Stýská se mu na táboře? Nejezděte pro něj! | Pro ženy | Blesk.cz

Stýská se mu na táboře? Nejezděte pro něj!

8. července 2014 | 06:00

Poslali jste potomky na tábor a doufali, ve chvíli klidu, jenže místo toho vám od nich chodí srdceryvné dopisy nebo dokonce sms s tím, že trpí a máte si pro ně přijet? Nedělejte to. Ve většině případů se jim neděje vůbec nic a jsou spokojené. Trocha stesku navíc k táborům patří. 

Pokud chcete, aby z vašich potomků vyrostli nesamostatní jedinci, kteří se budou držet vašich sukní ještě ve dvaceti, dojet pro ně samozřejmě můžete, ale psychologové ani táboroví vedoucí to nedoporučují. Stejně jako vám budou vymlouvat o pouhou návštěvu. „Některé tábory umožňují rodičům, aby děti v polovině navštívili, ale já to moc rád nevidím. A pokud v nabídce taková možnost není, rozhodně se jí coby rodiče nedožadujte,“ říká letitý táborový vedoucí Michal Staněk.

Pohledy ano, mobil raději ne

Potomka byste jednak rozhodili a navíc by se mu ostatní táborníci mohli smát. Když už chcete dítě potěšit, pošlete mu balíček s nějakými dobrotami – počítejte však s tím, že se o ně bude muset trochu podělit. A rozhodně mu často pište, zapojte do toho i další příbuzné. Vyvarujte se však infantilních obrázků na pohledech a podobně, pohledy se někdy předávají hromadně.

Rozumné také je, abyste potomkovi nedávali na tábor mobil, i když by si ho tam třeba mohl dobíjet. Pokud dítě mobil rovnou neztratí, nastanou obvykle dvě varianty: dítě buď telefon někam pohodí  a rodičům se pro samou zábavu ani neozve, což je vystraší. Nebo se skutečně trochu nudí a pak píše domů vyděračské sms o tom, jak nemá co jíst, všichni ho trápí a ještě ho v noci posílají samotného do lesa.

„Jestliže rodiče vybrali tábor s dobrými referencemi, skutečně se nemusí bát nevhodného zacházení ani nebezpečného chování. Samozřejmě, při bojovce se chodí potmě do lesa, ale vedoucí mají všechno pod kontrolou,“ uklidňuje bojácné rodiče Michal Staněk. Některé děti jsou skutečně stýskavější, ale těm se instruktoři většinou věnují o to více a naopak je nenutí k tomu, aby se hned do všeho zapojovaly.

Slzy při odjezdu spolkněte

Nejlepší prevencí táborového stýskání je správná motivace, aby se na tábor těšilo a nespojovalo ho především s odloučením. Vyplatí se dětem říct, jak se kdysi na táboře líbilo vám, udělat přednost z toho, že bude stále venku a domluvit se, co spolu podniknete, až se zase vrátí. Odpusťte si věty o tom, že spaní ve stanu nebo v chatce je sice nepohodlné, ale dá se vydržet. Ani věta „tak ať se ti nic nestane a hlavně nám piš“ není nejlepší. Neříkejte, že se vám bude stýskat, i když by to byla pravda - dejte si pozor, ať se nerozbrečíte u autobusu. Zároveň nedávejte dítěti najevo, že se těšíte, jak si od něj odpočinete, přišlo by mu to líto.  

Samozřejmě, existují děti, jejich psychika skutečně tábor neustojí. Pokud se domníváte, že potomek skutečně večer co večer hodiny brečí do polštáře a chcete si ho odvézt domů, nikdy mu to neslibujte, než to proberete s vedoucími. Těm byste měli důvěřovat při posuzování toho, jak na tom dítě je.

Pokud vám řeknou, že syn či dcera tábor zvládnou, měli byste z toho při svém rozhodování vyjít. Je přirozené, že se pro ně chcete rozjet, ale mohla by z toho být dvojí medvědí služba: dítě už nejspíše nikam podruhé nedostanete, na táboře se toho přitom může spoustu naučit. Navíc byste vy sami přišli o zasloužené volno bez potomků.