Jess Dukes nikdy neměla problémy s váhou, ale po ukončení studia se její životní styl zásadně změnil. Sedavá práce a jídla z bister a restaurací se na ní začaly podepisovat. "Přesvědčovala jsem samu sebe, že džíny se mi smrskly v sušičce. Ale když váha po téměř dvou letech ukázala o pětatřicet kilogramů více, okamžitě jsem procitla," vzpomíná Jess, která svůj život dokázala obrátit vzhůru nohama a dokázala změnit své tělo k nepoznání.
Jess začala hubnout v roce 2012. Ve čtyřiadvaceti letech s osmadevadesáti kilogramy se cítila nešťastná a postrádala sebevědomí. Po vystudování univerzity začala chodit na obědy se svými kolegy, po večerech pila alkohol a posilovně se vyhýbala obloukem.
"Začínala jsem být opravdu závislá na jídle a každá myšlenka směřovala k tomu, co si dám dalšího. Dělalo mi potíže i vyjít schody a v zrcadle jsem se přestávala poznávat," říká Jess. Při vzpomínce na jednu pracovní akci si uvědomila, že velká míra jejího neštěstí vyplývá z váhy. "Držela mě dál od randění i společenských setkání. Nežila jsem svůj život naplno," tvrdí Jess.
Jess zhubla o prvních dvaadvacet kilogramů během devíti měsíců. Následně dvakrát otěhotněla, a tak jí trvalo zhubnout o celých čtyřiatřicet kilo téměř čtyři roky. Největší roli v jejím hubnutí měla dle jejího názoru strava.
Tu si Jess objednala v rámci jednoho fitness programu. Jídla byla dietní, zdravá a byla přizpůsobena jejím konkrétním cílům. "Jedla jsem okolo dvanácti set až patnácti set kalorií denně, ale nemusela jsem si nic počítat. Nutriční hodnoty pokrmů v krabičkách už mi byly spočítány na míru," popisuje své stravování Jess.
Zatímco většina lidí začíná cvičit doma a poté se přesune do posilovny, u Jess tomu bylo opačně. "Cvičila jsem nakonec už jen podle videí. Bylo skvělé, že jsem kvůli kvalitnímu tréninku ani nemusela opustit dům," říká Jess. U domácího cvičení vydržela celých pět let a odcvičila nespočet cvičicích programů, které zahrnovaly kondiční i silové tréninky. Cvičila nejčastěji šestkrát týdně po dobu třiceti minut.
Vedle všech zdravotních výhod úbytku na váze se Jess vrátilo ztracené sebevědomí. "Je to nepopsatelný pocit se každé ráno probudit a cítit se ve vlastním těle dobře. Líbí se mi, co vidím v zrcadle," přiznává Jess. "Už se konečně necítím celé dny unavená a letargická. Ba naopak mám energie na rozdávání."
Jess zhubla z konfekční velikosti šestačtyřicet na dvaatřicet a její lýtka už jí konečně nepřekáží při výběru zimní obuvi. Její cesta k vysněné postavě ale nebyla snadná. I ona zažila pády. Moc dobře si však uvědomuje, že i ty k proměně patří. Aby si ale udržela motivaci, vsadila na jeden trik.
Už od prvního dne si psala důvody, proč se do hubnutí pustila, a jakmile se cítila demotivovaná, nahlas si je četla. Za ty roky se jich nashromáždilo hned několik desítek. Obléct bikiny nebo svatební šaty, konkrétní čísla na váze, být dobrým příkladem pro své děti nebo být na sebe pyšná.
"Cesta k cíli je opravdu trnitá a dala by se přirovnat k horské dráze. Jednou jste dole a jednou zase nahoře," tvrdí Jess, která věří, že kdyby vystoupila z horské dráhy pokaždé, když byla dole, nikdy by nezažila ty dechberoucí výšky!
