2°C
Jsme tu na otevíračce kamenného obchodu Zoot, tak se zeptám, jak to máte s nakupováním vy. Raději v obchodech, nebo on-line?
Jsem ráda, že už jsou kamenný, protože jsem stará škola a ráda nakupuju offline. Ráda potkávám lidi offline a všechno zkoumám a prověřuju.
Potřebujete si to osahat?
Nevím, přijde mi, že když si jde člověk pro jídlo, tak by si ho měl tou cestou tam zasloužit. Když už nemusíme lovit, tak aspoň si tam dojít, to je to nejmenší, co můžeme udělat. Kdybych si všechno ještě objednávala rovnou domů, tak už pak pro to neudělám vůbec nic. Nechci zlenivět. Ale pokud to má někdo jinak, tak to chápu a akceptuju.
Pro většinu lidí je to úspora času, vy si to tedy raději oddřete!
Po cestě si domluvím spoustu věcí a popřemýšlím si, ale to je asi věc nás chodců. My máme rádi, že si tam můžeme dojít.
Takže předpokládám, že chodíte hodně?
Ano, chodím hodně ráda dlouhé štreky a mám takový pocit, že mě to udržuje ne při životě, ale v mentální pohodě. Když jdu, mám to v hlavě jako v kartotéce a pěkně si to rovnám cestou. Učím se texty, srovnávám si svá přání a sny… Jinak by se z toho, co se děje kolem nás, člověk zbláznil.
Když se ještě vrátím k tomu nakupování, jakých kousků v šatníku máte nejvíc?
Asi saka, ta kombinuji nejčastěji s džínami všeho druhu… A v poslední době jsem si zamilovala kalhotové kostýmy a uniformy.
Když vezmeme dnešní trend udržitelné módy, žijete v souladu s ním?
Troufám si tvrdit, že jsem velice udržitelná, protože zrovna před týdnem jsem si uvědomila, že jsem měla na nějakém focení mikinu, kterou jsem si kupovala v roce 2001. A teď mi ji zkonfiskoval můj syn, takže my jsme opravdu velice udržitelná rodina. Vždycky mám k věcem vztah a nejsem ten typ člověka, který jen proto, že je zrovna něco módního, tak ostatní věci vyhodí. Mám je opravdu ráda a nemám jich moc, o to víc mám knížek a stromů na zahradě.
Takže syn vám už chodí vykrádat skříň?
Vykrádat ne! Já totiž ráda nosím takové ty streetové věci, které se víc hodí na kluky, takže mi chodí do skříně na tohle klučičí oblečení a já teď konečně dorůstám do toho ženského.
Takže se vám s léty změnil styl, cítíte se teď lépe v jiném oblečení než dřív?
Teď jsem náhodou narazila na nějaké fotky, když mi bylo šestnáct sedmnáct, a přesně jsem si v tu dobu libovala v kalhotových kostýmech, takže mám pocit, že jsem se dostala zase nějakou smyčkou zpátky do elegantního módu.
Vybírají si kluci pečlivě, co na sebe?
Vůbec, jim to je úplně jedno. Jde jenom o to, že jsou hodně sportovně orientovaní, tak potřebují, aby jim v tom bylo dobře, aby v tom mohli běhat. Čtou knížky, milují zvířata… Priority mají myslím jasné.
Jaké sporty společně děláte nejraději?
My už společně žádné sporty dělat nemůžeme, protože už mě ve všem předběhli a já bych je jenom zdržovala. Odmalička je vedu k tenisu a sportovní gymnastice… Závodně plavou, takže já jsem spokojená a pyšná máma.
Vy se tedy orientujete na tu chůzi. Jaký další sport děláte?
Ráda tancuji a cvičím takové cviky, abych ještě zůstala ve své normě. Aby tam byla trošku flexibilita, trošku svaly, ale všeho s mírou.
Pociťujete na sobě známky stárnutí a stresu? Není to totiž vidět!
Když toho mám na hrbu už trochu moc, tak zajdu třeba na terapie a různé masáže, ale zatím je mi fajn a svět kolem mě baví. Pořád se nechávám překvapovat.
Čemu teď věnujete nejvíc energie?
Teď žiju divadlem, protože s Hynkem Čermákem se nám blíží premiéra v Divadle Palas. Je to hra, která se jmenuje Štěstí, a dneska jsme právě usoudili, že vlastně většinu toho času, co jsme na jevišti, tak se ti dva lidé hádají, usmiřují a zamilovávají, milují a nenávidí, tak z toho všeho plyne, že to štěstí je takové velmi rozmanité. Už se moc těším, až budeme hrát před lidmi.
Našla jste teď štěstí i v soukromí. Změní vás, když potkáte někoho nového?
Myslím si, že žena se mění vnitřně, a takové ty názory, že třeba měníme účes, když se někdo nový objeví v našem životě, tak to já moc nemám. Já si tak pluji se svými dětmi sama tím životem a je mi fajn, a když se někdo prima objeví, tak je to o to lepší.
