Sobota 31. říjen 2020
Svátek slaví Štěpánka, zítra Felix
Oblačno, déšť 13°C

Syndrom hladového srdce: Proč někteří lidé opouští i ty, které milují?

26. září 2020 | 06:00

Slíbili jste si lásku navěky? Věřili jste, že vztah, který máte, bude navždy? Ani na minutu vás nenapadlo, že to jednou může být jinak... Jak to, že najednou ale je? Proč se člověk zamiluje, přestože žije řadu let ve spokojeném a šťastném manželství?

Ivana byla s Petrem patnáct let. Byli spolu šťastní. Proto nechápala, když se jí to jednoho dne stalo. Nikdy neměla potřebu podvádět, jenže v jednu chvíli na jednom místě se jí podlomila kolena. Jako kdysi. Už na ten pocit vlastně úplně zapomněla. Nezažila ho celých patnáct let…

Zamilovanost vs. láska

„Nevěřte, že dlouhodobému spokojenému vztahu nic nechybí. Jedno mu časem může začít chybět, ať je sebeúžasnější,“ uvádí Petr Casanova, autor českých bestsellerů 250 zákonů lásky a 100 nejkratších cest k Tobě. „Když mluvíme o skutečně dlouhodobém vztahu, pak v něm už nebývá zamilovanost. Tak se označuje počáteční fáze vztahu, ve které se teprve poznáváme, objevujeme, a především nekriticky jeden druhého milujeme. Zamilovanost je do značné míry zaslepenost, v níž zveličujeme přednosti a přehlížíme nedostatky, a to jen proto, aby vůbec mohlo vzniknout citové pouto mezi dvěma odlišnými a nedokonalými bytostmi. Ty ale v zamilovanosti považují jedna druhou často naopak za zcela identickou, spřízněnou a dokonalou. Tam, kde zamilovanost ustoupí, začíná láska, a to už je jiná forma poznávání, jde především o kritické milování,“ říká Petr Casanova.

Problém přesycení

Když si myslíte, že ve šťastném manželství člověku nic nechybí, není to pravda. Kromě jiného mu může chybět právě zamilovanost. Je krásná, ale přichází jen s novým, neokoukaným partnerem. S takovým, který je pouze „dokonalý“, protože ho vidíte jen tehdy, když vy chcete a když chce on – jen když je načančaný, usměvavý, soustředěný, má na vás náladu. Je to pan Božský nebo slečna Božská, protože „nechrápe“, „neprdí“, „nepotí se“, „nedělá chyby“. Nejsou mezi vámi žádné spory, pnutí, vždycky jste spolu jen chvilku (z dlouhodobého hlediska) a on se zvládne ovládat. Jenže láska, to je něco jiného. Láska nemá časové hranice, v lásce jste spolu pořád. A tehdy se opravdu poznáváte. Nejen ten dočasný lesk, vůni deodorantu, která vydrží zaručeně čtyřiadvacet hodin, povrchní krásu, ale také všechno, co je za tím – hlavně skutečný charakter.

Láká nás nové

Pikantní je, že takřka pokaždé sníme o tom, že „tohle“ už budeme mít navěky. Nebudeme. To nové oblečení dříve či později žena zase založí s tím, že už je obnošené, a to nové auto chlap jednou zase vymění. Všechno nové je potenciální smetí. A to i proto, že vše nové se okouká a všeho, co máme příliš dlouho, se přejíme. Dokud jsme takto nastaveni – nechat se nasytit a pak hledat nové – neuvědomujeme si, jaký poklad máme v člověku, s nímž jsme spokojeni v dlouhodobém funkčním vztahu. Jenom proto, že objevíme nějaké mouchy, jako kdyby snad někdo jiný mouchy neměl, jenom proto, že postřehneme, jak stárne, jako kdyby snad někdo jiný nestárl, jenom proto, že už je okoukaný, jako kdyby se snad někdo jiný neokoukal – jsme schopni toho člověka vyměnit.

Užitečná zkušenost

„Takže ano, je možné se kdykoli zamilovat do někoho nového, ale taky je dobré se ponaučit, že ta zamilovanost i u nové osoby časem vždycky pomine. A pak nastupuje láska, ale jen u těch, kteří jsou schopni dlouhodobý vztah budovat. Kdo není, ten žije jen střídáním krátkodobých vztahů – odchází, když zamilovanost pomine. Myslí si, že s někým jiným to bude lepší. Nebude. Ten růžový opar zamilovanosti se vždycky rozplyne. Musí. Protože člověk se přejí toho, co má,“ říká Petr Casanova. Podle něj je život založen na změně. Proto po nás lidech ve všech oblastech chce, abychom překonávali své pohodlí, rozvíjeli to, co máme, jinak nám to prostě odebere. Ať už zdraví, bohatství, moudrost nebo vztah. Tedy pozor na naivní oblak zamilovanosti. Je lákavý, omamný, pokaždé má krátkodobý potenciál přebít vztah, který máme dlouhodobě. Avšak ne proto, že by vztah, který máme dlouhodobě, za to snad nestál, ale proto, že jsme si vztahu, který máme, přestali vážit. „Proto si pamatujme: Láska není zamilovanost. Proto také láska není emoce, pocit, že s někým můžeme žít. Láska je naopak dřina, čin, a touto nesnadnou cestou nabyté přesvědčení, že bez té konkrétní osoby nemůžeme žít. Protože ona to prokázala. Ne slovy, ne emocemi, ale skutky,“ uzavírá Petr Casanova.

Náš tip: V aktuálním čísle Blesk pro ženy si přečtěte velké milostné příběhy 20. století, které se zapsaly do historie. Spoustu nápadů a další inspirace najdete v novém Blesku pro ženy, který právě teď seženete na stáncích. Nebo si ho můžete v tištěné či elektronické podobě objednat ZDE >>>

titulka Blesk pro ženy, diář

Autor: bla