Často ve filmech hrajete šarmantního muže s tvrdou slupkou. Bude tomu tak i tentokrát?

Budu se snažit ze všech sil, ale víc prozradit nemůžu, musíte přijít do kina!

Jste muž tvrdé slupky i v civilu? Odváží se vás vůbec lidé na ulici oslovit a požádat o fotku?

Tvrdá slupka… Víte, to je takové trochu klišé – zkrátka vypadám, jak vypadám. Jsem vysoký plešatý chlap, asi na první pohled nepůsobím jako miloučký dědoušek, ale lidé si o fotku říkají běžně a já se snažím vyhovět.

Jak byste popsal svou postavu?

Albert je zralý muž, v nejlepších letech, na vrcholu sil. Je ředitelem velké – zdá se, že i velmi úspěšné – ostravské stavební firmy. Po mnoha peripetiích svého citového života potkává svou životní lásku, leč život to má vymyšleno trochu jinak. Víc vám samozřejmě neřeknu, protože bych prozradil víc, než mám.

Hana Vagnerová: Na dva roky jsem přestala pít a všichni se mě ptají na těhotenství

Říká se, že pokud někdo touží po tom, být hercem, pak také touží být známý a slavný. Jak to máte vy?

Já jsem se profesionálním hercem stal v první polovině osmdesátých let především kvůli tomu, že v té době to znamenalo území relativní svobody, kde člověk mohl dosáhnout jistých úspěchů, aniž by kvůli tomu musel vstoupit do komunistické strany, a to pro mne bylo důležité. Dnes bych asi „na herce“ nešel.

Vraťme se ale ještě ke komedii Za vším hledej ženu. Proč myslíte, že jsou v poslední době právě tyhle komedie tak úspěšné?

Život sám o sobě je dost těžký, a tak většina lidí si chodí do kina odpočinout, nikoli na další šichtu.

Je něco konkrétního, čím se natáčení podobných komedií odlišuje od jiného natáčení? Co je na něm specifické a vás to třeba díky tomu víc baví?

Liší se jen tématem. Jinak je práce stejně zodpovědná, ať už točíte komedii nebo špionážní thriller.

Jitka Schneiderová: Moje dcera je můj nejlepší parťák pro život

Betka Stanková řekla: „Tu roli jsem vzala jenom kvůli tomu, že jsem si myslela, že s Markem Vašutem bude nějaká intimní scéna, ale nebyla, no, tak třeba příště.“

Takže to abych se asi těšil na pokračování… Nikdo nevíme, co má pro nás osud ve svých kartách – nechme se překvapit!

Sice to nebylo s Betkou, ale milostnou scénu jste točil. Jak jste to prožíval?

Intimita ve filmu je něco, co zajímá skoro každého. Ale určitě jste už všichni četli nebo slyšeli, že to není žádná procházka růžovým sadem. Jsou to technikálie. Myslím, že by se našlo jen malé promile lidí, kterým vyhovuje, že ve chvíli, kdy s někým sdílíte lože, je kolem vás dalších pět šest deset lidí. Kolem vás se neustále adjustují kamera, světla, mikrofon se schovává pod peřinu. Do toho ještě dostáváte pokyny jako: Nesmíš se za ní tolik schovávat. Prosim tě, trošku níž. Takhle ne, zakrýváš jí ucho, nos, očíčko. Pak slyšíte už jen třeba: Víc vášně. Míň vášně. Proboha, nemlaskejte… Ale to se přitom tak stává, ano, ale nezní to dobře. Nevypadá to dobře a tak dále... Takže skončíte scénu a jste rádi, že už je po všem.

Jak se vám natáčela scéna, kdy jste dostal sprchu červeným vínem do obličeje od zhrzené milenky?

Jednoduše, mám trénink z civilu. A že to tenkrát bylo pivo, byl jen rozdíl v chuti. Byly dvě košile, takže dva pokusy. První byl trochu stranou, ale druhý pokus byl přesná trefa do černého.

Gábina Partyšová: Synovi se líbí holky! To jsem si oddechla

Skuteční muži přiznali, jaký byl pravý důvod jejich nevěry