4°C
Veroniko, jaká je vaše úloha v seriálu Ulice?
Hraju Magdu, učitelku matematiky a zeměpisu. Líbí se mi. Líbí se mi, jak je barevná a kolik vrstev má, a těším se na to, jak je budeme postupně odhalovat a poznávat, co je zač, proč sem přišla a že tady není jen tak.
Magda ale není barevná jenom uvnitř…
To je pravda, pestrý má i zevnějšek. A to je zase dané tím, že je barvoslepá. Slévají se jí některé barvy, a tak si svoji vizuální pestrobarevnost ani neuvědomuje. Magda je zkrátka barevná zvenku i zevnitř. V soukromí je pozitivní, příjemná a přátelská, ale drží si i jistý odstup. Má mnohem víc slupek. Třeba ve škole dokáže být přísná a má zásady, přes které nejede vlak.
Magda má ale ještě jednu charakteristiku: výborně hraje na klavír. To máte společné, že?
Já si netroufám říct, že hraju výborně. Vlastně si myslím, že na to, jak dlouho jsem se na klavír učila hrát, toho zas tolik neumím. Hrála jsem třináct let, ale myslím, že jsem na úrovni někoho, kdo cvičí dva roky. Omlouvám se tímto mojí trpělivé učitelce, až mě uvidí v Ulici, určitě se bude smát.
Jestli vy spíš nejste zbytečně skromná…
Jsem trochu nesebevědomá, ale pracuju na tom, abych byla sebevědomější. Jenomže já nemám ráda, když se někdo bije do hrudi a myslí si, že je mistr světa amoleta. Moje hra na klavír není taková, jak bych si po těch letech představovala. Hrála jsem do maturity, pak jsem měla dlouhou pauzu a před dvěma lety mi můj muž koupil klavír, a tak jsem se k tomu zase vrátila. Ale jen tak jsem si pobrnkávala a pak přišla role Magdy, která umí hrát, a tak jsem zase začala cvičit.
Najdete víc společných rysů s Magdou? Co třeba záliba v matematice a zeměpisu?
No, tak to už je horší. Matematika je pro mě velký oříšek, ve škole jsem z ní měla vždycky nejhorší známku na vysvědčení. Rozhodují za mě spíše emoce, nejsem logická duše, v tom se s Magdou rozcházíme, ta asi bude mít na rozdíl ode mě všechno dobře spočítané. Jsem zvědavá, jak tu lásku k matematice znázorním, abych to Magdě nezkazila. Zeměpis je mi mnohem bližší. Mám ho spojený s cestováním, které miluji.
Cestujete hodně?
Nejčastěji cestuji prstem po mapě a říkám si, kam bych se podívala. Mnoho míst jsem ale už viděla, to je pravda. Dávám přednost exotice kvůli zvířatům. Zapojila jsem se do pomoci při jejich záchraně. Naposledy teď v Kongu…
Co jste tam dělala?
Seznámila jsem se s kynoložkou Hanou Böhme, která v rámci projektu Malina pro slona cvičí psy pro boj proti pašerákům ve střední Africe, tedy v Kongu. Ti psi jsou schopni vystopovat slonovinu, mrtvá i živá zvířata, luskouní šupiny... Snažím se tenhle projekt podpořit, a tak jsem tam s ní odjela, abych se s tím prostředím lépe seznámila. Bohužel ale nemluvím francouzsky tak dobře, abych mohla mluvit s domorodci. Je ale hrozné, co se tam s těmi krásnými zvířaty děje. Každý den jsem tam kvůli tomu brečela.
Kde se ve vás vzala láska k exotickým zvířatům?
Tu jsem měla od mala. Už jako dítě jsem měla velkého plyšového krokodýla, delfína a slona a milovala jsem knížky o dinosaurech. Možná tam to vzniklo. Filip Rajmont a Veronika Čermák Macková (Otík a Magda) Doma mám zachráněnou agamu, která žila ve strašných podmínkách v jednom obchodě se zvířaty. Mívala jsem chameleona, ten už bohužel zemřel. A hada Jeníčka, kterého jsem dala tetě.
Něco vám udělal?
Nic se nestalo, Jeníčka jsem měla třináct let, měl podobný osud jako agama. Byl zvyklý na mně hodiny ležet a ohřívat se. Už dlouho neměl Jeníček v teráriu kamarádku, tak se o něj teď stará moje teta, která má hadů hned několik. Možná si ho časem zase vezmu. Uvidím, jak na tom budu s cestováním. Zvířata miluju, ale současně k nim mám respekt a úctu. Když si projíždím stránky útulků, chtěla bych si ty pejsky vzít všechny najednou. Tak možná si časem pořídím ještě jednoho psa. Pejska s agamou naštěstí můžu během cest vzít k našim na hlídání.
Plánujete nějakou další cestu?
Po Vánocích jsem vyrazila do Thajska, ale to byla odpočinková dovolená, v létě jsem se k moři nedostala. Potřebovala jsem do tepla, protože zimu nemám moc ráda. Mám spoustu cestovatelských snů. Chtěla bych se podívat všude, všechno vidět a všechno poznat. Chtěla bych jet do Indonésie zachraňovat želvy, znovu do Konga atd. Ale tyhle sny si nějak nerozumí s mými časovými a finančními možnostmi. Chci cestovat hlavně užitečně, ne se jen válet. Mám sen podívat se někam na delší dobu, ale teď to asi nepůjde.
To je pravda, teď vás čeká spousta práce v Ulici… Uvědomovala jste si, jak časově náročné to může být?
Je to možná hanba přiznat, ale já jsem vlastně vůbec nevěděla, do čeho jdu. Ulici jsem nikdy předtím nesledovala. Zjišťovala jsem si, jak to chodí, jestli je to tady příjemná práce, jestli do toho mám jít… Napsala jsem si plusy a minusy a pak jsem se rozhodla.
A jak to rozhodnutí hodnotíte?
Dobře. Dříve jsem sice spolupracovala se zahraničními produkcemi, ale nikdy jsem netočila dlouhodobý seriál. A najednou jsem cítila, že bych něco takového chtěla. Dva dny nato mi zavolali z Ulice. Mně se to tak stává. Když na něco pomyslím, že bych si to přála, nakonec to tak dopadne. Jako malá jsem si přála bydlet v Praze v Dejvicích, a je to tak. Jednou jsem si řekla, že bych chtěla točit se zahraniční produkcí a za dva dny jsem dostala roli v zahraničním seriálu. A teď se to úplně stejně stalo i s Ulicí.
V Ulici jste prý mohla hrát už před lety, ale sama jste zařídila, aby to tak nebylo. Proč?
To bylo trošku jinak. Když jsem byla v prváku na konzervatoři, točila jsem jeden film a kolega mi dal kontakt na castingovou režisérku Ulice, abych jí napsala, ale já jsem jí nenapsala. A bylo to dobře, protože kdybych se jí tenkrát ozvala, dala by mi tady třeba nějakou malou roli, a tím pádem bych teď nemohla hrát Magdu, na které budu mít možnost pracovat delší dobu a nějak se do toho ponořit a získat velkou zkušenost.
To vypadá, že máte šestý smysl…
Možná jsem jasnovidka!
Vy jste vůbec žena mnoha zájmů. Ještě se věnujete masírování nebo akrobacii na šálách?
Už moc ne, jen když někdo v divadle potřebuje, tak ho namasíruju. Většinou mu to pomůže. Teď jsem spíš už jenom osobní masérka svému muži. Mě to ale fakt baví a mám radost, když to zafunguje. K akrobacii se chci vrátit, prošvihla jsem zápis do kurzu na tohle pololetí, v tom příštím to napravím.
Co vás ještě v novém roce čeká?
Možná se už bude vysílat jeden americký seriál, ve kterém jsem dostala příležitost hrát maminku jednomu strašně slavnému herci. A vážně mě mrzí, že asi nemůžu říct kterému, ale třeba nebude vadit, když řeknu, že je to pirát z Karibiku.
Moment, maminku Orlandovi Bloomovi?
Tady ty počty teda nějak nevychází… No jako zamlada!
A jaký je?
Dobrý, super!
Alespoň prozraďte, jaké to je točit s cizinci.
Skvělé. Díky tomu jsem se začala intenzivně učit anglicky, abych během natáčení obstála. Je to úplně jiný svět. Cateringem počínaje… Mám mnoho alergií na jídlo a spoustu věcí vůbec nemůžu jíst. U nich na place jsem si ale vždycky vybrala, protože tam měli pult se zdravou výživou. S tím jsem se jinde nesetkala.
Co všechno nesmíte jíst?
Kolik máte času? No, nesmím sóju, nesmím mléko, laktózu, nejím maso, mnoho druhů zeleniny atd.
Zřejmě proto jste tak štíhlá…
Nevím, jestli je to tím. To bude spíš těmi dlouhými procházkami se psem.
…a taky hodinami a hodinami v posilovně?
To vůbec! Já necvičím, kromě těch procházek nedělám vůbec nic.
