5°C
Prázdniny jsou tu a s nimi hromady věcí v pokoji, které právě balíte svému potomkovi na tábor. Spacák, karimatka, pořádné boty jsou jasnou položkou, možná ale v ruce držíte ještě mobil a váháte: dát, či nedat? Pokud máte pocit, že to dítěti pomůže od stýskání, mám pro vás špatnou zprávu: nepomůže.
Telefon pravděpodobně udělá službu opačnou, a navíc znervózní i vás. Většině malých dětí se na táboře zasteskne po rodičích. To je naprosto přirozené. Obvykle si na domov vzpomenou ve chvíli, kdy je něco rozhodí – prohrají soutěž, nebude jim chutnat jídlo, nebudou moci najít pláštěnku. A místo toho, aby situaci zvládly děti samy, s kamarádem nebo s vedoucím, vezmou telefon a napíšou SMS: moc se mi stýská. Co na tom, že za chvíli jim je nějaké jídlo zcela volné, protože se snaží vyhrát další soutěž. Rodiče dostanou jasnou zprávu. A ta je nepotěší.
Pište raději pohledy
"Naše zkušenost je, že kvůli telefonu děti akorát odkládají řešení té situace," říká dlouholetá táborová vedoucí Anežka Moravcová. "Potom položí telefon a situace se nezmění, musí ji stejně vyřešit. Daleko více jim pomůže, když si chvíli povídají s někým dospělým – i třeba o své rodině, o svém zvířeti, o oblíbené knížce. Pomůžeme jim najít ztracené věci, vymyslíme, co by je mohlo bavit, a za chvíli dítě vidíme, jak si hraje s ostatními." Kdo to ovšem nevidí, jsou rodiče. Ti se pak doma stresují a přemýšlejí, jestli pro dítě přijet, nebo ne. A přitom jejich děcko prožívá přesně to, co většina dětí v jeho věku. Navíc dostává ideální šanci vyrovnat se s problémem, zvládnout nějakou situaci bez neustálé rodičovské kontroly, a získat tak cennou zkušenost a sebevědomí.
Samozřejmě existují způsoby, jak stýskání dítěte na táboře zmírnit. "Určitě pomůže, když si s dítětem předem proberete, co ho na táboře čeká, co by ho mohlo bavit, a ujistíte ho, že to zvládne," doporučuje Anežka Moravcová a dodává: "Všem rodičům vždycky říkáme: posílejte dětem pohledy. Ideálně předem tak, aby jim přišel během prvních tří dnů, kdy se dětem stýská nejvíce. A pokud možno – nepište na něj, že je vám bez nich smutno, že pes nežere a že už se nemůžete dočkat, až se uvidíte."
Zkuste to vydržet
Dále pomůže, když mají z domova něco oblíbeného s sebou – plyšáka, polštářek nebo i fotku rodiny. Je vhodné vysvětlit dítěti, že stýskání je normální. A že vždycky je fajn zajít za někým dospělým a svěřit se mu. Určitě se nedoporučuje říkat dítěti, že pokud se mu bude stýskat hrozně moc, že si pro něj přijedete. Takové dítě pak nemyslí na nic jiného než na to, že teď už je to opravdu "hrozně moc". A pokud dítěti telefon s sebou nakonec dáte a ono napíše o svém stesku nebo vám přijdou smutné dopisy, spojte se nejdřív s vedením tábora.
