2°C
Adame, není to tak dávno, co jste vystudoval pražskou DAMU. Diváci vás znají z úspěšného seriálu Pan profesor a teď přicházíte do Ulice. Jaké další zkušenosti už máte v herectví za sebou?
Z filmů jsou to především Krajina ve stínu (režie Bohdan Sláma) a Past (televizní film pro ČT). Ztvárnil jsem postavu Sebastiana v seriálu Sestřičky – Modrý kód, mihnul jsem se v seriálech Specialisté a Stíny v mlze. Co se týče divadla, již třetím rokem jsem v angažmá u ostravské Komorní scény Aréna.
Ve své úspěšně obhájené magisterské práci se věnujete překážkám, které musí začínající herec zdolat. Co už jste měl příležitost v praxi překonat vy osobně?
Překonávám trému a nervozitu pokaždé, když vcházím na jeviště nebo se zapnou kamery. Učím se nebát se trapnosti, otevřít se divákovi a umět si hrábnout do nitra – to všechno ve prospěch role. V každé profesi musí člověk něco překonávat, já občas musím překonat sám sebe.
Představíte nám svou novou roli v Ulici?
Moje postava se jmenuje Ričí. Je to mírně řečeno problémový kluk, který neustále lítá v nějakém průšvihu a v určitých chvílích se dokáže projevit jako skutečný grázl. Je hodně na peníze a na holky. Zároveň má ale jisté charisma a život s ním není nikdy nudný. Nevyrůstal v lehkých poměrech, a to se na něm podepsalo. Nikdo se nerodí jako čistě zlý. Jsem zvědavý, jestli tenhle cyklus bolesti dokáže zlomit, nebo skončí jako troska.
Tento týden se objeví Ričí a Fógl v Ulici:
Co myslíte, že bude diváky na vašem uličním příběhu bavit?
Ričí a jeho kumpán Fógl jsou dvojka, která se jen tak nevidí. Mají neuvěřitelnou souhru a občas je to s nimi opravdu napínavé. Dáváme do toho všechno, doufáme, že se diváci budou bavit.
Znal jste někoho ze svých hereckých kolegů, než jste do Ulice přišel?
Z těch, které jsem měl příležitost na place potkat, se znám z dřívějšího období s Adrianem Jastrabanem. Byl jsem kdysi v Olomouci na jeho workshopu, tenkrát mi pomohl s herectvím začít. Velmi si Adriana vážím.
Je těžko uvěřitelné, že jste se vy a Ema Businská (postava Sáry) z minulosti neznali. Erotického napětí mezi Ričím a Sárou si nelze nevšimnout. Máte k sobě s Emou Businskou blízko? Jste přátelé?
Emu jsem poznal až na natáčení Ulice. Přes nízký věk hraje už teď jako profesionálka a obdivuji, jak dokáže skloubit natáčení s náročným studiem. Pracuje se mi s ní dobře a je to sympaťačka. Snad je to vzájemné.
Rozhodně to tak působí. Jste zadaný?
Ano, mám přítelkyni. Vlastně poslední dobou docela uvažuji o tom, že tuhle si už nechám. (směje se)
Ričí je grázl se vším všudy, přesto se musím zeptat: máte něco společného se svou novou postavou, nebo je to absolutní protiúkol?
Je fér říct, že to není můj úplný protipól. Za tu dobu, co chodím po světě, jsem se určitě taky párkrát zachoval jako grázl, a mám tedy z čeho brát pro tvorbu postavy Ričího. Nicméně v situacích, kdy by mě moje svědomí zabrzdilo a donutilo se nad sebou zamyslet, jde Ričí bez náznaku pochybností dál. Jsou chvíle, ve kterých bych složil zbraně a uznal chybu. Ričí něco takového nezná. Je to dravec a manipulátor, je mu fuk, že někomu ublíží. V tomhle ohledu je pro mě ta role těžká.
A kdo je tedy Adam Langer? Co má rád?
Adam Langer je kluk, který je šťastný, že může dělat svou vysněnou práci. Miluju všechno, co souvisí s uměním a kulturou. Miluju svou rodinu, své přátele a svou holku. A taky dobré jídlo. Jo, a taky miluju dny, kdy mám volno a nemusím dělat nic. Ale těch moc není.
Jaký je váš nejoblíbenější film?
To je strašně těžké. Vetřelec, Pulp Fiction, Už je tady zas… Je toho hodně a neumím vypíchnout jen jeden.
Děláte i hudbu. Co vás na tom nejvíc baví? A jak jste se k tomu dostal?
Jako slepý k houslím. Asi v šestnácti jsem se na nějaké párty přimotal k partě kluků, kteří dělali rap, a když slyšeli moje texty, pozvali mě k sobě do studia a postupně mě zasvětili do řemesla. Nedávno jsem se osamostatnil jako DAS ADY – tak se jmenuje moje hudební alter ego. Hudba je pro mě odjakživa strašně důležitá. Pomáhá nám vyhrávat životní bitvy a léčit rány na duši. Baví mě hledat ten nejlepší zvuk. Baví mě psát texty, ve kterých můžu být upřímnější než v běžném životě. Baví mě s nimi provokovat a upozorňovat na věci, které bych rád změnil. A úplně nejvíc mě baví, když to lidi cítí stejně a moje tvorba je baví. Tehdy jsem úplně nejradši.
Kdybyste měl porovnat natáčení seriálů Pan profesor a Ulice, jaké hlavní rozdíly byste zmínil?
V Ulici jsem přece jen o něco víc odkázán sám na sebe, u Pana profesora fungovala naše třída jako třicetičlenný tým a na naší souhře záviselo strašně moc. Osobně se snažím dát do každé role maximum, takže v tom je to stejné.
Kdyby bylo pokračování Pana profesora, přijal byste roli znovu?
Určitě.
Kdyby vás diváci rádi viděli v divadle, kam byste je nejspíš pozval a proč?
V ostravské Komorní scéně Aréna jsem již třetím rokem a s klidným svědomím můžu doporučit jakýkoli zdejší titul. Pohybuju se mezi výjimečně talentovanými a pracovitými kolegy a dostávám zde velkorysý prostor. Kdybych měl něco vypíchnout, tak asi Zločin a trest, ve kterém mám tu čest ztvárňovat hlavní roli. V současnosti zkoušíme inscenaci Pan Ein a problém požární bezpečnosti. A ručím za to, že i tohle představení bude pořádná jízda.
Máte nějaký herecký směr?
Nejsou žádná pevně stanovená mantra nebo systém, podle kterého bych se řídil. Na všem se snažím hledat to nejlepší a nejprospěšnější pro svou práci. Držím se věcí, o kterých vím, že fungují – disciplína, skromnost, chuť do práce. A taky umět občas zatnout zuby a vydržet, i když se mi zrovna fakt nechce.
Máte vysněnou roli?
Nikdy nevím, co na tohle odpovědět. Je mnoho postav, které bych si rád zahrál. Ale kdybych měl říct jen jednu jedinou, byl by to Winston z Orwellova 1984.
