4°C
Dneska jsme tu byli svědky představení nových chytrých hodinek, které mě překvapily množstvím svých funkcí. Využijete je všechny?
Mě to taky překvapilo, abych vám pravdu řekl. Já nejsem náročný a všechny ty funkce nevyužívám a myslím, že ani nikdy nevyužiju. Pro mě jsou důležité dvě funkce, a to měření tepu a měření kvalitního spánku.
Překvapilo vás, když jste si poprvé měřil kvalitu spánku, že třeba neklidně spíte?
Bylo to zajímavé, protože to máte rozfázované na tvrdý a lehčí spánek nebo máte úseky, kdy se probudíte během noci, a ani to nevnímáte. Jsou to neskutečně zajímavá čísla a informace.
Hodinky mají i měření stresu – není to stresující vidět, kolika stresy procházíte?
Mohlo by to být zajímavé, ale já myslím, že se moc nestresuju, není ani důvod. Jsme tady na tom světě jen jednou, tak proč se zbytečně ničit něčím, co stejně nemůžeme ovlivnit? A když už to ovlivnit můžeme, tak na konci života zjistíme, že to stejně bylo zbytečné... Nakonec to všechno, co jsme tu prožili, stejně zapomeneme, takže je to hloupost, nějaký stres.
Tak to vypadá, že tuhle funkci využívat opravdu nebudete!
Ne, já to ani nechci raději vědět, protože kdybych viděl, že se stresuju, tak bych nebyl sám se sebou spokojený.
Hodinky jsou v podstatě taková v dnešní době už téměř staromódní záležitost, většina lidí je nahradila mobily. Vy jim zůstáváte věrný?
Střídám to, i já jsem se přizpůsobil. Moc dobře si pamatuji dobu, kdy nebyly mobily, ty začaly v Americe v roce 1994 nebo tak nějak. To jsme samozřejmě nosili hodinky, ale v dnešní době jsou takové technické vymoženosti... Zrovna jsem o tom všem přemýšlel. Je zajímavé, kolik máme prostředků k tomu, abychom si ušetřili čas, a pořád ho nemáme. Je to divné, protože dříve lidé neměli nic a času měli dost, tak to se někde musela stát nějaká chyba.
Když zmiňujete ten čas, jste dochvilný?
Musím říct, že jsem se v tom hodně změnil. Nejspíš je to tím, že už nejsem hokejista, ale manažer a majitel klubu. A člověk je také starší a snaží se nemyslet jen na sebe, jako když je člověk mladý. Dochvilnost ukazuje respekt k druhým lidem, a ten jsem neměl, když jsem byl mladý. Nebylo to dobře a lidé mi to moc neříkali, ale určitě mě kvůli tomu za zády pomlouvali. Jednou se mi stala taková věc, měli jsme akci s dětmi na vozíčku a pořadatelé, kteří věděli, jak to mám s dochvilností, si řekli, že by bylo hloupé, kdybych přišel pozdě, tak mi pro jistotu sdělili, že ta akce začíná o hodinu dřív. Já jsem si zrovna ten den snad poprvé řekl, že by nebylo dobré, aby na mě čekali, a přišel jsem ještě o něco dřív, než mi bylo řečeno, takže jsem tam pak čekal skoro dvě hodiny. To je taková škola života!
A co na rande, tam jste také chodil pozdě?
To jsem se vždycky snažil včas, a to i v té době, kdy jsem byl na to lajdák. Já jsem se totiž bál, aby tam někdo vůbec byl, natož na mě čekal.
Jste sportovec, který zkouší spoustu sportů, ale teď vás prý přítelkyně vzala běhat – a běh prý nepatří mezi vaše oblíbené sporty!
Myslím si, že je to velice dobrý sport a určitě pomáhá, ale já jsem neběhal hrozně dlouho – myslím tím dennodenně. To mi snad bylo osmnáct nebo dvacet, od té doby jsem to nedělal. Svaly na to nejsou vůbec zvyklé, takže jakmile začnete z ničeho nic, najednou něco – tak to je šílená bolest, já teď nemůžu ani sejít schody, ale vím, že mi to pomůže!
