2°C
Hospůdka U Štěpána zlákala redaktorku Blesku pro ženy Olgu Poucheovou. Už o ní něco slyšela a měla cestu na Šumavu:
"Můj nos zničený alergií něco zaregistroval. Byla to vůně kouřící hovězí polévky. Říkala jsem si, že tady asi vaří dobře, ale teď bych napsala oslavný chorál jen na tu polévku. Každý kousek masa, „tlustý“ i „flaxy“, jsem snědla bez úšklebku. Pak jsem ochutnala domácí paštiku a začala přemýšlet, koho sem, do restaurace U Štěpána, 20 kilometrů od Sušice a 150 od Prahy vezmu na dobré jídlo."
Příběh s Pohlreichem
Před nějakým časem se v restauraci točil jeden z dílů pořadu Ano, šéfe! s kuchařem Zdeňkem Pohlreichem a od té doby její majitelé Štěpán (34) a Zdeňka (29) Rudovi zažívají malou revoluci. Na louce, na kterou se během jídla dívám ze zahrádky, stál známý kuchař se Štěpánem a (v dnes už slavné scéně pořadu) říkal něco vy smyslu: „Vidíš tu krásnou krávu, já bych využil každý kousek jejího těla, od ocasu…“ Jeho otisk je tu znát pořád.
Mimo jiné v tom, že Štěpán se snaží využít opravdu každý kus masa ze skotu, který chová na biofarmě. Už zvládl tři čtvrtiny. Nestačím se divit jeho skromnosti a skoro plachosti. Jeho žena Zdeňka chová na klíně tříletou dcerku, malá Zdenička je jen o měsíc starší než restaurace, ve které sedíme.
Restaurace pro kempaře
„Původně jsme se jen věnovali zemědělství a provozovali kemp. Říkali jsme si, že by hospůdka byla dobrá pro kempaře, hlavně Nizozemce, kterým se v kraji líbí a hodně sem jezdili. Do ticha, klidu…“ říká Štěpán.
Jenže hospůdka, kde podávají hlavně jídla s masem z farmy, postupně ukrajovala stále větší porci jejich práce a pozornosti. „Restaurace je naše obrovská radost, ale taky starosti. Chystáme se na malou dovolenou, kde si v klidu řekneme, co dál,“ říká Štěpán. Je slunečné úterý, kolem jedné hodiny, a kolem nás je pár hostů. Přijíždějí neúnavně a vytrvale, „narváno“ ale rozhodně není.
Dostávám druhý chod: pečený steak z krku s bylinkovým máslem a grilovanou zeleninou s bramborem a bylinkovým tvarohem. Fotograf jídla fotí, my si povídáme, největší starost ale manželé mají, aby nám to nevychladlo. Přiznávají, že i když se učí, že ani v nejlepší restauraci na světě nemůže chutnat všem hostům, jakákoli nespokojenost návštěvníků je moc mrzí.
Na druhou stranu do kempu prý často jezdí lidé na „gastrovíkend“ – začnou páteční večeří, v sobotu si dají oběd a večeři a skončí nedělním obědem. Mezi tím stihnou výlet do Sušice, na Kašperský hrad nebo do Velhartic. Pro ty, kteří se zdrží jen chvíli, jsou ideální procházkou po „náročném“ obědě Vlčí jámy: stezka vedoucí od farmy měří asi tři kilometry.
Kravské know-how
Štěpánovi se v posledních měsících setkávají se zajímavými lidmi a skvělými kuchaři. „Někdy se divím, že mi prozradí svá největší tajemství, kulinární kouzla,“ říká. „A když se jich ptám, proč mi dávají to nejvzácnější, své know-how, říkají, že je to motivuje k dalším nápadům a mají vůli být ještě lepší.“
Přijíždí motorkář na obrovském stroji, a než zhasne motor, dolétne ke mně věta z písně od skupiny Kabát: „… a každej dobrej skutek sílu vrací…“ Mám pocit, že na tomhle místě, je to pravda.
Přízemně se ale pustím do fantastického steaku a nechce se mi zpátky do Prahy.
Příště: Jaké gurmánské zážitky si přivezla z cesty na Červený hrádek v Krušných horách redaktorka Majka Vinická
Staňte se našimi přáteli na Facebooku.
