4°C
Anežko, na co se nejvíc těšíte v novém programu na Nově na podzim?
Těším se nejvíc na to, jak budu dál točit Ulici, a na nové projekty Voyo, protože mi přijdou zajímavé. A dokonce v Případu Roubal jsem měla i malý výstup.
Máte vůbec čas se na televizi dívat?
V čase, kdy se to normálně vysílá, tak ne, a i kdyby ano, tak se spíš snažím mít jiné aktivity a zájmy. Dokoukávám ale věci, které mi přijdou důležité, zpětně.
Ulice, které už jsme se v úvodu dotkly, bude slavit osmnácté narozeniny. Pamatujete si na ty své?
Pamatuji se, to bylo u nás doma na Vinohradech, měli jsme takový krásný velký starý byt... Dostala jsem prstýnek. Ne zásnubní, od maminky.
Takže to nebylo nijak bouřlivé?
Já jsem v té době byla ještě hodná, to byla jen taková rodinná oslava.
Kdy se to změnilo a začala jste zlobit?
Přemýšlím, jestli jsem opravdu neměla s kamarády nějakou oslavu, ale opravdu si ji nevybavuji. Já jsem pořád hodná, ale nějak víc žiju.
Takže ráda slavíte? Nebo raději přecházíte narozeniny a děláte, jako že se vůbec nestaly?
Slavím moc ráda a myslím, že přelom v tom byl, když mi bylo dvacet. Od té doby jsem začala pořádat večírky a různá setkání s přáteli. Mé narozeniny byly jedinou příležitostí, kdy se sešli všichni mí přátelé. Tam se rok co rok seznamovali další a další.
Měla jste letos čas na nějakou tu vaši dobrodružnou dovolenou?
Byla jsem na Sicílii devět dnů, kde jsem byla i loni, ale letos to bylo takové poklidnější a dělali jsme jen menší výlety. Proti tomu, kdy jsem to minulý rok objela celé autem, to bylo o poznání méně dobrodružné. Letos jsem se spíš koupala v moři.
Co nejhoršího se vám kdy stalo, na co teď už vzpomínáte s úsměvem, ale co tehdy k smíchu nebylo?
Je to docela nedávno a nikdy na to nezapomenu. V Paříži jsem byla na návštěvě u kamarádky a v noci mi někdo ukradl doklady, to jsem zjistila až druhý den. Musela jsem to nahlásit na konzulát, ale byl státní svátek, takže komplikace... Když jsem to celé nějak s pomocí policie vyřešila, tak jsem šla na sraz s kamarádkou, měly jsme jít na večeři – a u Louvru mě srazilo auto. Přijela pro mě záchranka, což jsou místní hasiči, a ti mě vezli do nemocnice na rentgen s houkačkou. Bylo to hrozné, seběhli se nade mnou lidé a já už jsem myslela, že umřu, naštěstí se tak nestalo... Jen jsem mu přeletěla přes kapotu. Potom jsem samozřejmě při příjezdu do nemocnice měla předložit doklady a já jsem se už úplně rozbrečela, snažila jsem se vysvětlit, že mi je den předtím ukradli.
To chápu, že takový zážitek je nezapomenutelný. Těšíte se na podzim, máte ho ráda?
Mám ho ráda, já mám svým způsobem ráda všechna období, ale nejraději mám teď léto.
Chodíte ráda na houby?
A jak! Miluji je sbírat, čistím je jako součást rituálu, akorát letos jsem jich ještě moc nenašla, moc nerostou.
Nemohu se nezeptat na tu vaši neuvěřitelnou proměnu. Kam se poděla všechna kila?
Dvacet kilo uletělo. Nějak jsem se na sebe loni hrozně naštvala a řekla jsem si, že už toho mám dost. Inspiroval mě i kolega z Ulice Honza Řezníček, který loni taky hodně zhubnul, a já jsem viděla, že ta dieta funguje, tak jsem se taky přihlásila a rozhodla se to zkusit. Nejdřív jsem si nebyla jistá, ale překonala jsem se.
Co to bylo za dietu?
Jmenuje se to The 1:1 Diet By Cambridge Weight Plan.
V čem to spočívá?
Je to taková jistá forma keto diety, mají své produkty od koktejlů přes polévky po proteinové tyčinky. Mohla jsem jíst i svoje jídlo, jedla jsem maso, hodně zeleniny, sýry, vajíčka a žádný cukr.
Takže i bez alkoholu?
Ze začátku bez. To rozhodně ale nebylo nejtěžší.
Zatím si to držíte? Ono je v podstatě nejtěžší to udržet, že?
Musím říct, že zatím to držím a od dubna jsem zatím nic nepřibrala, i to má stále klesající tendenci. Strašně se to snažím držet, najednou vím, co mám jíst, rozhodně jsem se nevrátila ke slazeným limonádám. Snažím se, protože to nechci zpátky.
A co ta výměna šatníku a reakce okolí, jak to vnímáte?
Mám velkou radost, protože to, že to lidé vidí, je ohromě povzbuzující a příjemné. A hlavně já se cítím hrozně dobře.
