2°C
Jitko, jak se bude vyvíjet příběh vaší postavy?
Lidem, a nejenom ženám, se stává, že zapomenou na nějakou část své osobnosti a víc řeší příběhy svého příbuzenstva nebo práci. Jejich energie se změní a někdy může být až nepříjemná. To se stalo Marii. Má v zásadě dobré vlastnosti, je to rovný a pracovitý člověk, ale někdy tím, jak všemu rozumí, své okolí válcuje. V dalších dílech se bude odehrávat její osobní příběh, zaplnění roviny jejího bytostného soukromí, jejích citů a pocitů. To je krásný úkol, ze kterého jsem nadšená. Samozřejmě zůstává milující matkou, babičkou, sestrou, neztrácí svůj vtip, ale potřebuje mít ještě někde svou druhou stranu života.
Marie sobě i svému okolí přizná lásku k ženě. Do jaké míry je odrazem vašeho příběhu?
V půdorysu, ať už citovém nebo skutkovém, se vyznám, ale není to můj příběh. To, že se dějová linka mému životnímu příběhu podobá, ani nebyl můj nápad. Byl to nápad scenáristů a já jsem jim za to nesmírně vděčná.
Nemáte obavu z reakcí konzervativního diváka?
Jsem na to absolutně připravená a neřeším to. Jezdím s kytarou po besedách do menších obcí a tam chodí ženy v mém věku s manžely, dětmi, a ačkoli tam hraju písničky, které jsou jasně určené ženě, nikdy jsem neměla špatnou reakci. Mluvím o tom a lidé reagují velmi chápavě. Nevím, co si říkají doma, ve svých kuchyních nebo po cestě z koncertu, ale nesetkala jsem se s reakcemi, které by bolely.
Do očí se bolestivé věci říkají těžko, ale na internetu je každý hrdina...
Vím, že v dnešní digitálně propojené době existují reakce, které by mohly ublížit mně, ale také mým blízkým. A pak se zlobím na lidi, kteří jsou toho schopni, kteří nejsou tolerantní, otevření, kteří si neumí představit, že by se něco stalo jim, jejich blízkým, dětem. A pak si říkám, ano, je to moje rodná zem, ale možná by mi bylo líp v jiné zemi, která je tolerantní a kde je to běžná věc, že partneři stejného pohlaví spolu žijí a milují se.
Říkáte si to často, nebo příležitostí k takovým úvahám ubývá?
V šedesátých letech byla zavrženíhodná žena, která se rozvedla se svým mužem. Z hlediska většinové společnosti byla špatná. Jistý druh lidí vždycky najde něco, po čem se může svézt, a zbytek populace, který vidí dál, se proti tomu musí vymezit.
Vaší seriálovou partnerkou bude Miluše Šplechtová. Mohla jste výběr obsazení ovlivnit?
Asi bych mohla, ale nemluvila jsem do toho. Miluška ale byla i v mém užším výběru. Jsem moc ráda, že tohle téma hraju právě s Miluškou, s někým, kdo je mi blízký.
Jste kamarádky?
Ano, s Miluškou se známe dlouhá léta. Hrály jsme spolu dlouho v Národním divadle, bydlíme kousek od sebe. Dneska jsme narazily na to, že má doma krásnou fotografii, kde drží v náručí mou sedmiměsíční dceru, které je už 40 let. Točily jsme spolu v osmdesátých letech moc hezký film, já jsem neměla hlídání a celý štáb včetně Milušky, která hrála mou spolubydlící na učňáku, Terezku hlídal a já jsem ji mezi klapkami jezdila na skládacím kole kojit. Bylo to v okolí Dukovan, což jsou docela kopečky. Přežily jsme to obě ve zdraví.
Není toho málo, co by se mohlo zdát, že vás s postavou Marie spojuje. Rybaření, humor... Co dalšího?
Láska k dceři, vnukům, krásný vztah k dětem, krásný sourozenecký vztah. Se svými bratry mám taky takhle krásný a humorný vztah. Protože jsou starší, jsem pro ně pořád ta malá Jitka, ze které si můžou dělat legraci. A to mě těší, protože vzájemný humor je na životě jedna z nejhezčích věcí.
Kolikrát jste byla s Rudolfem Hrušínským na rybách, jak jste si slibovali před rokem?
Pořád si to slibujeme, ale ještě jsme nebyli. Přemlouvám Rudolfa, ať se mnou jede na velké kapry, ale ještě se to neuskutečnilo. Pořád nemá čas. Na podzim bychom už snad mohli.
A copak vy máte čas? Vždyť vedle natáčení hrajete asi ve 14 divadelních představeních. Kdy jste naposledy měla volný večer?
Včera. Ale přes den jsem měla besedu a koncert. Mám málo volných večerů, každý takový je pro mě svátek.
Jak takový svátek prožíváte?
Starám se doma o kytky, čtu si knížku, dívám se na film, filmy totiž miluju, navštěvuju přátele. Nebo hlídám vnoučata. Mám pětiletého Edu, osmiletého Františka a rok a půl starou Aničku od syna.
Jste rozmazlovací babička?
Jsem parťák.
Zmiňovala jste koncert, co hrajete?
Ve svých šedesáti letech jsem založila kapelu, jmenuje se Jitka Smutná – Rodinná fúze. Zpívá v ní moje dcera Tereza autorské věci a kytaristé jsou otec a synové Kramarovičovi.
Hrajete ještě na ukulele?
Mám ho teprve dva roky a nemám na něj moc času. Plánuju ale přezpívat všechny zpěvníky, které mám doma, a na prstech si udělat ty správné mozoly.
Kolik nástrojů vlastníte?
Dvě ukulele a toužím po třetím. Miluščin bratr dělá krásné a dobré ukulele, viděla jsem jedno, které bylo vyrobeno z krabice od doutníků, a moc se mi líbilo. Takže ho asi brzy pojedu navštívit. Koupila jsem si také dobrou foukací harmoniku a snažím se připomenout si, že jsem na ni někdy ve dvaceti hrála.
