2°C
Už jste přestěhovaní?
Už jo. Ještě nejsme úplně zařízení, chybí nám sedačka a stolek pod televizi, ale hrozně se nám tam líbí. Máme krásný, velký, slunný byt.
Je váš?
Ne, není. Měl jsem možnost vzít si hypotéku, ale bojím se koronaviru, který může ovlivnit moje vystupování. Raději zůstávám skromnější.
Spoustu vybavení vám pořídili rodiče vaší partnerky…
To je pravda. Rodiče se o nás starají, teda hlavně o Lucinku. Moc nám pomáhají. Sestavili nám nábytek, stůl, koupili pračku a taky ji připojili… Jsou to zlatíčka.
Copak vy byste si nábytek sám sestavit nedokázal?
Bohužel, ne. Jednou jsem montoval wafky a udělal tah na druhou stranu, takže teplo šlo z bytu ven a za okny nám vykvetl v lednu kaštan. Takže já už se do žádných podobných akcí nepouštím.
Máte aspoň peníze, abyste si podobné služby mohl v budoucnu zaplatit?
To jo. Vzhledem k tomu, že dělám menší akce, mám zatím pořád plno.
Takže uživíte bez problémů svou budoucí rodinu?
Určitě. Poslední léta se mi vede moc dobře. Vrátil jsem se k doktoru Janečkovi (JUDr. František Janeček, producent muzikálů, pozn. red.) do hlavních rolí, k tomu zpívám v Divadle Broadway a vystupuji po celé republice jako sólový zpěvák. To mě živí nejvíc.
Ale máte za sebou i horší období. Pokud si dobře pamatuji, byl jste zlobivý a nespolehlivý.
Zlobivý možná, ale nespolehlivý? To bych neřekl. Ale hodně se to o mně říkalo.
Což ovšem mělo nějaký důvod. Asi jste párkrát někam nepřišel.
Ale já jsem se vždycky aspoň omluvil.
A důvod?
Mě to prostě nebavilo. Přišel určitý zlom, kdy jsem si řekl: Na chvilku se někde schovám, a až mě přestanou v médiích, mám na mysli hlavně bulvár, urážet, což se ale bohužel dodneška nestalo, začnu zase pracovat. Ale vzhledem k tomu, že jsem starší a vidím, že lidi berou bulvární zprávy s rezervou, tak mi to už tolik nevadí a makám, co to dá.
Ale to je přece taky nespolehlivost, když navzdory podepsané smlouvě někam nepřijdete. A navíc z důvodu, že vás to přestalo bavit.
Já jsem těm lidem vysvětlil, že už mě určité věci a články unavují a že se raději budu věnovat tomu, čemu já chci, a ne tomu, co chtějí ostatní. Ale byl jsem v tom kolikrát i nevinně. Stalo se, že mě dali na plakát jen tak, bez mého vědomí. Volali mi například moji známí z Berouna, že se těší, až tam večer vystoupím, a já o ničem nevěděl. Pořadatelé si prostě dělali na mé jméno reklamu. To se mi dělo strašně často.
Co se stalo tak zásadního, že jste začal opět fungovat? Došly vám peníze?
Mě vždycky bavilo dělat to, co na začátku, velký muzikály, jako byl Dracula od Karla Svobody. Ty další, které mi nabízeli, jsem už dělat nechtěl a vyčkával jsem. A asi před sedmi lety mi zavolal pan doktor Janeček a ptal se mě: „Zpíváš ještě?“ Jo, hraju teď hlavní roli v Katovi Mydlářovi. “Tak přijď, já se podívám, jak na tom seš, a dali bychom ti druhou hlavní roli ve Fantomovi opery, milovníka Raoula.“
Ale já vás v něm neviděla, jak je to možné?
Protože jsem nehrál tak často. Měl jsem hodně vlastních vystoupení, která pro mě byla finančně zajímavější.
Jeden čas jste se hodně prezentoval písničkami Waldemara Matušky. Dokážete ho věrně napodobit, ale neublížilo vám to zároveň?
Já měl spíš jiný problém. Udělal jsem dvě desky s Karlem Svobodou, obě byly úspěšné, zlaté, ale na má vystoupení chodily holčičky, které druhý den šly na někoho jiného. Prostě fanynky, co jdou na všechno. A mě to hrozně rozčilovalo. Tak jsem si řekl, že trošku změním repertoár. Začal jsem do něj zařazovat písničky Waldemara Matušky a Karla Gotta a rázem se publikum proměnilo. Byly v něm už i starší ženy, pro které zpívám moc rád, protože jsem byl vychovaný prarodiči. Babičce jsem vždycky zpíval starší hity. Ona byla šťastná a mně dělalo dobře, že se jí to líbí. Navíc mi přišlo, že mi tyhle písničky sedí víc než moje vlastní. Samozřejmě, Karel mi napsal překrásné songy, ale některý měly takové zvláštní texty, jako „maximální hrou je vášeň…“ a podobně. A ty mi neseděly. Ale nejzásadnější bylo, že mi rádio hrálo jenom Show, kterou napsal Jirka Škorpík. A když nejste v éteru, tak vaše písničky nikdo neslyší. Televizní pořady jako Gogo Show v té době končily, takže tam jsem je taky nemohl prezentovat. Tím pádem v podstatě zapadly.
S Karlem Svobodou jste se nakonec rozešli. Proč?
Dostal jsem se strašně rychle nahoru a asi jsem tím někoho vytáčel. Karel mi jednoho dne řekl: „Víš, Bohoušku, vadíš určitým lidem. Pořád mi volají a mě to obtěžuje, už to nechci poslouchat. Nezlob se, budu dělat Petra Koláře, jo?“ Tak jo, no.
Ale vy jste taky do médií tenkrát řekl lecjakou kravinu, takže není divu, že se lidé, kteří s vámi spolupracovali, cítili dotčeni.
To určitě, ale hlavně mě oslovilo jiné vydavatelství a slíbilo mi velké peníze, když odejdu od Warner Music.
A dostal jste je, když jste změnil stáj?
Ano. Dokonce mi dali ještě jednou tolik. Takže jsem si koupil byt a v podstatě měl vystaráno. A to byla největší chyba, kterou jsem udělal.
Jak to?
Protože lehce nabyl, lehce pozbyl. Byt jsem prodal…
…a přišel pád.
Ano. Dva roky jsem nevyšel z bytu. Odmítl jsem hlavní roli v Aidě v karlínském divadle i jiné a jenom jsem odpočíval.
A trošinku i bumbal, ne?
No, strašně. (smích) Pil jsem hodně, protože mi hrozně vadilo, že se o mně pořád píšou nějaké nesmysly. Že jsem nezodpovědný, blázen, homosexuál... Tak jsem si řekl, mám já tohle zapotřebí? Když jsem zpíval v Brně na ulici, všichni mě milovali, a to jsem slavný nebyl. A teď mě nikdo nemá rád. A protože jsem byl blbej, tak jsem tomu věřil. Pamatuji si, jak venku padal sníh, kamarádi mě lákali ven, a já nešel.
Jak jste se z toho vykřesal?
Začalo mi být špatně od žaludku. A zároveň jsem dostal od Oldy Lichtenberga roli v Angelice. Podmínkou bylo, že musím přestat zlobit. Olda mi říkal: „Bohoušku, zhubni a dej se do pořádku. Hlavně nepij, budeme tě kontrolovat.“ Ta role byla náročná, tenorová, tak jsem začal cvičit, dělal sto kliků denně, a zase se vrátil.
Od té doby sekáte dobrotu?
Ano.
A kdyby vás zase nějaký projekt přestal bavit, tak už z něj neutečete?
To ne, teď už jsem starší, mám zkušenosti a chápu, jak to na světě chodí. Že když je člověk hodně vysoko, některým lidem vadí a trošičku ho poškádlí.
Máte mladinkou přítelkyni, se kterou čekáte dítě. Co vás na ní uchvátilo?
Když jste chvíli sama a někdo vás rozveseluje… Vždycky jsem bral všechno moc vážně, ze všeho se stresoval, a Lucinka se naopak všemu směje. A taky jsem zjistil, že mě opravdu miluje.
Jak jste to poznal?
Nikdy jsem prostě nic takového nezažil. Něco tak čistého. Lucinka mi každou minutu dává najevo, že jsem ten nejlepší. To vycítíte, když s někým jste.
A s prominutím, co vidí ona na vás?
To taky nevím. Sám jsem jí říkal: Jsem plešatej, ošklivej… Ale já se jí prostě strašně líbím. Třeba mladí kluci, na ty vůbec není. Aspoň mi to říká a já jí to věřím.
Líbíte se jí i bez pokrývky hlavy?
No to se jí líbím nejvíc. Šátek na mně nesnáší, kšiltovku taky. Říká mi: Choď takhle plešatej, to je nejlepší.
Že vy chodíte s šátkem i do postele?
No jo, zpočátku jsem si ho bral.
U všech, nebo jenom u Lucky?
U všech.
A kdy jste ho sundal?
Už nevím, po roce? (smích)
Co od Lucie očekáváte do budoucna? Že se postará o dítě, domácnost, že navaří, vypere…
Lucinka pere a obsluhuje myčku, vařím já. Mě to strašně baví. Mám rád, když jsem pořád v zápřahu. Takže se probudím, udělám si snídani, pustím si Karla Gotta nebo Freddie Mercuryho a Lucinka ještě hajá. Pak udělám oběd, jedu někam zpívat, vrátím se a Lucinka koupí třeba něco u Číňanů a já si to sním. Ale mně to takhle vyhovuje.
Tak teď už chápu, co na vás vidí. Vy jste ideální nenáročný partner pro soužití.
Nevím, ona mě má prostě ráda, líbí se jí, jak zpívám, a taky říká, že mám pěkný oči.
