Středa 29. května 2024
Svátek slaví Maxmilián, zítra Ferdinand
Oblačno 21°C

Sabina Laurinová: Byla jsem dlouho zavřená v nemocnici

28. října 2022 | 06:00

Sabina Laurinová (50) měla letos přelomový rok. Překročila další dekádu a mě zajímalo mimo jiné to, jak to na ni působí. Říká se, že všichni tyhle kulaté milníky nějak vnitřně prožíváme... Především to, jak se začne lámat třicítka, pak čtyřicet a ještě dál. Na nohou ji rozhodně vedle každodenní kávy drží její holky a nové pracovní příležitosti.

Někteří lidé jsou proti kávě, někteří ji milují, jak jste na tom vy?

Ano, dokonce jsem zažila na dotaz „dáte si kávu?“ odpověď „já kávu nepiju, nikdy bych si ji nedal“. Tak to není moje parketa. Já kávu miluji a bez kávy si nedovedu představit den.

Jak ji nejraději pijete?

Vestoje a v rychlosti, tak takhle nějak ji většinou piju. Jinak mám doma docela dobrý kávovar, takže vždycky si stoupnu k tomu výběru a říkám si, jakou kávu si dneska dám... Nakonec vyberu zase to samé, rychlé espresso. Teď jsem si přečetla, že piju doppio. Doppio je dvakrát silnější káva v té malé kávě a já jsem zjistila, že proto jsem asi taková často zrychlená, proto mi to asi pomáhá. Dám kolikrát i dva šálky po sobě. Musím to přehodnotit, aby to zase na mě nemělo spíš neblahý vliv. Také jsem se doslechla, že je nejlepší pít kávu bez mléka a bez cukru. Já si tedy nedovedu představit svou kávu bez mléka, takže si ji malinko tím mlékem kazím.

Video se připravuje ...
Sabina Laurinová • VIDEO: Markéta Reinischová, Elmer Carvalho

V arabských zemích také pijí silnou kávu s cukrem!

Přesně – jiný kraj, jiný mrav. To by mi možná nevadilo, kdyby to bylo hodně silné, tak bych to mléko třeba opominula, ale zvykla jsem si na takovou tu krémovou chuť. Na to pohlazení, zase ale vynechám cukr a mám pocit, že jsem udělala dobře. Radši si dám třeba mandli v čokoládě.

Máte nějaký kávový rituál, který běžně dodržujete? Třeba první věc ve dne je ranní káva?

Já se právě neprobouzím ráno kávou jako někteří kafaři, ale probouzím se velkým čajem. Musí to být opravdu veliký půllitr jako ten pivní a teprve kolem desáté hodiny se asi probouzím. Nevím, proto možná mají herci zkoušky v divadle až od deseti dopoledne, protože začínají teprve myslet. Ale u natáčení je to pak problém, když máte nástup v šest do maskérny, tak tam už teda tou kávou začínám, to je pravda. Jinak když zkouším třeba v divadle nebo jsem doma, tak první kávu si dám v těch deset, dám si hned dvě po sobě a pak si dám třeba ještě jednu odpoledne. Když se třeba sejdu s někým v kavárně nebo si dáme sraz na kafíčko, tak tam si většinou objednám cappuccino nebo latté, protože mám pocit, že to je nejlepší na delší povídání.

Mě by zajímalo, co je teď u vás nového, z čeho jste nadšená... Co vás v poslední době potěšilo nebo na co se těšíte?

No, to je dobrá otázka. Nevím, jestli jsem úplně ze všeho nadšená, ale jsem teď v takové fázi úplně nových výzev. Tím, že jsem pět let točila seriál a vlastně jsem byla zavřená v rubavské nemocnici, doslova, tak vlastně teprve teď se konečně můžu zase věnovat naplno hereckým nebo profesním věcem, na které jsem vůbec neměla čas. A to je teda hodně dabing, to je třeba nahrávání audioknih, to je i rozhlas nebo další super nabídky. Na audio jsem třeba vůbec neměla čas. Mám také čas číst i scénáře nebo divadelní hry. Teď se snažím přečíst asi dvě věci, které bych měla dělat do budoucna, ale ještě mezitím tak trošku točím. Méně než dřív, co jsem v jiném seriálu, tak to není tak časově náročné. Těším se na každou novou výzvu, těším se, až přijde, protože ono opravdu u herců je to tak, že když jste dlouho v jednom projektu a pořád něco odmítáte, tak pak nějakou chvilku trvá, než zase přijde nějaká nová výzva, třeba u jiné produkce a u jiného natáčení. Práci mám hezkou, ale řekla bych, že se to vrací do kolejí pestrosti, to jsem hrozně ráda.

Jak se ta pestrost projevuje?

Jsou tu i věci, které mám moderovat. Mám taky před sebou hezký koncert, kde mám číst verše a vánoční povídku v kostele. Vánoční koncert s Kateřinou Englichovou a s Martinou Kociánovou. Zkrátka jsou to věci, které se najednou zase vracejí do té tvůrčí práce. Teď jsem dabovala třeba seriál Koruna. Dostala jsem krásnou příležitost dabovat Dianu, což mě nesmírně potěšilo.

Tenhle rok je pro vás také zlomovým, protože jste překročila mezník do nového desetiletí. Cítíte se po padesátce jinak?

Já nepociťuju moc velký rozdíl, to se přiznám, on se člověk tak jako probudí a pak čeká, co se stane. Já jsem dostala ten den covid, takže moc hezký dárek ke kulatinám... Vlastně jsem neměla čas myslet na nic jiného. Já si myslím, že opravdu ten věk je velmi relativní.

To určitě, na vás to teda není vůbec poznat, nevidím ani vrásky!

Samozřejmě že mám vrásky, já je beru jako mou součást a bylo by zase smutné, kdyby byl člověk bakeliťák. Myslím si, že i herci by měli nakládat se svým zevnějškem nějak přirozeně, následovat svůj instinkt. Je hrozně důležité, aby se měl člověk rád a byl spokojený, hledal si věci, které ho těší, a netrápil se zbytečnostmi. I když to samozřejmě může působit jako fráze, realita nás někdy hodí v tom ringu dolů a zase se musíme postavit a jít dál. Život není jednoduchý, není všecko jen zalité sluncem. Možná věk přiměje člověka si víc věcí vážit. A možná se u mě projevil ve větším vztahu k přírodě. Vždycky mi říkali: Počkej, na chatu budeš jezdit ráda a budeš se hrabat v hlíně, až budeš mít svůj věk.

Tak je to asi tady!

Já jsem vždycky přírodu měla ráda, ale je pravda, že jsem byla spíš městský člověk, a dneska hledám určitý klid, harmonii sama v sobě. A utíkám ráda do přírody, takže možná tam nastal ten zlom.

Mnohdy slýchám od žen, které tu padesátku překročily, že jim spadla tíha z ramen, že si už s ničím nedělají takové starosti...

No, protože já mám pocit, že na ženu je zbytečně kladena pořád hrozná zodpovědnost, teď nemyslím vnitřní zodpovědnost. Obecně společnost dneska klade hrozný důraz na to vnější, a proto si myslím, že často jsou ženský hrozně moc tlačeny do kouta tím, co jejich okolí řeší. Ony samy by to ani tolik neřešily, kdyby tam nebyl vliv z okolí.

Vidíte to třeba i v té mladší generaci? Máte přece jen doma dvě dcery, té starší je už dvacet!

Tam si myslím, že jsou úplně jiné zájmy – naštěstí. Ale už ani ta mladá generace nechce realitu, když to vidíte na Instagramu. Já jsem se třeba nikdy nefotila s filtrem na svůj Instagram, pokud to nebyla nějaká profesionální fotografie. Každý chce být lepším člověkem, ale myslím si, že pokud nebude lepším člověkem ve skutečnosti, tak všechny filtry jsou úplně k ničemu.

A myslíte si, že ty vaše holky to berou a chápou?

Ony k tomu musí dojít samy. Těžko jim můžu nutit svůj názor. Ale myslím si, že tam je vždycky dané, v čem jsou děti vychovávané, jak na ně působila rodina, jaké jsou v té rodině zvyky, tradice atd. Určitě si myslím, že já si taky nesu něco z domova. Věřím, že holky si taky ponesou něco z domova nebo leccos budou chtít dělat jinak, což je přirozené.

Dělají vám radost?

No určitě, to je jasné. Samozřejmě že doba přináší různá úskalí a strach o ně, možná ještě větší, než měli mí rodiče v té době. Když někde sedím se svými vrstevnicemi, začneme: "No, ale pamatuješ, že v naší době tohle nebylo?" Tak si hned řeknu: dost! Jsou věci, které byly, nebyly, jsou věci, za které jsem ráda, že jsem si je prožila tak, jak jsem si je prožila. A v něčem té nové generaci přeju určitý rozhled a na druhou stranu mi je zase líto, že leccos prostě nepoznali a nepoznají, protože ten tlak té společnosti a těch sociálních sítí a toho povrchního, reklamního a trendy světa je na ně strašně velký. Materiální věci rozhodují o tom, jestli ten člověk bude v kolektivu oblíbený, nebo neoblíbený. To je strašně špatně, že tohleto vidíte i na základních školách. Děti nezapadnou do kolektivu, když nemají novou mikinu, samozřejmě značkovou. Je to strašně náročné neje pro děti, ale taky pro rodiče, že.

Když nic nebylo v sedmdesátkách, nebylo co závidět...

To bylo lehčí. Neříkám, že to bylo vždycky ve všem lepší, to vůbec. Tohle je jedna z věcí, které si uvědomuji, a snažím se o ní mluvit. Ani to nevidím u té starší, které je dvacet, ale myslím si, že to je teď úplně novodobý trend teenagerů.

Video se připravuje ...