Pondělí 22. dubna 2024
Svátek slaví Evženie, zítra Vojtěch
Oblačno 7°C

Krkonošské pohádky jsou oblíbeným večerníčkem už 50 let! A tohle jste o nich možná nevěděli

  • Krkonošské pohádky
    2. března 2024 | 06:00

    Ačkoliv od prvních dílů Krkonošských pohádek uběhlo neuvěřitelných 50 let, dodnes je nejvyhledávanějším a divácky nejoblíbenějším večerníčkem vůbec. A není divu, je totiž opravdu unikátní.

    Od ostatních pohádek se totiž lišil tím, že byl namísto loutkových a animovaných postaviček skutečně hraný živými herci. A navíc – kdo by nemiloval intrikařícího chamtivého Trautenberka, který vede neustálý spor s bájným duchem Krakonošem, věčně zadýchaného Hajného, který kupodivu nemá jméno, a nebo milou a nápomocnou Anče a spravedlivého Kubu. A hlavně – Sojku práskačku! Ačkoliv tyto příběhy snad nikdy nezastárnou a důvěrně je známe, dost možná vám uniklo pár zajímavostí. Věděli jste o všech? Vybrali jsme ty nejpoutavější!

  • Z pera ruky jiné scénáristky

    Autor: archiv ČT

    Přes dlouhých dvacet let byla Zdena Podhrázská uváděna jako autorka scénáře. Reálně ale byla jen takzvanou „pokrývačkou“, tedy osobou, která kryla jméno skutečné televizní scénáristky. Tou byla Božena Šimková, jež byla na černé listině a měla v té době absolutní zákaz jakékoliv své autorské tvorby kvůli odsouzení vpádu sovětských vojsk do Československa v srpnu roku 1968.

    „Tehdy zájem o pokrývače byl velký, dokonce si někteří na tom založili živnost, jinými slovy, nechávali si za to podíl z honorářů,“ nechala se slyšet scénáristka v rozhovoru pro on-line deník Aktuálně.cz před několika lety.

    Krkonošské pohádky byly však původně na motivy spisovatelky a představitelky krkonošské regionální literatury Marie Kubátové. Ta s Boženou Šimkovou už spolupracovala předtím na pohádkách Skleněná panna a Jak Anče s komtesou k modrýmu z nebe přišly. Po nich ale přišla pohádka, kde Marie představila Krakonoše i Trautenberka. Ostřílené scénáristce, která strávila dětství v Podkrkonoší, se námět okamžitě zalíbil, ale jak v tehdejším rozhovoru sdělila – dvě postavy na pohádku bylo málo. K pánovi tak přidala čeládku, chybět nemohl ani Hajnej, který patří ke každému lesu.

    Z původních dvou ústředních postav tak vznikl vůbec první hraný večerníček. Tvůrci ale zpočátku o sérii pohádek pro děti s živými herci nechtěli ani slyšet, a to kvůli předchozím neúspěchům.

  • Nejoblíbenější z večerníčků

    Autor: archiv

    Prvních sedm dílů bylo odvysíláno před 50 lety v roce 1974. Pohádka se ale těšila oblibě natolik, že dalších šest vzniklo o tři roky později, dvanáctý až dvacátý díl byl pak odvysílán v roce 1986. Pohádka, která byla výchovná, měla správně nastavené hodnoty života a vítězila zde láska nad dobrem, několikrát ovládla anketu Nejlepší večerníček. A doteď ji milujeme!

  • Tvůrci byli mistry ve svém oboru

    Autor: M. Hykl, A. Malachovský, T. Tran, Česká televize

    Unikátnímu hranému večerníčku se dostalo nebývalé péče. O režii se totiž postarala velmi talentovaná Věra Jordánová a samotné zpracování bylo natočeno na filmový materiál značky Kodak. V té době šlo vůbec o nejdražší barevný film, který na trhu existoval.

    Veškerý děj se pak odehrával pouze v prostorách trikového ateliéru na Barrandově, kde představili mistři dekorací svůj nebývalý talent. V ateliéru se tak promítl nejen interiér známé chalupy, ale i exteriéry lesa s několika živými zvířaty – od bažantů, zajíců, až po pstruhy.

    Natáčení probíhalo přes noc – od večerních hodin do zhruba páté hodiny ranní kvůli pracovní vytíženosti herců. Nebylo jinak možné, aby se všichni sešli dohromady. Docházelo tak i ke komickým situacím, kdy se na barrandovských chodbách potkával Krakonoš coby František Peterka pospolu s prezidentem Edvardem Benešem (Jiří Pleskot). Ve stejnou dobu se totiž ve vedlejším ateliéru natáčelo drama Vítězný lid.

  • Sojka práskačka jako jediná loutková postava

    Autor: archiv ČT

    Krkonošské pohádky, které se zakládaly na talentu vytříbeného výběru herců, doplnila přeci jen jedna ze stěžejních loutkových postav – Sojka práskačka, která hned za tepla vše donášela Krakonošovi. Její pohyb měla pevně v rukou legenda českého loutkoherectví, tedy Jaroslav Vidlař, který vdechl život nejen Sojce, ale také třeba postavám Jů a Hele, Františkovi z Kouzelné školky, rozpohyboval i včelí medvídky Čmeldu a Brumdu. Loutku sojky vedla spolu s Jaroslavem i herečka a loutkoherečka Jana Prachařová, žena Ilja Prachaře, který ztvárnil Trautenberka.

  • Muštelka, která nakonec zlidověla

    Název Muštelka se poprvé objevilo v Krakonošských pohádkách, na které u potoka odkazuje Trautenberk. Dává příkaz Hajnému, aby je chytil, protože z nich chce mít na zimu kožich, jako správný štěpanický baron.

    Nejedná se však o žádný zoologický termín, jak uvádí Ústav pro jazyk český. Ale o jazykový konstrukt, který byl inspirován latinským jménem Mustela sibirica alias norek sibiřský. Mustela označuje celý rod šelem z čeledi kunovitých, lasicovitých. Toto označení ale zlidovělo natolik, že se jím běžně pojmenovávají lasicovité šelmy.

    Další zajímavé informace se dozvíte ve videu: 

    Video se připravuje ...
     • VIDEO: Videohub

Autor: Žaneta Podlahová, Prostě fenomén
Diskuse ke článku
.