Loni jste naskočila do natáčení seriálu Ulice a vaše postava má docela dramatickou dějovou linku. Můžete prozradit, jak bude pokračovat?

O Zdence je všeobecně známo, že nemá šťastné období, protože bojuje s Alzheimerem. Od ledna točím už jen takové smutnější etapy jejího života, které tato nemoc způsobuje. Jsem nesmírně šťastná, že ji mohu hrát. Lidé mě měli za komičku, což není vůbec špatné, protože to lidem přináší úsměv na tváři. Já jsem ale moc ráda, že mi byla tato dramatická role svěřena.

Je to opravdu náročná role! Co jste si pomyslela, když vám přišla nabídka?

Že je to velká herecká výzva. Hned se mi do ní nechtělo jít. Herecké konkurzy nezvládám, protože na ně nejsem zvyklá. Vždy mě oslovovali rovnou režiséři a já ani nevím, jak se na takový konkurz připravit psychicky, a vždycky se mi zdá, že jsem nejtrapnější na světě. Tady jako by všichni věděli, že to není jednoduché, cítím, jako by si to každý nějak prožíval a sám pro sebe si říkal, jaké by to bylo, kdyby... Já to musím odehrát tak, aby i lidé věřili.

9 příznaků, podle kterých poznáte, že má vaše babička alzheimera

Setkala jste se někdy s člověkem, který touto chorobou trpí?

Na začátku jsme byli produkcí a režií osloveni, abychom navštěvovali Alzheimer centra. Před týdnem jsem navštívila další a chtěla jsem vidět nemoc trochu víc zblízka, abych věděla, co znamená třetí a čtvrté stadium. Ukázali mi, jak to probíhá v praxi. Mně sdělili nějakou informaci, pak padla otázka ohledně pacienta a pochopila jsem, že ve třetím stadiu, ve kterém se bude patrně Zdenka brzy nacházet, je nejzoufalejší to, že si tu nemoc a vše kolem pacienti uvědomují. Možná si to uvědomují až do konce, vědí, kde se nacházejí a že něco není v pořádku. To bude opravdu náročné – zahrát to přirozeně... Ale věděla jsem, že to nebude lehká role.

Když se v rámci role setkáte takhle zblízka s nějakou nemocí, nutí vás to absolvovat pravidelné prohlídky?

Hypochondr nejsem, k doktorovi chodím, když mi něco je. Doktoři vědí, že jsem trochu rebel. Jsem samozřejmě člověk, a když je v mé roli dialog s dcerou, je jasné, že se mi to přetaví do mého vztahu k mamince. Naštěstí maminka netrpí žádnou takovou nemocí a jsem šťastná. O to víc mě to nutí si toho vážit, že jsem tady. Když někdo začne špačkovat, tak vždycky říkám, ať je rád, že je zdravý, protože na ničem jiném nezáleží. Zdraví člověk nezaplatí. Ani v nejluxusnější nemocnici si s nevyléčitelnou chorobou neporadí. Dají vám spočinutí a neumíráte na ulici, ale nakonec umřete a ten fakt je šílený. O tom to je, vážit si zdraví, dokud ho máme... Jinak dotočím, oklepu se v autě a jedu. Teď točím každý týden, tak je to náročné, ale naštěstí je tam skvělá parta lidí, jsem šťastná, že mám kolem sebe tým lidí, kteří mi pomáhají.

Katarína z Ulice: Seznámení s Jakubem Štáfkem bylo hodně vtipné, říká herečka

Překvapilo vás, jak vás ta seriálová rodina přijala?

Překvapilo mě to v tom, jak mi všichni vycházejí vstříc časově. Natáčecích dní není málo, ale je skvělé, že pracujete s profesionály. Oni vědí, že jedeme jako mašiny od koncertů po natáčení. Je fajn, že mi nikdo nehází klády přes cestu a nekřičí na mě. Kolegové jsou také parádní.

Je mi jasné, že vaše role nenabádá k mnoha vtipným okamžikům, ale zasmějete se při natáčení i tak?

Moje dcera Magda, tedy Verunka, je mi hodně podobná a – už jsem to kdesi zmiňovala – je stejně trefená, takže když máme jednodušší scény, kdy se neřeší něco závažného, tak si na place děláme blbosti a máme z toho radost. Ať už je to Petr nebo Veronika nebo Ljuba, je to výborná parta, se kterou se mi hraje strašně dobře. Možná to vyzní hloupě, ale kdyby mě někdo štval, tak to řeknu, jsem naštěstí pravdomluvná, ale není to potřeba, mám kolem sebe bezvadné lidi.

Nová posila Ulice točila s pirátem z Karibiku!

Yvetta Blanarovičová: Na konkurz do seriálu Ulice jsem ani nechtěla jít!