Jako tváře spodního prádla se vás nemohu nezeptat na tuto součást ženského šatníku. Pamatujete si na svou první podprsenku?
Bohužel, na to si opravdu už nepamatuji, ale jsem si jistá, že nebyla tak hezká, jako by byla dnes.
Spousta žen chybuje ve výběru podprsenek v mnoha ohledech. Dělala jste také chyby a kdy a kdo vám je pomohl napravit?
Ano, to je naprosto běžný jev. Mnoho žen nosí nesprávnou velikost a jsou na to zvyklé. Je fajn, že je dnes mnoho možností zjistit, jak by měla správně podprsenka sedět, a existuje osvěta na toto téma. Také jsem často nosila menší podprsenku. My ženy s větším poprsím máme tendenci si objem zmenšovat. Když jsem začala spolupracovat s Astratexem, tak jsem mnoho těchto věcí zjistila a vyzkoušela jsem si, že člověk nemusí nosit menší a nesedící spodní prádlo, aby jeho objem hrudníku vypadal menší. Vše je to o tom, vyzkoušet si různé velikosti a nechat si třeba i poradit.
Vadí vám při nákupu prádla pomoc školených prodavaček, které mnohdy potřebují vidět, jak klientka v prádle vypadá?
Mně osobně je to trochu nepříjemné a chápu, že i mnohým ženám, ale často jde pouze o jednu takovou kvalitní konzultaci a máte jasno už navždy. Navíc člověk si musí uvědomit, že je to jejich rutina, jejich cílem není vás okukovat, ale poradit vám s výběrem vhodného spodního prádla a vaše spokojenost je pro ně to nejdůležitější.
My ženy nejsme nikdy spokojené samy se sebou, proklínala jste někdy nějakou svou tělesnou partii?
Ano, myslím, že to má v sobě asi každá žena. Také mám na těle partie, se kterými celoživotně bojuji a smiřuji se. Ale určitě je nebudu prozrazovat, a tím na ně upozorňovat.
Jako ženy také dobře víme, jaké to je, když muži nemluví s námi, ale s naším hrudníkem. Komentujete to, když se vám to stane, nebo to taktně přecházíte?
Nevím úplně přesně, co tím myslíte. Je asi logické, že muže náš hrudník přitahuje, ale že bych zažila situaci, kdy bych měla pocit, že muž mluví s mým hrudníkem, to si nevzpomínám. Asi to hodně záleží na úrovni konverzace, situaci a muži, se kterým mluvíte.
Vychovávali vás rodiče k tomu, mít zdravé sebevědomí, mít ráda sama sebe?
Pokud si dobře vzpomínám, taková témata se za mých dětských let vůbec neřešila. Mám pocit, že tenkrát jsme měli trochu jiné starosti. Vyrůstala jsem v komunismu a téma osobního rozvoje, individuality nebo sebelásky bylo tak trochu tabu. Na takové věci jsem si začala přicházet až později s přicházejícím věkem a také se změnou klimatu ve společnosti.
Jistě k tomu vedete i své dcery. Čím vám dělají největší radost?
Na svých dcerách si uvědomuji, jak takový proces hledání vlastní identity probíhá postupně a vlastně tak trochu nevědomky. V mládí si neuvědomujete nějaký proces zrání. Prostě se často pohybujete intuitivně. Jako rodič se s nimi snažím hodně mluvit. Myslím si, že je to lék na vše. Umět si o věcech povídat, i když máme třeba každý jiný pohled na věc. Dělají mi velkou radost ve všem. Jsou to moje děti a já je miluji bez podmínek.
Prožíváme zvláštní a náročné období. Co vám vedle rodiny vždycky dokáže zvednout náladu?
Dobrá muzika a dobré jídlo. Už asi stárnu.