2°C
Je vidět, že vás bolí tělo. Co se stalo?
Měla jsem to náročný. Před rokem a půl jsem si vyšla do lesa, kde jsem uklouzla a zlomila si kotník. K autu jsem se doplazila po čtyřech. Do nohy mi tedy dali železa, jenže já pak upadla ještě jednou, protože jsem neuměla chodit o berlích. To jsem si pro změnu přerazila kousek páteře.
Takže jste měla po práci…
Jak se to vezme. Do nemocnice za mnou přijel štáb seriálu Ulice a já točila i na posteli a o chodítku. Prostě to zakomponovali do děje. Když jsem se začala lepšit, napadlo mě, že bych si chtěla zaplavat v moři. Známá mi zamluvila hotel, kam nejezdí děti.
Vadí vám?
Ani ne, já mám děti ráda, ale jsou chvíle, kdy se jim radši vyhnu. O dovolené dětský křik slyšet nepotřebujete.
A jaká byla dovolená?
Po týdnu mě začalo škrábat v krku, doma jsem si dala čaj s citronem, ale k tomu začala bolet záda a po třech dnech i břicho… Ale fakt hodně. Takže jsem zase skončila v nemocnici v Benešově. Tam mi řekli, ať se nedivím, že mám osteoporózu, a ta záda mi vlastně tlačí na břicho. Nesnáším běhání po doktorech, ale momentálně mi nic jiného nezbývá. Mám totiž pět prasklých obratlů na různých místech. Půl roku jsem čekala na speciální lék, který teď začínám brát.
V téhle situaci jste ale kývla na to, že budete hrát a zpívat v muzikálu!
Muzikál Kvítek mandragory jsem vzala ve chvíli, kdy jsem byla na té dovolené a nic mi nebylo. To, že se mi po čtyřech dnech přitíží, jsem netušila. Každopádně když něco slíbím, tak to prostě splním. Navíc je to krásná role, suprové písničky Helenky Vondráčkové, skvělí lidé… Mě divadlo vlastně uzdravuje.
Čím to je?
Něco je zvyk, něco psychika, ale mně je na jevišti líp i zdravotně.
Nezhorší se to, když se pak po práci vrátíte domů?
Ani ne. Ráno je mi zle, přes den funguju a večer jsem jen unavená. Na dva pracovní dny potřebuju jeden volný, pak to zvládnu. Víte, mám kolem sebe spoustu vážně nemocných přátel. Někteří mi zemřeli a já si říkám, že dokud člověk chodí, nemá právo ležet. Nemůžu dlouho nic nedělat. S mou přítelkyní Zdenou Hadrbolcovou, která je o deset let starší než já, si občas říkáme, že s prací skončíme. A víte, co mi říká? „Já můžu, ale ty ne. Ty jsi ještě mladá.“ S mou diagnózou jednou ležet budu, ale teď ještě ne.
Nemusíte hned ležet, ale mohla byste si užívat důchod a odpočívat. Máte chalupu, zvířata, určitě byste se nenudila i…
Někde napsali, že pracuju kvůli tomu, že mám malý důchod. Není to pravda, i když – kdo má důchod velký, že? Důvod, proč pracuju, nejsou peníze, ale to, že jdu mezi lidi, které mám ráda, je mi s nimi dobře. Když jsem s nimi, přestanu se třást a řešit zdravotní problémy. Samozřejmě netvrdím, že peníze se nehodí, ale nejsou nejdůležitější. Nejsem náročná. Nepotřebuju vilu a zlatej vodotrysk. Za oblečení už vůbec neutrácím, vždycky říkám, že se oblíkám pro srny, a těm je jedno, co mám na sobě. Co se týče jídla, tak skoro nejím.
Držíte dietu?
Ne, ale nemám potřebu jíst. Fakt nemám chuť k jídlu, a když už jím, tak malé porce. Celý život jsem chtěla zhubnout, ale moc to nešlo, a teď když je mi to jedno, mám o čtrnáct kilo míň. Radši bych byla tlustá a zdravá.
Více o tom, jak to má Jaroslava Obermaierová s muži nebo proč se rozvedla, se dozvíte v novém vydání Blesku pro ženy. V prodeji je od pondělí 6. května nebo si ho můžete v tištěné i elektronické verzi objednat ZDE >>>
