2°C
Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, říká se, vy to ale právě děláte…
…a možná, že nedělám. Mám sice očekávání, že to bude zase tak prima, jako to bylo, když jsem odcházel, jsem sportovně hecnutej a doufám, že se tady pořád drží dobrá úroveň energie a humoru, ale hodně se to tady proměnilo, před kamerou i za ní. Koneckonců i žánr se posunul, tím pádem i scénáře. Jestli je to stejná řeka, to teď ještě nepoznám.
Když jsme u těch vodních toků, to nebyla vlna, ale tsunami nevole, která zaplavila televizi po vašem odchodu z Modrého kódu. Byl jste si vůbec vědom takové obliby?
Netrpím samožerstvím, ale přiznávám, že to byl příjemný pocit. To jsou ty chvíle, kdy se měrou vrchovatou vrací vynaložená energie. V té době jsem si pořídil Instagram a sledoval jsem přibývající srdíčka – a pak zlomená srdíčka. Ale taky jsem zjistil, že mě milují dvanáctileté holky nebo stařenky. Nic mezi tím.
Čím si vysvětlujete, že si vás tak oblíbily?
Postava Davida byla dobře vystavěná. Byl neobhroublý, ostrý, volil nestandardní východiska ze situací. Mladé bavil, možná se v něm mohli vidět. A pak se dal dohromady s Mery, byli jsme jak dvě rozbité panenky, ona bez partnera, bez možnosti mít rodinu, on komplikovaná osobnost, ve vztazích neschopnej. Odšpuntovali seriálovou erotiku. Jeden čas se pořád svlékali, padali na sebe a užívali si plebejskou divokost.
Divák si přišel na své, vaše postavy taky, ale co vy dva se Sabinou Laurinovou? Může si to herec taky užít?
Ale jo, vlastně jo. My se máme se Sabinou rádi, funguje mezi námi důvěra, a hlavně humor. I když je to všechno jenom jako, nejsme si fyzicky protivní, a díky tomu se to točilo dobře. Tedy alespoň z mé strany.
Co budete točit teď?
Teď to budou dramata. David se z Londýna vrací do Rubavy. A dá se předpokládat, že zamíchá kartami ve vztahu Mery a Tomáška. I když nevím, David od Mery odešel tak neurvale, že bych se nedivil, kdyby to s ní ani nehnulo.
Jak neurvale?
Řekl jí, že na vztah s ní nemá povahu. Já jsem tuhle rozchodovou metodu taky jednou zkoušel a úplně to nefunguje. Holky nám to nevěří.
A co podle vás funguje?
Myslím si, že chlap z rozchodu s čistým štítem nevyjde nikdy. Tak uvidíme, třeba ještě David na Mery nějak zapůsobí…
Proč jste se vlastně před dvěma lety rozhodl ze seriálu vystoupit?
Byla to souhra důvodů. Neměl jsem čas na nic jiného, týdně jsem se učil kvanta textu a postupem času se podstava Davida pod tíhou scénářů začala ohýbat, a to jsem nechtěl. Řekl jsem si, že bude dobře, když odejdu v nejlepším. A taky jsem si nechtěl zvyknout na peníze, chtěl jsem zkusit žít skromně.
Jste zpátky – jak to šlo?
Šlo to. Opravdu. Asi tím, že jsem si ani během natáčení nezvyšoval standard. Nekupoval jsem domy, drahá auta, nepropadal jsem drahým koníčkům. Beztak bych na ně neměl čas. A taky jsem dost peněz odevzdal státu. Uvažoval jsem o tom, kolik tisíc stran jsem se učil pro stát.
Co jste během těch dvou let dělal?
Divadlo. Založil jsem si vlastní divadlo Terminus. Chtěl jsem to udělat, dokud na to mám fyzicky. Je to v podstatě divadelní guerilla. Hrajeme na Letné ve Vodárenské věži. Texty stojí na dlouhých monolozích a intenzivním herectví. Některé jsou hodně náročné, ale nás to baví. Trávím tam teď spoustu času, profesionalizujeme se, takže se aktuálně dusím v byrokratickém molochu.
Co vám na to, že veškerý čas a peníze sypete do vlastního divadla, říkají doma?
Johana, moje žena, je dramaturgyně. Na chvíli jsem ji od toho sice zákeřně odstavil mateřstvím, ale už se zase obloukem vrací.
Tak to jste si chytře pojistil. A třeba to jednou bude slušný rodinný byznys…
To bych právě nechtěl, aby to vypadalo jako rodinný podnik. Moje žena je opravdu dobrá dramaturgyně, už jsme spolu pracovali, fungovalo to, bylo to logické vyústění. Kromě toho já teď nevím, jestli na tom něco vyděláme. Uvidíme. Uspokojím náklady, zaplatím honoráře a případný výdělek investuji do nového projektu.
