v Mělníce, na Karlštejně bude jiná parta. Jinak se těším na obě místa. Já si Občanskou plovárnu pamatuji, když se tady ještě koupalo. Původně to byla vojenská plovárna a chodili sem CaK důstojníci. Tam, kde teď bude stát to naše hlediště, býval bazén, ve kterém jsem se jako kluk cáchával, takže mám k tomuto místu sentimentální vztah. A Mělník je krásné místo s ještě starší historií, takže to bude moc krásné jistě i tam. 

Mělník je městem vína, máte také k vínu takový pozitivní vztah?

Mám, ale přiznám se, že k mělničině a starému českému vínu ten vztah nemám úplně nejbližší, ale bude třeba to dohnat, protože tradice je tradice. 

Takže které víno a oblast preferujete?

Myslím, že to není důležité, protože na to místo nastoupí ta mělničina, není zbytí. Jsem patriot. 

Dana Morávková: Doma mám tolik brýlí, že to ani nemohu říct nahlas

Vy jste nedávno slavil narozeniny. Jste vyznavač velkých oslav?

Oslava není to správné slovo, vzal jsem to na vědomí. Dříve to samozřejmě bývalo bouřlivé, protože ten rok přinášel nové věci a nové výzvy, ale tentokrát to bylo jiné.

Už nejsou ty ambice?

Ambice trošičku jsou, ale není to spojeno s věkem už.

V Noci na Karlštejně budete hrát svatého muže. Vyměnil jste tedy roli svůdníka?

Konečně budu hrát to, co doopravdy jsem. Vím, můj obličej svádí k tomu, že jsem obsazován do rolí tvrdších chlapců, ale není to pravidlo. Hrál jsem i romantické hrdiny a teď budu konečně hrát svatého muže.

Teď jste se tedy našel, v téhle roli?

Jednoznačně, teprve teď se nemusím vůbec přetvařovat.

Je ještě nějaká role, která je vám šitá na míru, ale kterou jste ještě nedostal?

Určitě takové jsou, ale po žádné netoužím. Jak říká Eskymo Welzl, Moravák, který se dostal až na daleký sever a žil asi třicet let na Aljašce... Ve třicátých letech přijel do Československa a nikdo mu tady nevěřil. Nakonec se ale ukázalo, že tam opravdu žil. A on, když se ho ptali „jak jste v těch šílených mrazech věděl, že někam s psím spřežením dojedete?“, tak s tím svým moravským dialektem odpovídal: „Tož nevěděl, ale říkal jsem si: Prondu, prondu. Neprondu, neprondu.“ Stejně to mám s tou rolí. Přijde, přijde. Nepřijde, nepřijde.

Monika Absolonová: Strašidla nejsou jen v pohádkách, pár jsem jich už potkala

Markéta Muzikářová: Snaha o dítě mě stála strašně moc peněz a času, pomohl mi až tibetský láma