2°C
Martine, vy budete v České televizi po Novém roce dokonce ve dvou projektech – mohl byste nám je trochu představit?
Jeden se jmenuje Stockholmský syndrom a tam hraju otce jedné z dívek, který se potká s tím nejhlavnějším hrdinou, kterého hraje David Švehlík. Jejich osudy se střetnou ve velmi dramatických situacích, ale bohužel máme zakázáno prozrazovat vše do detailů. De facto jsou na sobě následně závislí a musí si pomoci, i když si předtím hodně ublížili. Jak název napovídá, je to především o dívce, která byla unesena v rámci obchodu s bílým masem. Podařilo se jí utéct a vrátila se. My jsme její rodiče, kteří s ní musí sdílet tento těžký osud a jsou pronásledováni lidmi, kterým utekla.
To je ten seriál, kde hrajete na vozíčku?
Ano, vzal jsem to opravdu z gruntu. Na vozíčku se dá jet a popojíždět, ale když na něm máte strávit celou roli, tak jsem to chtěl umět. Díky České televizi jsem mohl trénovat s jedním skvělým klukem, který je na vozíčku, a vyplatilo se to, protože jsem byl silný v kramflecích a opravdu jsem na tom uměl jezdit.
Potřebujete hodně silné ruce – nebo co bylo největší kámen úrazu?
Paradoxně nemusíte mít tak silné ruce. Nejsem žádný kulturista, ale ani tintítko. Dnešní vozíčky jsou odlehčené a strašně citlivé, a to je vlastně to nejtěžší. Jezdil jsem i na starých vozíčcích, a tam se víc nadřete. Tady stačí jen malilinko zabrat a už jste na zemi, což se mi několikrát stalo. Trénoval jsem na jiném, než jsem potom dostal během natáčení, tam hrají roli i malé detaily. Dnes už se vozíčky stavějí na míru.
Díky té vaší roli a vozíčku došlo k nějakým vtipným okamžikům na place?
Třeba když kameraman řekl na poslední chvíli při natáčení, že by bylo dobré, kdybych na tom vozíčku dojel ještě kousek dál. Kdybych chodil po svých, tak řeknu, že jasně... Padne klapka a já si najednou všimnu, že je tam rantlík, a to je nejtěžší věc. Vyjet nahoru na rantlík je v pohodě, ale dolů – to hrozí tím, že přepadnete. Takže jsem si to najednou rozmyslel, zastavil jsem natáčení a vysvětlil jsem, že bych si pravděpodobně namlel. Muselo se to tedy vymyslet jinak.
Jaký je ten druhý projekt, který jste nám ještě nepředstavil?
Další neveselé téma... Jmenuje se to Vysoká hra a je to podle románu Václava Lásky Advokát. Hlavní roli hraje Richard Krajčo, a to policistu, který rozkrývá největší špínu i v těch nejvyšších patrech policie a politiky. Já hraju jeho nadřízeného. Nejhorší je, že to není černo-bílé, ne každý dobrý je najednou dobrý, a naopak, takže to jasně ukazuje, že svět není černo-bílý.
Bylo řečeno, že se tam odkrývá, jakým způsobem může být technika, která by nás měla chránit, zneužita proti nám. A jak jste si prý uvědomil, je to děsivost.
Jedná se o konkrétní odposlouchávací zařízení a jednoho dne se čtyři takové sofistikované mašiny ztratí. A nikdo neví, kde jsou. V tom filmu hrají velmi významnou roli a člověk vidí, že když někdo chce, tak o vás ví úplně všechno.
Teď trochu lehčí notu. Jak se u vás doma tráví Vánoce? A co dárky?
Dárky začínám vždycky knihami, a to nejen o Vánocích. Díky internetu jsem je již všechny objednal, dokonce i vyzvednul, musel jsem je jen zabalit, což je další peklo. Přes Vánoce nemám žádnou práci, takže odpočívám úplně striktně. Pojedeme na takové zvláštní místo, kam se jezdívá v létě, a to na Rujanu. Říkal jsem si, že jsem nikdy nebyl u moře v zimě – ani v těchto místech. Tak jsme si řekli, že si uděláme takového netradičního silvestra.
Tam bude pěkně foukat, hodláte se vrhnout třeba na kiting?
To ne, ale všichni nám říkají, že tam bude zima, ale já se přece můžu do té zimy obléknout. Počítám s tím, a pokud je tam v létě větrno, tak teď bude tuplem, ale to je právě to, proč se na to těším.
