18°C
Lenko, jak se bude vyvíjet váš příběh v Ulici?
Hedvika se po dvou letech trucování vrátila k Otíkovi, který jí utekl od oltáře, a asi mu už částečně odpustila. V Praze si dokonce našla místo na poště a začala se s Otíkem zase scházet. Soužití dvou lidí není jednoduché, a soužití těchto dvou osobností už vůbec ne. Hedvika má navíc sedmnáctiletého syna Vašíka, který se do Prahy stěhuje s ní. A to v kombinaci s Otíkem přinese řadu vtipných i dramatických situací. Hedvika s Otíkem totiž obyčejné věci řeší neobyčejně.
Vašeho syna Vašíka hraje mladší bratr vaší kamarádky Mariky Šoposké Antonio. Znali jste se?
Znám velmi dobře Mariku, a tak když mi řekli, že mi syna bude hrát její brácha, věděla jsem hned, že to bude dobrý. Říkala jsem si, že takhle fajn holka nemůže mít divného bráchu, a nespletla jsem se. Antonio je skvělý. S Marikou jsou si neskutečně podobní i povahou. Oba působí jako slušňáci, ale umí to rozjet. Antonio je pokorný, vtipný, má stejný černý humor jako my dva s Filipem. Mám z něho radost i kvůli tomu, že jsem si dosud připadala mezi kolegy jako kobyla a Antonio je ještě o něco vyšší.
To ale vypadá, že už jste se přehrála do role maminek dospívajících dětí.
Je to v háji! Ještě nedávno jsem hrála párty holky, asi se budu muset pomalu smířit s tím, že je to pryč.
Více než dva roky jste v Ulici kvůli mateřské pauze nebyla. Jaký byl návrat?
Moc fajn. Těšila jsem se sem a těším se pokaždé, chodím si sem odpočinout od dítěte a pak se vracím domů jako zenová královna a skvělá matka, která nekřičí a chce si hrát.
Vaše dcera Jasmínka vás sem ale prý nechce moc pouštět.
Vymyslela si teď novou hru. Lehne si do mojí bundy, nechce se jí vzdát a předstírá, že brečí.
Takže bude taky herečka?
Občas si říkám, že kdybych já uměla to, co umí ona, budu si o sobě myslet, že jsem fakt dobrá herečka. Je to raubíř!
Po kom to ta holka asi má?
Partnerova maminka vypráví, že to byl ďábel, a já jsem také nebyla úplně klidné dítě. V pubertě jsem měla svou hlavu, tu má Jasmína už teď. Až bude v pubertě ona, myslím si, že nepřežijeme ani jedna.
Jaký to je pocit vědět, že váš partner stojí za kamerou?
Divný. Vždycky, když vidím jeho hlavu za kamerou, jsem nervózní. Dlouho jsme se setkání na place úspěšně vyhýbali, když jsem já točila, on hlídal malou, ale už jsme se v Ulici párkrát potkali a bylo to zvláštní. A i on mi to přiznal, nevíme, jak se k sobě chovat.
A jak myslíte, že zvládne natočit vaše milostné scény?
Je na ně zvyklý z divadla, chápe, že je to práce. Ale asi nebude příjemné je točit. Mně ale v Ulici žádné odhalené scény nehrozí.
Je pravda, že vy máte spíš zahalené scény. Hedvičino oblečení je skutečně osobité a do vyzývavosti má na míle daleko...
Můžu slíbit, že Hedvika bude pořád chodit příšerně oblečená. Ale mně její kostýmy pomáhají. Obléknu se do manšestrové sukně, nahrbím se, začnu divně chodit, na hlavě mám kastrol a je hotovo. A navíc to funguje jako terapie, protože když se pak převleču do civilu, připadám si hezká. Normálně bych si asi při pohledu do zrcadla řekla, že to nestojí za nic, ale v kontrastu s Heduš mám pocit, že jsem bezvadná. Jsem za ty nevídané haleny kostymérkám v Ulici vážně vděčná.
A kde vás můžou diváci vidět hezkou a bezvadnou?
To bude těžké, hraju buď superslušné holky, nebo děvky. Nic mezi tím. Má oblíbená role je v Penzionu pro svobodné pány. V Rubínu ve hře Hubte trampy, serou v lese jsem taky za lehkou holku, ale v La Fabrice ve hře Prolomit vlny mám charakterní roli.
Lenko, vypadá to, že prožíváte absolutně šťastné období korona nekorona, je to tak?
Těhotenství je zázrak a dar vždycky, takže ať se děje cokoliv, vždy myslím na to, jaké máme štěstí. Takže na vaši otázku musím odpovědět ano.
Druhé děťátko bylo v plánu, nebo to bylo milé překvapení?
Věděli jsme, že chceme, aby Jasmína nebyla jedináček. Ale kdy se to stane, jsme nevěděli.
Prožíváte druhé těhotenství jinak?
Asi ano. Je to rychlejší, protože nemáte čas se prožívat. Neznamená to ale, že bych si to neužívala.
Jak se vaše dcera těší na sourozence?
Ví, že brzy nebude sama, ale nějak jí to necpeme. Občas sama s něčím přijde nebo začne mluvit na břicho. A to je nejkrásnější.
Přála si bráchu, nebo sestřičku?
Prý je jí to fuk.
Váš partner vás také požádal o ruku, čekala jste to?
Upřímně – nečekala. A netušila jsem, jak moc mě to dojme. Bylo to krásné.
Jak jste si jako malá představovala svou svatbu?
Nevybavuji si, že bych si jako malá svatbu představovala, ale jestli, tak určitě v šatech jako dort.
Jak se tyto představy během života změnily?
Hodně, ostatně jako všechny představy.
Příští měsíc oslavíte půlkulaté narozeniny, už víte, jak to oslavíte?
Asi s deckou vína a něčím strašně dobrým k jídlu. Uvidíme, co osud přichystá.
Máte narozeniny na den dětí, to je super datum. Nebo jste to tak necítila?
Je to skvělé datum, protože se můžete chovat celoživotně jako dítě a máte celkem fajn alibi.
