2°C
Jak tenhle projekt, který jste spustili někdy loni, vůbec začal?
Kdysi za mnou přišla Patricie Fuxová, úžasná žena a frontmanka kapely Vesna, a ta mi navrhla, že bychom mohly vzít archetypy bohyň a udělat z toho mainstreamový projekt, který každý uvidí. Přišlo mi to velmi ambiciózní a zajímavé, ale řekla jsem si proč ne a pustily jsme se do toho. První kapitola s názvem Jsem žena, jsem bohyně byla ve spolupráci právě s Patricií. Šlo nám o to, abychom tu slovanskou mytologii, která je plná různorodých inspirujících, silných a krásných žen, dostaly pod kůži obyčejným českým ženám, které třeba vůbec netuší, že jejich předkyně byly takhle naladěné a vyznávaly takhle zajímavý panteon ženských bohyň.
Vy teď tyhle bohyně vlastně párujete se slavnými českými ženami a mě by zajímalo, podle čeho postupujete...
Bohyně ve smyslu nějaké spirituální entity, která je mimo tento svět, ke kterým mám velkou úctu a jimž říkám bohyně s velkým B – tak o tom my nemluvíme. Ale jde nám o bohyně ve smyslu archetypu, příběhu, který máme jako varování nebo inspiraci. Vezměte si, že slovanský panteon byl plný bohyň, které byly plné emocí, žárlily, zabíjely, milovaly, rodily a měly příběhy, se kterými se můžeme ztotožnit. V dnešní době nemáme takové spirituální příběhy, a kdo nám je nahrazuje? Do jisté míry to jsou ženy, jejichž životy jsou velmi medializované, tedy celebrity, známé ženy a významně činné ženy. Zajímalo mě tedy, jak se potýkají s tou dvojrovinou matky a manželky ty ženy, které chodí nakupovat a starají se o rodinu a zároveň pro někoho jsou tím idolem, který lidé obecně berou jako inspiraci. Nebo naopak právě jako varování... A je to docela těžká role.
Právě i pro vás to musí být těžká role – správně vybrat. Podle jakého klíče se řídíte?
Je to těžké, vždycky jsme se snažili najít ženy, kterým to není cizí, takové, které chtějí, aby příběhy silných žen byly víc vidět. Zároveň jsou to nevšední ženy, které už také něco dokázaly a jimž není lhostejný širší veřejný život a které se nesoustředí jenom samy na sebe, ale dělají věci i pro společnost. Co se párování týče, tak jsme se snažili vždycky najít nějaký styčný bod. Třeba u Anny Polívkové a Věry Čáslavské je to vidět krásně, protože jednak se potkaly a Anička přiznala, že Věru vždy velmi obdivovala, jednak obě dělaly gymnastiku. Vždycky jsme se snažili najít nějaké podobnosti nebo charakterová specifika.
Setkávali jste se vždy s pozitivní reakcí u oslovených dam?
Nepamatuji se, že by někdo odmítl, pokud to samozřejmě nebylo kvůli časové vytíženosti, ale to nám potom zase vždy přislíbily účast v další kapitole. Aby ale někdo řekl, že je to blbost, tak to se nám nestalo. Eva Holubová chtěla, aby ji fotila její dcera, ale my jsme chtěli sjednocený vizuál, a tudíž jednu fotografku pro všechny.
Je nějaká bohyně, se kterou se sama ztotožňujete?
Hodně je mi blízká Lada, protože tam jsou témata partnerství a lásky, ale také velmi obdivuji Devonu. Ta je hodně divoká, v našich ilustracích má dokonce rohy, běhá po lesích, chrání divokou přírodu, takže s ní cítím souznění. Pak i přes mateřství, Živa a Roda. V podstatě si myslím, že se každá v různých fázích dokážeme najít v každém archetypu. Procházíme různými fázemi přes zklamání po zamilovanost a každá ta bohyně vyjadřuje jiné téma a my je projdeme všechna.
Co podle vás dělá ženu bohyní?
Nemyslím si, že žena bohyně s velkým B dává smysl. Bohyně je všechno, matka příroda nebo nějaký vyšší princip, který nás stvořil. Když si říkáme, že vypadáme jako bohyně, je to taková afirmace mezi ženami, kterou si vyjadřujeme uznání a dáváme si najevo, že se respektujeme a necítíme se být vzájemně ohroženy. Je v tom určité sesterství. Co dělá ženu bohyní s malým b, je schopnost být svá. Opravdu mít odvahu být svá a zůstat tím, co je mi vlastní, a nesnažit se zapadnout do nějakého stereotypu. Proto také tenhle projekt, protože v něm se ukazuje ta paleta různorodých žen, každá z nich je jiná, každá má jiný příběh a každá je důležitá. Takže pak i my si dokážeme říct, že to můžeme mít po svém, a vážit si druhých žen za to, jaké jsou, bez pocitu ohrožení.
Kde se v tomhle světě nachází muž a v čem je ta mužská role?
Do páté kapitoly se chystáme zapojit právě muže, je to kapitola Jsem žena, jsem láska. Zde se chystáme zapojit páry. Chceme poukázat na to, jak důležité je partnerství a rodina v životě většiny lidí. Muž, který se ke své ženě chová s úctou a obdivem, ten, který miluje, to je to nejkrásnější, co nás může potkat, a platí to samozřejmě i naopak. Tedy žena, která miluje svého muže. Pečují o sebe navzájem. Pravda, úcta a důvěra jsou základem každého vztahu a kvalitního života.
Další projekt, který představujete, se nazývá Jsem žena, jsem Evropa. Ten spočívá v čem?
Ten se opírá o reálné příběhy žen, nepohybujeme se už v té abstraktní rovině mytologie. Jde o ženy, které se potýkaly s odsouzením, musely čelit obrovským překážkám a ustály si svou pravdu. Všechno jsou to velmi odvážné ženy, které udělaly nějaký precedens, tedy první lékařka, první, která soudila za znásilnění... Artemisia Gentileschi, která vznesla takovou divokou myšlenku, že znásilnění není v pořádku, absolutní skandál pro tehdejší dobu to byl, ale nezničilo ji to. Do požehnaného věku byla bohatá, slavná, malovala, byla to první malířka přijatá do akademie umění v éře baroka, tedy v době, kdy ženám umělecká scéna ještě moc nepřála. Takže tam máme takovéhle odvážné a svérázné ženy.
Takových žen nebylo málo a vám se do kalendáře vejde jen určitý počet, jak jste tohle vybírali?
To bylo úplně nejtěžší, ale chtěli jsme tam mít různé profese, staletí i země, i když půlku jsme rezervovali pro Českou republiku, abychom podpořili národní cítění žen, ale bylo to opravdu těžké. Jsou stovky tisíc žen, které by si to zasloužily. Nedávno jsem se potkala s Alexandrou Neel David, francouzskou cestovatelkou, respektive s jejím příběhem. Je to ohromně odvážná žena, dělala věci, které se nesměly, ona je stejně dělala. Je nádherná, zpívala v opeře, řídila kasino v Tunisu, cestovala do Lhasy, a to několikrát, protože to nešlo, zná se s celým himálajským duchovenstvem, má nádherný dům ve Francii v horách, ten jsem nedávno navštívila. Myslím, že takové příběhy budu objevovat celý život, a proto také chystáme ještě další tři knihy.
