Vypadáte výborně. Musíte nám prozradit, jak to děláte. Jaká je ta vaše každodenní rutina?
Ráno vstanu a opláchnu si obličej studenou vodou, potom nanesu sérum a pleťový krém, který hodně vklepu. Jinak mám od mládí naučené cviky na obličej, kterým se teď říká face jóga, a různé hmaty, které vám tady teď nemohu ukázat, protože jsem nalíčená a zničila bych si make-up. Myslím si, že toto cvičení je mnohem účinnější než jakékoli zákroky nebo botox.
Jak dlouho tedy tahle část trvá, než provedete ráno všechno to cvičení?
To klidně můžete dělat i u snídaně. Jednou rukou si vařit ovesnou kaši a druhou rukou vklepávat krém. Jinak já jsem klidně hotová za tři minuty, běžně se moc nelíčím, jen když jsou takovéhle slavnostní příležitosti, to mi to potom trvá trochu déle. Když jedu do nadace nebo do divadla, tak jsem za deset minut hotová i s vlasy.
Vzpomenete si ještě, s čím jste se jako mladá začínala líčit? To byl asi rozdíl, že?
Samozřejmě že si vzpomenu! My jsme si řasy dělaly krémem na boty. Hrozně mě z toho bolela hlava, protože to šíleně páchlo, ale byly z toho obrovské řasy. Nesměla jsem si malovat pusu, protože to jsem vždycky dostala od rodičů vynadáno a možná i facku, protože mám velkou pusu. Tehdy se prodávaly za korunu malé jelení loje, které na puse zčervenaly, tak jsem si rty líčila tím. Já se v podstatě od čtrnácti let líčím stále stejně, tehdy jen tak mírně. Naučila jsem se to od sestry a odkoukala od různých hereček. Do divadla se samozřejmě líčím víc a také zkouším různé variace, ale v podstatě se takhle líčím pořád.
Kterou část make-upu nejvíc milujete a bez čeho nevyrážíte?
Nevyrážím určitě bez lesku nebo rtěnky. Možná právě kvůli tomu, že jsem to měla zakázáno od rodičů, malovat si rty. Sestra, ta má rty ještě větší a vždycky si kreslila linku dovnitř, aby si je zmenšila. Já mám přehršel lesků a rtěnek, protože co je odpíráno, to si potom dopřáváte. Mám je všude, v kabelce, v autě, v nadaci, ve skříňce v divadle, doma různě po všech pokojích mám lesk nebo rtěnku. Na tom si, jak se dneska říká, ujíždím.
Pamatujete si, že by vás někdy nalíčili někde tak, že jste se sama nepoznala?
Jsem velice váhavá vůči všem vizážistům, protože mi přijde, že všichni líčí podle jedné šablony. Nebo aspoň mě tak líčili, takže se nejraději líčím sama. Já potřebuji zesvětlit víčka, kouřové líčení mi nesluší, protože mi úplně zapadnou oči. Mám spoustu svých triků, třeba šotýrování, díky kterému opticky zmenšuji své velké moravské líce. To vše používám už padesát let!
Jsme v kosmetickém studiu, jehož tváří jste se stala. Jak došlo k vaší spolupráci?
Jsem ráda jejich tváří, protože budou přispívat stokorunou z každé procedury do nadace Vize 97, takže celá tahle spolupráce je vlastně pro dobrou věc.
Prozradíte nám, na kterou kosmetickou proceduru nedáte dopustit?
Abych se přiznala, tak na kosmetiku moc nechodím. Už je to let, co jsem byla, a to mě vždycky uspalo, když mně příjemně masírovali rukama obličej. Teď se těším, že sem konečně začnu chodit.
Kdy jste si uvědomila, že byste se měla o pleť starat? Nebo to tak máte už od mládí?
Naučila jsem se to od maminky, protože ta si neustále vklepávala krém do obličeje. Takže vedle lesků mám všude po taškách krémy, protože nesnáším vyschlou pleť kolem očí, a během dne si tak krém vklepávám. Dlouho jsem se mazala jen niveou a indulonou, až mi pak někdo prozradil, že jsou i oční krémy, takže jsem si koupila svůj první oční krém – a tak to postupovalo. Základem – alespoň pro mě – je dobrý hutný krém.