Mládí ve vybrané společnosti

Narodila se v roce 1884 v zámožné rodině jako Růžena Nosková. Otec byl magistrátní úředník a díky mamince se odmalička stýkala s umělci. Noskovi měli ještě starší dceru Helenu, která se později jako provdaná Malířová stala úspěšnou spisovatelkou a publicistkou. Byla sice silně levicově zaměřená, což vyvolávalo mezi sestrami časté hádky, jinak k sobě ale měly velmi blízko. Umělecké vlohy tedy měly obě dcery, přesto si rodiče nejprve nepřáli, aby se veřejně projevovaly. Teprve po otcově smrti, když bylo Růženě necelých patnáct let, mohly obě začít svůj talent naplno rozvíjet. Růžena se díky spisovatelce Svobodové dostala k tehdejší herecké hvězdě Otýlii Sklenářové-Malé, která se devět měsíců Růženě věnovala. Byla to ona, kdo ji formoval a seznamoval s kulturní elitou.

Antonie Nedošinská: Filmová máma, která měla zakázáno zhubnout

Ze Slovinska přímo do Národního

Když skončila devítiměsíční herecká škola u Sklenářové, pokoušela se Nasková najít místo v nějakém divadle. Bohužel, nikde ji nechtěli přijmout. Šance přišla v roce 1904 ze slovinského národního divadla. Poslala jim fotku a dopis a brzo dostala kladnou odpověď. Sice se vedení trochu zděsilo jejím vzhledem, který nebyl ani omylem křehký, nicméně tam zůstala a nějaký čas hrála. Naučila se slovinsky, a to tak dobře, že později dokonce překládala slavného slovinského básníka Cankara. O prázdninách hrála v pražských klubech a divadlech a stále hledala práci v Praze. Při svých toulkách natrefila i na Novoměstskou kavárnu, kde poznala nejen legendárního herce Vojana, ale taky malíře a ilustrátora Františka Xavera Naskeho. Ano, právě on se stal později jejím manželem! V roce 1907 dostala nabídku do Městského divadla na Vinohradech. Ještě než nastoupila, viděl ji v divadle Jaroslav Kvapil. Ten byl jejím výkonem tak unesen, že jí hned nabídl angažmá v Národním divadle. Nasková ani na okamžik neváhala a v Národním zůstala po zbytek svého života. Jak sama říká, divadlo bylo její láska, přestože trpěla celý život velkou trémou.

Zdeňka Baldová: Brebtala, přeříkávala se, ale režiséři jí všechno odpustili. Proč?

Filmová máma a vynikající vypravěčka

O soukromém životě Naskové se toho moc neví, snad jen to, že s manželem prožila padesát šťastných let – ovšem osud jim nedopřál děti. Podobné typy žen, které byly dámy všemi couly, vznešené, ale bezdětné, také velmi často hrála ve filmech. I když byla mohutná, byla za každých okolností velmi noblesní. Její projev byl skutečně na úrovni, i proto velmi často vystupovala v rozhlase. To všechno ji předurčovalo k tomu, aby hrála ženy z měšťanského a aristokratického světa. Poprvé se objevila v němém filmu v roce 1905 a pak se dostala k filmování až v roce 1937 ve filmu Kvočna. Její postava starostlivé ženy, která má pro všechny pochopení, ji vystřelila na pomyslný vrchol. V dalších letech následovaly snímky Paličova dcera, komedie Příklady táhnou, Tetička, Karel a já a v roce 1944 excelovala ve filmu U pěti veverek.

Překvapivě v roce 1940 odmítla hlavní roli ve filmovém zpracování Babičky Boženy Němcové, roli přenechala kolegyni Brzkové. Pravdou je, že Brzková se asi na venkovskou ženu hodila víc než elegantní Nasková. Přesto se jí Babička nevyhnula, namluvila ji alespoň svým nádherným a podmanivým hlasem do rozhlasu! Rozhlas se ostatně stal její životní láskou – namluvila komentáře k několika filmům a pohádkám. Ty ostatně milovala také a spoustu jich nahrála i na gramofonové desky. Zemřela v roce 1960, pouhý rok po smrti svého milovaného manžela.

Nenechte si ujít výstavu o první republice v Tančícím domě v Praze. Pokochat se můžete například nádhernými dobovými kostýmy: