22°C
Pleťové oleje, séra, oční krémy, rtěnky či oční stíny hned v několika odstínech... Dnešní výběr kosmetiky je opravdu neuvěřitelný. O regálech překypujících nejrůznějšími kosmetickými vychytávkami se však ženám v době socialismu ani nesnilo. Věčně něco nebylo, a když ano, šlo jen o pár produktů, se kterými si často musela vystačit celá rodina.
Omezený výběr i té nejběžnější kosmetiky
Nyní zcela běžná kosmetika dostupná v nejrůznějších cenových relacích dříve bývala takzvaně podpultovým zbožím a často se stávalo, že produkty, které jsou pro nás teď naprostou samozřejmostí, chyběly. Věčně nebyly například zubní pasta, toaletní papír nebo dámské hygienické vložky.
Ženy si uměly poradit. Jak?
Ženy se odjakživa chtěly líbit a jejich vynalézavost neznala mezí. Místo klasického pudru používaly například dětský pudr s barvivem, řasy si zvýrazňovaly pomocí krému na boty nebo pomocí tuhé řasenky, do které se plivalo. Když řasy nešly rozčesat kartáčkem, používaly se například špendlík nebo jehla na šití. Černé oční linky se prodávaly v krabičce a nanášely se, čímkoliv se dalo.
Český make-up i v Hollywoodu!
Ústav kosmetiky, který byl otevřen v roce 1958, tehdy řešil pouze pomoc lidem po zdravotní stránce. Často ale bylo nutné problémy s pletí něčím zakrýt, a proto se tým lékařů z ústavu pustil společně s Filmovým studiem Barrandov do vývoje krycího make-upu.
Přípravek spatřil světlo světa v roce 1966 a dostal název Dermacol. Na obličeji sice vytvořil nepřirozenou masku, ale v té době tohle nikdo neřešil. První česká vizážistka Olga Knoblochová, která stála u jeho zrodu, na něj nikdy nedala dopustit. Licenci na tento make-up dokonce koupil v roce 1969 Hollywood.
Vlasy extrémně trpěly
Lakování vlasů za socialismu bylo velmi specifické. Tehdejší lak byl totiž tak silný, že z vlasů nešel téměř smýt. S tím ale byly ženy spokojené, protože v módě byly pevně držící účesy a drdoly, ze kterých se nesměl pohnout ani vlásek. Místo laku si ženy vypomáhaly nejprve cukrovou vodou nebo pivem, později se zrodily laky na vlasy značek Lybar nebo Taft. Ty se zpočátku lily z litrového balení do lahviček s rozprašovačem, který byl často tak ulepený, že od něj nešly odtrhnout prsty.
Nikdo se tehdy nezajímal o to, zda jsou vaše vlasy jemné, suché nebo vlnité. V drogerii jste sehnala pouze tři druhy šamponů – kopřivový, březový a vaječný. Tyto šampony používala celá rodina a kondicionér nebo maska na vlasy byly naprosto neznámým pojmem. Pokud jste si chtěla vlasy nabarvit, musela jste si v drogerii koupit barvu, která stála okolo 10 korun, a kadeřnice vám ji pak aplikovala. Většina žen si s barvením pomohla sama, často to mělo ale hrůzné následky. Nosily se tupý střih nebo vlasy takzvaně "na pudla" a ženám vůbec nevadilo, že vypadají jedna jako druhá.
