Pamatujete? Tohle jsme mlsali jako malé děti! | Pro ženy | Blesk.cz

Pamatujete? Tohle jsme mlsali jako malé děti!

  • 21. října 2019 | 06:00

    Dnešní děti si můžou vybrat z milionů dobrůtek – od švýcarské čokolády přes bonbony až po slavnou americkou zmrzlinu. Jejich rodiče si moc vybírat nemohli. Vraťme se společně do osmdesátek a zavzpomínejme na hity, bez kterých se naše chuťové buňky neobešly.

    Zdravá výživa se tehdy moc neřešila. Jedlo se maso, brambory, omáčky, pečivo jen bílé a pila se spousta mléka. To dnešní mámy chtějí přesně znát složení toho, co svým miláčkům servírují a snaží se o maximální vyváženost. I laskominy jim pořizují luxusní. My chroupali kostky cukru, lízali vitacit a největší odvaz bylo pedro, žvýkačka s obrázkem. A přežili jsme.

  • Cukrová vata

    Cukrová vata

    Elegantní způsob konzumace téhle proslulé pouťové atrakce neexistuje. Ať už za socíku, nebo teď, jste po ní ulepená a upatlaná. Ale ten pocit blaženosti, když vám koňská dávka cukru vyplavuje hormony štěstí… Barevný chomáč na špejli se vyrábí dodnes a stejným postupem. Cukr se roztaví na karamel, ten se vhání do bubnu, ve kterém se ochlazuje, a tak zpátky cukernatí. Dříve byla vata k dostání pouze růžová, dnes seženete všechny možné barvy. A pozor, prodává se nejen na špejli, ale také v plastovém kyblíku!

    Náš tip: Spoustu zajímavého čtení nejenom o tom, jaké to bylo v našem dětství, najdete v magazínu Blesk pro ženy. Aktuální číslo, ve kterém vám například poradíme, jak mít zařívou pleť v jakémkoli věku nebo jaké vzory nosit podle postavy, si můžete už nyní koupit na novinových stáncích, nebo si je objednat v tištěné či elektronické podobě v našem iKiosku ZDE.

  • Jedlý papír

    ...

    Prodával se na poutích nebo v cukrárnách. Celé dětství nám vrtalo hlavou, jak to, že se dá papír jíst. Pokud to ještě nevíte, prozradím vám tajemství. Tahle cukrovinka se vyrábí ze škrobu (bramborového, kukuřičného, rýžového…), sladidel (přírodních nebo umělých) a rostlinného oleje. Na výrobu dortů se používá dodnes a můžete si na něj nechat natisknout i fotografi i. My jsme ho však jako malí trhali, loupali a po kouskách nechávali rozpustit na jazyku.

  • Antiperle

    Antiperle

    Vzpomínáte na miniaturní kuličky v kulaté krabičce? Tyhle bonbony vznikly v roce 1960 v Chotyni, v pobočce libereckého podniku Lipo, a jsou vyráběné zvláštním postupem. Na krystal cukru se nanášejí vrstvičky cukerného roztoku. To se dělá šest týdnů, během kterých se krystal zvětšuje na průměr asi čtyři milimetry, až z něj vznikne antiperle. Výrobci zkoušeli tuhle dobu zkrátit, ale výsledek nikdy nebyl „ono“, takže se vrátili k původnímu postupu.

  • Pikao a Jesenka

    jesenka

    Původně se sladká kondenzovaná smetana v tubě prodávala místo smetany a cukru jako doplněk kávy, ale žádný dospělý, který měl doma děti, se k takové dobrotě neměl šanci dostat. Jakmile totiž děti zjistily, že je jesenka doma, vycucly ji z tuby dřív, než se uvařila voda. A upřímně, spousta dospělých si s jesenkou zahřeší dodnes, i když má tahle lahůdka 1271 kJ. Postupem času ke smetanové jesence přibylo ještě kakaové pikao.

  • Šumák a vitacit

    vitacit

    Šumák neboli šuměnka (později vitacit) byl práškový šumivý nápoj v sáčku. Ten jste rozpustila ve vodě a získala mírně nakyslý perlivý nápoj, který vzdáleně připomínal bublinkovou limonádu. K dostání byl ve dvou barvách – žluté a červené, tedy citron a pomeranč. A složení? Základem byly kyselina citronová a jedlá soda, k tomu cukr a právě ono okouzlující barvivo. Z takové směsi musí jít dnešním mámám mráz po zádech. Jenže nám nešlo ani tak o to udělat si pití, jako spíš o slastný rituál, kdy jsme si nasypaly prášek do dlaně a lízaly ho. Jazyk byl po něm žlutý nebo růžový.

  • Lipo

    ...

    Lipo zná snad každý a děti si ho v současné podobě kupují dodnes. Tyhle ovocné bonbony dostaly jméno ze zkratky názvu Liberecké poživatiny a existují už od roku 1927. Dříve je pod mezinárodně známou značkou PEZ vyráběl obchodník Eduard Haas z Lince. Až později se přesunula výroba do Liberce-Ruprechtic, kde v roce 1968 představili název Lipo. Liberecká továrna se dnes jmenuje Mocca a oblíbenou pochoutku ve tvaru cihliček vyrábí dál, tentokrát pod názvem Jez. Lipo bylo levné, takže se vždycky ocitlo v taškách rodinného nákupu. Balíček o deseti kusech stál dlouhou dobu asi dvacet haléřů, později pak korunu. Největším borcem člověk byl, když získal na lipo zásobník – třeba s hlavičkou Mickey Mouse. Zásobníky jsou k dostání dodnes, v tisíci variantách.

  • Sójový suk

    ...

    Když chtěla dcera vnučce koupit sójový suk, naskočila mi husí kůže. Tahle sladkost, která rozdělila děti na ty, které ji milovaly, a ty, které ji nesnášely (nic mezi tím nebylo), mi totiž k srdci nepřirostla. Cukrovinka ve tvaru válečku světle žluté barvy chutnala trochu kokosově a trochu lepivě. Vyráběla se ze sójové krupice, cukru a tuku. Zvláštní je, že člověk měl tak trochu pocit, že mlsá zdravě (když je v tom sója). Podobné to bylo u falešné čokolády s názvem sójová pochoutka. Milovali jsme ji, ale ve srovnání s dnešními čokoládami by rozhodně neobstála.

  • Pendrek

    ...

    Své fanoušky měla i černá lékořicová tyčinka zvaná pendrek. Vyrábí se z kořene lékořice tak, že se nakrájí na drobné kousky, rozmačká a umele v mlýnku. Tím se získá výtažek, který se vaří v měděném kotli, až dostane hnědočernou barvu a zhoustne. Do obchodů se pendrek dostával ve tvaru dlouhých tmavých válečků. Prodávaly se i bonbony lékorky, které vypadaly jako malý sendvič. My, pro které je lékořice nepoživatelná, jsme okousali cukr a zbytek vyhodili. Aspoň něco…

  • Pedro

    Nový obal legendárního Pedra

    Sladká žvýkačka v červeném obalu s obrázkem chlapečka v sombreru byl poklad ukrývající nejen žvýkačku, ze které se úžasně dělaly bubliny, ale i obrázek! Za výrobou pedra stála firma Velim – uvedla ho na trh už v roce 1968. Existovala i zdravotní žvýkačka sevak, která byla vyvinutá ve spolupráci s Ústavem sér a očkovacích látek. Měla zabírat na nachlazení, ale děti ji žvýkaly, i když byly zdravé jako řípa. Žvýkaček totiž nebylo nikdy dost.

  • Jedlé mýdlo

    ...

    O něm mi vyprávěla moje babička. Byl to největší sladký hit v první polovině minulého století. Mejdlíčko neboli kachní mýdlo bylo sice mycí prostředek, ale chutnalo zatraceně dobře. Základ pro tuhle levnou pochoutku vzešel z laboratorních pokusů amatérského chemika, jinak ale lékaře Františka Malinovského. Ten se rozhodl pomoci své tchyni udržet ve Žďáru nad Sázavou výrobu bramborového škrobu a vyrobil mejdlíčko. Asi ani nepočítal s tím, jaký bude mít tahle podivná hmota, která vydržela měkká až dva měsíce, úspěch.

Autor: red
Diskuse ke článku
.