Neděle 25. říjen 2020
Svátek slaví Beáta, zítra Erik
Oblačno 15°C
Premium

Helena Vondráčková: Martin si nabalil mě, nejsem ta, která chlapy uhání

21. září 2020 | 06:00

Královna naší pop-music Helena Vondráčková (73) se na hudební scéně pohybuje už pětapadesát let. Jaké byly její začátky a proč manželství s Martinem Michalem funguje už sedmnáct let?

 

Helenu jsem obdivovala už jako malá holka. Vybavuju si scénu, jak jsem na zahrádce na pařezu v šatech s kolovou sukní a se švihadlem v ruce zpívala její píseň Malovaný džbánku. Co více – nutila jsem ostatní zahrádkáře, aby dělali publikum, a bratr s kasičkou chodil vybírat vstupné. Psal se tehdy rok 1974 a já to vidím, jako by to bylo včera. Když jsem Heleně tuto příhodu vyprávěla, upřímně od srdce se smála. A tak jsme Malovaným džbánkem začaly.

Jak vůbec píseň vznikla a čím si vysvětlujete, že měla takový úspěch?

Písničku napsali Jiří Brabec a Jiří Aplt a byla vybrána na festival Bratislavská lyra. Já jsem tam s ní v roce 1975 vyhrála. O dva roky později jsem s písní získala cenu Grand Prix v polských Sopotech a dodnes, když vystupuju v Polsku, si tak nemohu dovolit ji nezařadit do repertoáru. Myslím si, že lidé ji mají rádi, protože je postavená tak trochu jako lidová píseň, a musím říct, že ji miluje publikum po celém světě.

Zpívala jste odmalička, hrála jste na klavír, tančila, ale do soutěže Hledáme nové zpěváky v roce 1964 vás přihlásil tatínek.

Ano, to je pravda. On byl tehdy na služební cestě v Praze a přivezl přihlášku. Já byla zděšená, protože jsem si říkala, jak já, holka z malého města, můžu zpívat v pražské Lucerně.

Zpívala jste, a dokonce jste soutěž vyhrála…

Tatínek hrál rád a dobře na klavír, doprovázel i orchestr, tak jsme si nacvičili dvě písně od George Gershwina. Dostala jsem se do semifinále, to jsem vyhrála, a ve finále o jeden hlas porazila Viktora Sodomu.

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium
Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně

Chci předplatné Premium
Autor: Jindra Pelikánová