2°C
Vracíte se do muzikálu, získala jste roli v Lásce nebeské, jak se těšíte na zkoušení?
Těším se moc. Každá herečka vám potvrdí, že hraní v muzikálu máme tak trochu místo cvičení, protože se v něm víc naběháme. A když pánbůh dá a je tam i nějaký taneček… Takže často si mezi sebou říkáme: já teď hraju v muzikálech, já do tělocvičny nemusím. V tom je to příjemný, že máme větší fyzický výdej.
Vy ho ale máte hlavně díky chůzi.
To je pravda. Když přišla karanténa, do dopravních prostředků se mi nechtělo a začala jsem chodit po Praze pěšky. Celé to ale začalo před osmi lety mojí cestou do Santiaga de Compostela, kdy jsem ušla za tři týdny 700 kilometrů. To mi bylo nějakých sedmatřicet, takže těžká deprese. Mezi třicítkou a čtyřicítkou se člověk hledá, a to byl i můj důvod, proč jsem se na pouť vydala. Psychicky jsem se vůbec necítila dobře.
Pomohla vám ta cesta?
Určitě. Šla jsem sama, abych se mohla ponořit do sebe, a bylo to fakt úžasný.
Od té doby je chůze součástí vašeho každodenního režimu?
Ano. Nemám moc ráda cvičení a dokopat se k němu je pro mě docela problém. Ale chůze mi nevadí, navíc se při ní hubne. To se mi potvrdilo v tom Španělsku. Když jsem po třech týdnech došla do Santiaga, stáhla jsem ze sebe džínové kraťasy, aniž bych je rozepínala. Chůzí shodíte fakt hodně. Ale je pravda, že jsem ušla dvacet pětadvacet kilometrů denně.
A teď?
Snažím se nachodit každý den deset kilometrů, což zabere dost času. Jsou to čtyři hodinky svižné chůze.
Zase ale nepotřebujete mít auto.
Ale mám ho. Koupila jsem si ho teď v létě, abych mohla jezdit na výlety po České republice. Ojetou škodovičku. Jak jsem pracovala na svojí audioknize a do toho psala další knížku, byla jsem ráda, když jsem pak skočila do své kárky a odjela relaxovat, kam se mi zachtělo.
Povzbudil vás úspěch vaší knížky Hoď se do Pogody, že píšete další?
Ano, ta kniha se pořád dobře prodává. Obzvlášť v létě šla na odbyt. Lidi mi posílali fotky, jak s ní leží u rybníka a dobře se baví. Teď vyšla i jako audiokniha a připravuji druhý díl. Jmenovat se bude Buď v Pogodě, čímž je myšleno „vydrž v tom“, a vyjde na jaře.
Asi jste nečekala, že vám vaše jméno bude v literárním světě tak užitečné.
To teda ne. Říkám si, že toho musím využít, když se to samo nabízí.
Odkud pochází?
Pogoda je nejčastější jméno na Ukrajině. Lidi mi ho ale komolí, často mi říkají Pagodová. Myslí si, že je odvozeno od pagoda, což v ruštině znamená počasí.
Máte někoho na Ukrajině?
Teď už ne, ale část rodiny zřejmě odtamtud pochází. Máma se to snaží dohledat, ona hodně jede v těchhle věcech ohledně rodokmenů.
Co bude ve vaší nové knize?
Povídky, protože moje rodina je nevyčerpatelná studnice. Když jsme dopsali první knížku, zbyla nám spousta námětů na další. A opět můžu čtenářům slíbit, že ač se to zdá neuvěřitelné, všechny historky se opravdu staly.
Prozraďte nějakou.
O mně se ví, že jsem špatný řidič. Měla jsem čtyři auta a všechna jsem rozbila na padrť a jedna povídka bude o tom, že nabourat umí každý bambula, ale rozbít auto na šrot, aniž by se komukoliv cokoliv stalo, a pořídit si takovou nehodu vždycky v jiném ročním období, dokáže málokdo. Já jsem opravdu bourala jaro-léto-podzim-zima. Proto se ta povídka bude nejspíš jmenovat Čtyři roční období.
Vypadá to, že máte strážného anděla.
Myslím, že jich mám několik, nejspíš je to celá parta.
Ale vy jste na těch nehodách vinu nenesla, ne?
Bohužel, nesla. Přiznám se dobrovolně, že se staly mojí vinou. Kamarád mi teď dělal povinný ručení kvůli mému novému autíčku, a když jsem mu dala přečíst tu povídku o bouračkách, kouknul na mě a povídá: „To jsem rád, že zařizujeme jenom to povinné ručení.“
Co dalšího v knize čtenáři najdou?
Bude tam víc povídek z hereckého světa. Co se komu přihodilo na jevišti.
Budete kolegy jmenovat?
Budu. Dělám to tak, že napíšu text a pak jim ho dám přečíst. Většinou to dopadne tak, že se smějí a řeknou: „Jo, pošli to do světa, tohle je v pohodě.“ Jedna povídka je celá o tom, jak si nás lidi pletou. Když chcete urazit herce, tak nejjednodušší způsob je buďto ho nepoznat, nebo si ho splést pokud možno s někým slavnějším.
To se vám stalo?
Stalo, s Táňou Vilhelmovou. V té době jsme nosily podobný účes a Táňa právě natočila pro televizi nějaký film. Den poté, co ho odvysílali, jsem šla do města a postupně mi tři dámy pogratulovaly k tomu, jak výborně jsem v něm hrála. To bylo hodně zábavný. A další vtipná situace nastala, když mi soused blahopřál k přestěhování se do stejného baráku: „Jsem strašně rád, že tady s náma teďka bydlíte, paní Holubová. Já jsem Ruda.“ Tak jsem mu odpověděla „těší mě, já jsem Eva“, protože co na to můžete říct jinýho. A top je historka z doby, kdy jsme točili s Leošem Nohou sitkom Helena, ve kterém jsme oba měli velké role. Byli jsme pozváni na tiskovku Novy, přišli jsme tam jako Hujeři první a oni si nás spletli s personálem. Mysleli si, že jsem hosteska, a Leoše si poslali pro izolepu, protože ho měli za technika. V tu chvíli nám oběma došlo, že my asi těmi hvězdami, co chodí po červeném koberci, nebudeme.
Nedotýkají se vás takové věci?
Ne, já už to mám srovnaný. Když jste mladší a nemáte to pořešený, tak se vás to samozřejmě dotýká, ale dneska z toho mám fakt legraci.
Koho v muzikálu Láska nebeská hrajete?
Intelektuálku Zuzanu, která se velmi touží zamilovat, což se jí nakonec i povede. Je to takový nešťastný děvče, typ knihomolky, která žije život víc v knížkách než v reálu. Nejvíc se ale těším, že si zazpívám Tam za vodou v rákosí.
Jste na tom pěvecky dobře?
Myslím, že ano. Už deset let se chystám vydat šansonovou desku. Když jsem dělala konkurz na Lásku nebeskou, tak Linda Finková, která v ní taky hraje, a zároveň dělá hlasového poradce, seděla v hledišti, a jakmile jsem odzpívala svůj šanson, ozvala se: „Můžeš mi vysvětlit, proč už dávno nemáš desku a nezpíváš?“ A tu já považuji za naprostého profíka, takže jsem to od ní brala jako poklonu.
Ale zpíváte aspoň v talk show, se kterou jezdíte po republice, a také v představení s Michaelou Dolinovou…
Je pravda, že vždycky, když dám během té naší talk show (Hoď se do Pogody, ve které vystupuje se svým otcem – hercem a muzikantem Richardem Pogodou, pozn. red.) nějaké písničky, jsou lidi velmi překvapení, protože netuší, že takhle zpívám. Dokonce jsem už byla připravená vydat šansonovou desku, ale jak jsem byla půlroku vinou korony bez práce, všechny úspory padly na živobytí. Takže se teď tiše modlím, abych nepřišla o další kšefty a všechno, co je nasmlouvané, se uskutečnilo. Protože to, co mělo být na jaře, se přesunulo na podzim, a my lítáme jako hadr na holi, nevíme, co dřív. A do toho se stane, že nám čtrnáct dní před vystoupením zavolá pořadatel, že se omlouvá, ale lidi se bojí chodit do divadla a představení se ruší. Je to teď velmi divoká doba, tak uvidím, jak to bude s financema. Fakt je, že peníze, které měly jít na cédéčko, jsou v čudu.
Co nějaký partner, který by vás opečovával a tu a tam finančně podpořil?
Opečovávání mám, ale nechci, aby mě někdo sponzoroval. Pak mám vždycky pocit dluhu a závazku. To nemám ráda.
A co manželství? Neplánujete se vzít?
Musím říct, že já už vůbec nic ve svém životě neplánuju. Co přichází, to si užívám. Nemám očekávání, a tím pádem nemůžu být zklamaná. A to je na tom to dobrý.
