Neděle 21. dubna 2024
Svátek slaví Alexandra, zítra Evženie
Oblačno 6°C

Aneta Krejčíková: Jsem velmi vášnivá, ale mnohé choutky už mě přešly

7. ledna 2022 | 06:00

Aneta Krejčíková se v seriálu Ulice objevila poprvé v roce 2006 jako protivná puberťačka Gábina, spolužačka Terezy a Matěje Jordánových. Od té doby uplynulo už mnoho času, Gábinina linka se rozvinula velmi zajímavě a dostala velký prostor. Stala se z ní úspěšná módní návrhářka, která dostala příležitost uplatnit se v Německu. Tenkrát totiž Aneta čekala své první dítě a připravovala se na roli ze všech nejdůležitější.

Kdybyste měla tuhle novou roli Anety matky charakterizovat, co byste určitě nevynechala?

To je vlastně docela těžká otázka. Mateřství hraje v mém životě prim. Nicméně je pro mě důležité zůstat i sama sebou, neztratit se. Stále ještě se snažím hledat zdravou symbiózu mezi mateřstvím a seberealizací. Ale cítím, že když mám příležitost vyvětrat si hlavu, tak se domů vracím nabitá energií, kterou mohu beze zbytku věnovat své rodině. Ještě více si pak užívám maličkostí, které by možná zůstaly v maratonu domácích povinností bez povšimnutí.

Stejně jako Gábina pocházíte z Prahy, vyrůstala jste tu a dnes tu vychováváte své dvě děti. Měla jste někdy chuť se odstěhovat na venkov?

Měla a mám. Není to tak dlouho, co jsme si pořídili pozemek pro stavbu našeho vysněného domku. Jenže mezitím ceny stavebních materiálů násobně vyrostly. Tudíž nejdřív budeme muset náš budget na stavbu domu navýšit a pak můžeme začít stavět. Sama jsem zvědavá, jak rychle se nám to podaří. Nicméně venkov mě láká od mala. Jsem totiž dítě z paneláku, díky studiu jsem nějakou dobu trávila dnes a denně v samém centru, takže jsem si krásy Prahy užila beze zbytku. Teď s dětmi a přibývajícím věkem se toužím uklidit na zahrádku s výhledem na hory a lesy. Pít čaj z bylin z vlastních záhonků a mít klid. Myslím, že ruchu a prachu velkoměsta bylo dost.

Podívejte se na rozhovor s Anetou:

Video se připravuje ...
Dvojnásobná máma Aneta Krejčíková přiznala: Jsou dny, kdy to nezvládám! • VIDEO: Markéta Reinischová, Aleš Brunclík

Jaká Aneta tenkrát z Ulice odcházela na mateřskou dovolenou a jako kdo se vrací dnes?

Rozhodně se vracím s větším spánkovým deficitem. Jsem klidnější, už nejsem takový punkáč jako dřív, i když se ve mně stále ještě ozývá. Je to zásadní změna mít děti, život už zkrátka není jen o mně. Díky dětem si mnohem více vážím toho, co mám. Takže bych řekla, že mám v sobě víc vděku, než jsem měla dřív.

A proběhly mezitím nějaké změny i tady v Ulici, nebo se vracíte do zcela známého prostředí?

Nějaké změny tu určitě proběhly, ale pořád se tu cítím jako doma. Když jsem se sem vrátila, měla jsem pocit, jako kdybych točila před týdnem. A to jsem tu hrála naposledy, když jsem byla v sedmém měsíci s Beníčkem, takže to už budou skoro čtyři roky.

Jaké to bylo vrátit se po mateřské do práce?

V naší práci se nevracíte po mateřské. V mém případě jsem poprvé hrála krátce po šestinedělí. Tenkrát mi volali z divadla, že Anička Fialová, která mě v té době zaskakovala, si udělala něco s nohou a jestli bych za ni mohla na poslední chvíli zaskočit. Neuměla jsem říct ne. Toho dne byla proměna z matky v teplácích do femme fatale Sugar z muzikálu naprosto neuvěřitelná. Moc jsem si to užila a samotnou mě překvapilo, jak moc mi to dalo. Tohle byla jednorázová akce, ale je fakt, že s Beníčkem jsem začala hrát v divadle relativně brzy. Jenže pak jsem zase brzy otěhotněla. Potom přišel covid. Toničku jsem porodila v době absolutního lockdownu. A teď je to takové, jaké to je. Pro mateřství vlastně ideální doba.

Musí to být náročné – skloubit hereckou profesi se dvěma malými dětmi. Jak to zvládáte?

Mám velké štěstí, že máme fungující babičky. A vedle nich také dvě chůvy, které jsou zároveň mými kamarádkami. Dnes je pro mě velmi důležité vědět, jak tráví čas s mými dětmi a jaké hodnoty jim předávají. Bez pomoci bych nezvládla takhle pracovat. Ženy mají na starost celou domácnost, děti, vaření, uklízení a praní. To je nekonečný kolotoč. Každá pracující máma ví, že je složité tohle všechno skloubit dohromady. Zdrojem odpočinku zůstane jen spánek, a ten s malým dítětem taky není vždycky stoprocentní. Žiju to, co většina maminek, často si chodím do práce odpočinout.

Proč jste se rozhodla stát se herečkou? A zvažovala jste někdy i nějaké jiné povolání?

Jsem velmi energický a vášnivý člověk. Té energie je ve mně opravdu moc a potřebuji ji ze sebe dostat ven. Musím tančit, zpívat, hrát, abych ty emoce ventilovala. Takže si nedovedu představit, že bych celý den třeba seděla někde na židli a musela být v klidu. Myslím, že ani nemám možnost dělat jiné povolání, pokud chci zůstat relativně normálním člověkem. Když jsem přemýšlela nad tím, co jiného by mě bavilo, došla jsem k tomu, že bych ráda pomáhala druhým. Nabízí se třeba psychologie, která má s herectvím mnoho společného. Dřív bych vám možná řekla, že by mě bavilo dělat něco s dětmi, ale to už si dnes nemyslím. Ráda bych byla vzdělanější a měla větší všeobecný přehled. Obdivuji lidi, kteří v hlavě nosí mnoho informací, umí si je pospojovat, a ještě k tomu o nich umí hezky mluvit. To mě naprosto fascinuje. Já se to můžu leda naučit a zkusit to zahrát.

Četla jsem o vás, že vaším původním cílem bylo hrát divadlo. Jak to máte dnes?

Dřív bych vám zřejmě odpověděla, že bych chtěla na jevišti i zemřít. Divadlo miluju, to se nedělá pro peníze, ale pro lásku. A je to ohromný žrout času. Já už mám dnes jako žena-matka jiné lásky a priority. Po večerech chci uspávat své děti, nechci trávit čas v divadle na úkor dětí. Takže divadlo hraju a miluju ho, ale už to pro mě není tak důležité.

Kde aktuálně hrajete?

Moje domácí scéna je Divadlo Na Fidlovačce. V listopadu jsme měli premiéru autorského muzikálu Bratři, který je o první světové válce v Československu. Dovolila bych si říct, že je to jedna z nejsilnějších věcí, které jsem měla příležitost na divadle dělat. Jsem zvědavá, jak to diváci přijmou, protože lidé se chodí do divadla primárně bavit a mají v oblibě takové ty řachandy. Tady to téma je logicky mnohem těžší, jsou tam sice humorné situace, ale z logiky věci z toho tématu moc řachandy nevyždímáte. Podle mě je ale ohromně důležité s těmito tématy konfrontovat zejména mladého diváka. Měli bychom si více uvědomovat štěstí, které máme. Přestože teď je nelehká doba, tak naštěstí nejsme ve válce a nemusíme řešit to, co tenkrát řešili naši předci. Je potřeba si to skrze tyhle příběhy občas připomenout.

Zpátky k roli Gábiny v Ulici, která se vrací po více než čtyřech letech z Německa – toužila jste někdy mít profesi, která by vám umožňovala žít nějakou dobu v zahraničí?

Nad zahraničím jsem intenzivně přemýšlela, měla jsem v plánu jako herečka dobýt minimálně Evropu, ale konstelace hvězd tomu nikdy nepřála. Možná jsem to nechtěla dost. Tyhle choutky už jsou pryč. Dnes se chci věnovat rodině a dělat kvalitní práci tady u nás.

Gábina je módní návrhářka a své profesi se začala věnovat během mateřské dovolené. Změnil se nějak váš vztah k módě po dětech?

Nemyslím si, že zásadní vliv v tomto ohledu mají děti. Ale pozoruji na sobě, že se snažím více nakupovat s rozmyslem. Fast fashion se snažím vynechávat, když to jde. Kvalita je pro mě dnes důležitější než kvantita. Přesto mám hadrů pořád víc, než dokážu vynést, takže se je pokouším vracet zpátky do oběhu. Když něco nenosím, snažím se to prodat nebo darovat. Ekologie by dnes měla být pro všechny na prvním místě, změn klimatu už si dnes bohužel nelze nevšimnout. Ale to jsem trochu odbočila. Zkrátka co se týká módy, snažím se být zodpovědnější.

Jakou módu máte tedy ráda?

Mám ráda kvalitní, originální a pohodlnou módu. Odjakživa jsem utrácela peníze za oblečení od mladých návrhářů. Móda je svobodné umělecké sebevyjádření každého a mně osobně dost pomáhá. Když si na sebe vezmete nepohodlné kalhoty, tak to s vaším dnem zaručeně něco udělá. Takže pohodlí je základní předpoklad. Mimochodem – moje nejoblíbenější oblečení je tepláková souprava, která se právě naštěstí vrací do módy.

Gábina je diváky velmi oblíbená. Proč myslíte, že to tak je?

Má za sebou zajímavý životní oblouk. Nebylo to tak vždycky. Jestli si vzpomínáte, tak Gábina byla na začátku arogantní, nesnesitelná a protivná holka. Jenže čím víc jsme se s postavou divácky sbližovali, tím líp jsme nahlídli, proč to tak je. Věřím, že se nikdo nerodí jako arogantní idiot. Vždycky to začíná v rodině a Gábina pochází z opravdu zajímavé rodiny. Její životní cesta je pestrá a nikdy to není nuda. Gábina se stále vyvíjí a je lidská. Kdo z nás se někdy nechoval jako idiot? Není tak těžké se s jejím životem ztotožnit.

Jak byste charakterizovala vztah mezi Gábinou a Šímou?

Vidím to ve svém okolí, že když kluk vyrůstá jen s mámou, tak jejich pouto je jiné. I když se často špičkují, je strašně silné. Je to hezké a moc mě to baví hrát.

V Gábinině dějové lince dostanou velký prostor její rodiče, Mastný a Pumrová, kteří patří dlouhodobě mezi nejméně oblíbené postavy Ulice. Jaké to je natáčet scény, v nichž tráví Gábina čas s rodiči?

Natáčení s nimi je opravdu neuvěřitelně zábavné. Alena Štréblová i Pavel Novotný jsou výborní v tom, jak pevně drží charaktery svých postav. Jsou to takové karikatury charakterů, které ve společnosti máme. Oba mě moc baví. A jsem ráda, že se tvůrci nebrání nastavovat zrcadlo skrze humor. To je moc fajn. S Alenou i Pavlem se známe dlouho a hrajeme spolu moc rádi.

V Ulici máte i nové herecké kolegy. Jak si s nimi rozumíte?

Já mám celý život velké štěstí na lidi. Hodně teď točím s Markétkou Stehlíkovou, která je na place takové sluníčko, takže z té jsem nadšená. Honza Holík je skvělý parťák. Takže já jsem naprosto spokojená.

V Gábinině salonu se setkávají ženy několika generací a probírají společně různá témata. Jak to máte vy s ženskými kruhy a přátelstvím mezi ženami obecně?

V tomto směru u mě nastala změna, když jsem se stala mámou. V tu chvíli jsem začala cítit ohromnou potřebu ženského sdílení. Vzájemná podpora žen je ozdravná.

 

Video se připravuje ...