2°C
Karla byla tak zamilovaná do Jakuba, že úplně ztratila hlavu. Dokonce byla ochotná kvůli němu odejít i s dětmi od Kryštofa a začít nový život. Jenže Jakub chtěl jen ji, žít i s jejími dětmi odmítl. Pro Karlu to byla obrovská rána. Zároveň jí to ale otevřelo oči. Najednou uviděla Jakuba přes příkras, bez růžových brýlí zamilovanosti. Došlo jí, jaký to je sobec, jak dokáže manipulovat lidmi, že mu jde vlastně jen o jeho dobro bez ohledu na druhé. Až nyní si Karla bohužel začíná naplno uvědomovat i Jakubovu temnou stránku, která nad ním pomalu získává moc, což je hrozbou pro ni i její rodinu.
Jakub je na Karle natolik citově závislý, že rozchod prostě neakceptuje. Ví, co na ni zabírá, chce ji získat nazpět, ať to stojí, co to stojí. Stalkuje ji i její blízké, které se snaží přesvědčit, aby ji přiměli k setkání s ním, zkouší kde co, jen aby dosáhl svého a Karlu měl opět pouze pro sebe. Karla už však nechce riskovat rozbití své rodiny. V hlavě to má srovnané, byť v hloubi srdce ji rozchod s Jakubem stále bolí. Jenže čím větší nátlak na ni Jakub nyní vyvíjí, tím více Karlu utvrzuje v tom, že se rozhodla správně.
Jakub navíc neustále přitvrzuje, takže je otázkou, kam až hodlá zajít. Před pár dny napsal Karle dopis na rozloučenou, na který ona nereagovala, protože jako policejní vyjednávačce jí je jasné, co tím Jakub sleduje. Ten proto přistoupí k dalšímu kroku – vydírání sebevraždou. Je si jitý, že tohle Karlu přiměje k činu, že ji tím donutí, aby za ním přišla. Je ochoten riskovat vlastní i její život, ztrácí soudnost, rozehrává partii, jež nemůže pro nikoho dobře dopadnout… Kam až Jakub zajde ve svém boji o Karlu? Jakou lavinu spustí jeho další, do nejmenších detailů naplánované kroky?
Jan Holík jako Jiří Herman
Těšil jste se na toto natáčení?
Moc jsem se těšil. Natáčeli jsme v zajímavém prostředí a na běžné poměry Ulice nás čekaly velmi akční scény. Dobře jsem se ten den vyspal, takže jsem byl připraven téměř na všechno.
Diváci vás znají jako policistu i ze seriálu Šéfka, takže natáčení akčních scén pro vás není úplnou novinkou. Přesto dnes došlo k takové malé premiéře?
Je to tak, v Ulici hraji policistu sice nejdéle, ale mám za sebou maximálně pár rvaček. Dnes je to Hermanova první velká akční scéna.
Natáčení probíhalo na střeše budovy přezdívané Mordor. Jak jste na tom s výškami, měl jste před natáčením strach?
Výšky mi nedělají problém, pokud mám pevnou půdu pod nohama. Necítil bych se dobře, kdybych měl v té výšce třeba viset. Ale to mi na tomto natáčení naštěstí nehrozí.
Markéta Stehlíková jako Karla Marečková
Těšila jste se na toto natáčení?
Mám na Ulici moc ráda exteriéry, vždycky mám pocit, že točíme místo Ulice nějaký velký biják. Máme tu super partu, takže i tentokrát jsem si natáčení užila.
Věděla jste, že budově, kde se natáčel Jakubův pokus o sebevraždu, se přezdívá Mordor?
To jsem před natáčením nevěděla. A ještě před tím jsem si to místo sama pro sebe pracovně nazvala peklem. Výšky mi nedělají dobře, takže jsem dost pracovala na tom, abych se s tímto faktem vyrovnala. Což je docela zajímavá okolnost vzhledem k tomu, že moje postava tu má být celkem sebejistá, přichází vyjednávat a zachránit.
Přitom ve vás byl kousek dušičky. Povedlo se vám to alespoň zahrát?
Uvidíme.
Nejtěžší okamžik tohoto natáčení tedy byl?
Nejvýživnější byl asi obraz, kde jsem měla vyběhnout pět pater schodů. Včetně zkoušky a dalších čtyřech jetí to tedy bylo třeba 25 pater. Ta jsem měla vyběhnout, co nejrychleji a během toho odříkávat své repliky. V určitý okamžik jsem si to vyhodnotila tak, že svoje pravidelné kardio už mám dnes za sebou. Zítra ráno se probudím a budou mě pekelně bolet nohy. Ale mám z toho radost, je to výzva. Člověk furt myslí na to, že hraje někoho jiného, takže u policistky musí být to vybíhání uvěřitelné a já si nemůžu dovolit u odříkávání textu funět. Byla to Karlina první akční scéna a rovnou pořádné drama. Honza u toho vzhledem ke svým zkušenostem vypadal dost profesionálně, tak jsem si řekla, že se nemůžu nechat zahanbit.
Neutečete Ulici do nějaké detektivky?
Nemám v plánu nikam utíkat. Ale popravdě jsem měla vždycky pocit, že bych si v nějaké kriminálce chtěla zahrát. Teď to vidím spíš na nějaké doktorský seriál. Doufám, že brzy někdo pochopí, že kromě policajtky můžu být také fantastická neurochirurgička.
