Markéta Hrubešová (39): Rodině vařím rychlé dobroty, zkuste je!

3. července 2011 | 06:00

Ať jsme začaly mluvit o čemkoli, řeč se pokaždé stočila k jídlu. Herečka Markéta Hrubešová o něm mluví neustále a s nadšením tak, že se vám sbíhají sliny. Je to její osudová láska. A proto na konci rozhovoru najde i recepty na tři z jejích oblíbených specialit!

Bez sporáku si Markéta život už neumí přestavit. Profesi herečky sice na hřebík nepověsila, ale přiznává, že ji vyváření pro rodinu nebo přátele, sbírání nevšedních receptů a dobrých kuchařek teď baví víc.

Kolik knížek s recepty teď doma máte?
Přes stovku jich bude určitě. Nikdy jsem to nepočítala. Snažím se ale kupovat jen ty dobré.

Vaříte podle nich?
Knížky i časopisy studuji ráda, inspiruji se i v restauracích. Ve finále ale jídlo vařím podle svého. Docela mě mrzí, že jsem si, když babička ještě žila, nenapsala její recepty. Byla excelentní kuchařka. Vším jsem si tak musela projít sama. Když jsem třeba poprvé vykosťovala srnčí kýtu, tak jsem se modlila: „Babi, prosím, drž mi palce!“ Ale jsem pyšná na to, že se mi před pár týdny povedla stejně skvělá svíčková, jakou dělala ona.  


Jaké byly začátky u plotny, zkazila jste toho hodně?
Myslím si, že člověk se s chutí vařit prostě musí narodit. Můžete to samozřejmě odkoukat, naučit se základní postupy, ale když to v sobě nemáte, nikdy vás to nebude bavit. Nějaké přešlapy pochopitelně byly, třeba když jsem poprvé připravovala chřest, nevěděla jsem, že se musí oloupat, takže jsme celou večeři vyndavali vlákna z pusy. Jinak jsem ale nic nespálila ani u nás nehořelo. Vařením jsem fascinovaná.

Kterým jídlem rozmazlujete rodinu? Co od vás milují?
Minimálně všech 125 jídel, které mám v kuchařce, jež nedávno vyšla. (smích) Když chci nachystat něco slavnostnějšího, připravím rybu, mořské plody nebo biftek. My toho s chutí jíme opravdu hodně. Ale je fakt, že třeba české klasiky vařím míň, protože je časově náročná. A taky si po ní musím na dvě hodiny odpočinout a čekat, až mi slehne, a to si každý den nemůžu dovolit. Raději si dám nějaké lehké jídlo, po kterém můžu jít hned s dcerou ven. Lehké se ale nerovná nějaké ultra zdravé. Nejde o žádný mrkvový džus a otruby. Miluji dobrou zeleninu, maso a těstoviny. 

A

Markéta Hrubešová považuje vaření za jednu ze svých zásadních lásek
Markéta Hrubešová považuje vaření za jednu ze svých zásadních lásek
co když chybí čas, dá se kvalitní jídlo nachystat i za pár minut?
Určitě. Spousta lidí má mylný pocit, že je vaření komplikované, ale tak to opravdu není. A já se klidně přiznám, že když nemám čas vařit několik hodin čerstvý vývar, sáhnu občas po bujonu v kostce, samozřejmě bez glutamátu.

Byla jste někdy na nějakých kurzech vaření? Jsou podle vás k něčemu?
Jejich kvalitu u nás nedokážu posoudit, nikdy jsem na žádném nebyla. Všechno jsem se naučila sama. Plánuji si ale, že bych vyjela na nějaký čas za hranice, třeba do Francie, protože francouzsky mluvím velmi dobře. Chtěla bych se naučit něco speciálního. A budu tam alespoň týden. Mám dojem, že za jeden den se člověk nic moc nenaučí. Aby měl jistotu, klid, tak si musí prostě něco odvařit. Já mám za sebou patnáct let u sporáku i večery, kdy jsem hostila třeba šestnáct lidí.

Kde nejraději nakupujete?
V supermarketu dělám velké, týdenní nákupy. Je tam velká nabídka. Když ale vidím nějakou hezkou čerstvou zeleninu někde cestou, třeba teď je sezona mladého hrášku nebo chřestu, hned to nakoupím a vymyslím, co by se k tomu nejlépe hodilo. V malých řeznictvích zase kupuji maso podle denní nabídky.

Chodíte na farmářské trhy?
Párkrát jsem je sice navštívila, ale mám radši třeba osvědčené menší prodejny a farmy. Teď jsem byla třeba na jedné na Šumavě, a tam jsem doslova vrněla blahem. Manželé, kteří farmu a restauraci provozují, jsou velmi milí a skvěle vaří. A třeba i méně známé části masa. Dala jsem si vynikající hovězí pupek a musím říct, že i za skvělé peníze!

Zajdete i do luxusních restaurací na speciality?
Pro mě je to vyhazování peněz. Jsem schopná uvařit to podobně a ještě čtyři tisíce ušetříme.

2 dobré Markétiny rady pro kuchařky

* Pokud to voní, nemůže to chutnat špatně.
* Když vaříte s láskou, je to vždycky pozna

Ujíždíte na biovýrobcích?
Spíš bych řekla, že si kupováním biovýrobků jen píšeme omluvenky za to, jak nedodržujeme zdravý životní styl a žijeme ve stresu. V jedné prodejně jsem třeba viděla dva úplně stejné sáčky jáhel od stejného výrobce. Na jednom byla cedulka bio a cena 89 Kč, druhý přelepku neměl a stál 24 Kč. Tak nevím. U většiny zboží mi schází kontrola. Jako malá jsem vyrostla na práškované zelenině, byla černobylská katastrofa a nikdo to neřešil... Každý extrém a každý fanatismus je špatně. Není nad selský rozum.

Musíte se v jídle jako gurmánka krotit, abyste si udržela figuru?
Ani ne. Obléknu i džíny, které jsem si koupila před deseti lety. Přibrala jsem vlastně jenom pár kilo v těhotenství.

Kolik jste schopná utratit měsíčně za jídlo?
Nevedu si domácí účetnictví, ale určitě to nejsou horentní sumy. Snažím se podporovat naše zemědělce a farmáře. Ale ať jdu nakupovat cokoli, většinou skončím u jídla nebo u knížek o něm. Maximálně ještě tak koupím dceři nějaké oblečení. Ani z dovolené si nikdy nevozím nic na sebe. Mým suvenýrem jsou různé hořčice, oleje, koření a sýry, které svým aroma zamoří celé letadlo (smích).

Jako maminka malé dcery asi budete znát fígl, jak to zařídit, aby se dítě v jídle nenimralo a nevybíralo si, co bude jíst.
Říkat si, že dítě si jednou k dobrému jídlu samo najde cestu, je nesmysl. Potomek má odmalinka vědět, že se dá jíst dobře, že pokrm nemusí být jen slaný nebo sladký. Moje dcera jí úplně všechno. Když si s manželem po večeři dáme trochu kozího sýra, vychutná si ho i ona. Dítě nás kopíruje, vnímá, jak se k jídlu stavíme. Ve chvíli, kdy někdo řekne fuj, to nejím, tak si ani ono něco podobného nedá. Chce to jen dát si záležet a naučit dítě novým chutím.

Vedete Christel odmalinka k vaření, pomáhá vám?
Ano, a moc ráda. Dám jí prkénko, plastový nůž a krájí zeleninu. Nejenže ji to baví, ale také ví, že se jídlo samo neuvaří, že maminka není otrok a služka. Jídlo pak pomáhá servírovat, prostírá stůl. U večeře nám dolévá vodu, sype jídlo bylinkami... A je hrozně důležitá.

Markéta Hrubešová s manželem Davidem Krausem a dcerkou Christel
Markéta Hrubešová s manželem Davidem Krausem a dcerkou Christel
Máte doma jedináčka, jak ho vychováváte?
Já jdu takovou zlatou střední cestou. Ani přílišná tvrdost, ani benevolence mi není vlastní. Zdravý rozum je základ. Dítě hlavně musí mít mantinely. Někde jsem četla, že svým zlobením jen vlastně zkouší brát za kliku a doufá, že ty dveře budou zamčené. To se mi líbilo. Všechno vysvětluji, neříkám jí, že je na něco ještě malá.

Výchovné manévry jste odkoukala od svých rodičů?
Já jsem byla vychovávaná v absolutní lásce a pohodě. Nemyslím, že to bylo rozmazlování, prostě jsem jen dostávala maximum lásky, kterou se snažím dávat i Christel. Dítě musí vědět, že je tu někdo, kdo ho má rád a kdo za ním bude stát, když udělá cokoli. Nekřičím, fyzické tresty se u nás také nepěstují.

Vy máte ráda kvalitní jídlo, ale Christel určitě jako všechny děti miluje sladké, hranolky a podobné laskominy. Zakazujete jí to?

Christel má ráda sladké asi jako každé dítě. Ale neujíždí na tom, nejí jenom to. Máme dohodu, že když se pěkně navečeří, dostane trochu sladkostí, třeba kvalitní čokoládu nebo želatinový bonbon. Ale někdy si sama dá radši ovoce. Do rychlého občerstvení já sama téměř nechodím a jsem pyšná, že jsme tam zatím s malou nejedly. Osobně vůbec nechápu, že se někdo třeba vyžívá v tom, že právě tam uspořádá dítěti oslavu. To já radši uplácám nějaký jahodový dort, nafoukneme balonky a pozveme domů kamarády. Nerozumím ani maminkám, které malému dítěti v kočárku dávají přesolené hranolky…

Co vám osobně mateřství dalo a vzalo?
Když jsem zjistila, že jsem těhotná, byla jsem šťastná, ale taky jsem měla pocit, že mi končí svoboda. Ale s miminkem pak jde všechno tak nějak samozřejmě. A je to úžasné, i když člověk nic nestíhá. Slyšela jsem také, že ve chvíli, kdy se žena stane matkou, přestane se dívat na svůj odraz do zrcadla a sleduje jen výraz svého dítěte. A to je výstižné. 

Plánujete pro Christel sourozence?
Nevím. Zatím to nechávám otevřené, i když si uvědomuji, že toho času mám přece jen už málo. S Christel jsem měla klidné a pohodové těhotenství, takže se i možná trochu bojím, že by se to neopakovalo. Taky jsem se tehdy mohla soustředit jen na sebe, teď by to bylo jiné. 

S mužem jste se brali, když už byla dcera na světě. Znamenala pro vás svatba důležitý krok?
Myslím, že všechny holčičky si přejí jednou se vdát a být za princeznu. A když říkají, že ne, tak je k tomu buď nutí partner, nebo mu tím chtějí udělat radost. To je můj názor. Já jsem vždycky věděla, že se jednou chci vdát.

Markéta Hrubešová a David Kraus
Markéta Hrubešová a David Kraus


Jak jste poznala, že váš muž je tím pravým chlapem pro život?

Protože jsem s ním chtěla mít dítě. Byl to první muž v mém životě, u kterého jsem to věděla už po čtrnácti dnech. Tušila jsem, že z něj bude skvělý táta. A co se týče ještě toho rodinného modelu, nikdo zatím nic lepšího nevymyslel. I na dceři vidím, jak je pro ni rodina podstatná. Teď se naučila psát a často píše slova: maminka, táta, Lilly (druhé jméno malé Christel, pozn. autorky) rovná se láska. Je to dojemné. 

Jste pro tradiční rozdělení rolí, kdy je muž živitelem rodiny a žena se stará o rodinu? Nebo jste to někdy chtěla jinak?
Jsem sice pro klasické rozdělení, ale určitě jsem také ráda soběstačná. Nemyslím, že je dobré, když je žena na muži zcela finančně a tím pádem i psychicky závislá. Každý jsme osobnost a máme právo na svou určitou svobodu. Muž, když cítí, že na něm někdo visí, tak se začne odtahovat a vznikají problémy. Ale samozřejmě to platí i opačně. U nás se to tak nějak přirozeně prolíná. Manžel mi třeba ochotně opraví nefunkční dřez a já zase s láskou navařím.  

U Markéty Hrubešové dal Gdovín nejen vyniknout vnadnému poprsí, ale i jejím vlasům
U Markéty Hrubešové dal Gdovín nejen vyniknout vnadnému poprsí, ale i jejím vlasům
Jaké vlastnosti musí mít muž, který vás zaujme?
Musí mít nějaké charizma. Sice to říkáme všechny, ale je to tak. Prostě ho uvidíte a ono zahřmí. A to se mi právě s Davidem stalo. Když jsme se začali poznávat, líbilo se mi, že si se vším umí poradit. Vím, že se nezhroutí z malicherností a podporuje mě ve všem, co dělám. Můžu se o něj opřít. Tahle jistota je pro mě důležitá.


A nežárlíte na něj jako na fotografa, který má před objektivem hodně krásných žen?
Žárlím zdravě. Myslím, že důvěra je jedním z nejdůležitějších pilířů jakéhokoli vztahu, nejen partnerského.

Původní profesí jste herečka, ale teď vás v televizi není vidět, co děláte?

Hraji divadlo v Divadelní společnosti Josefa Dvořáka. V repertoáru máme dvě komedie: Chudák Harpagon a S Pydlou v zádech. Rozdáváme radost v Branickém divadle i po vlastech českých. Také propaguji svoji kuchařku a pečuji o rodinu.

Nemrzí vás, že nejste už tolik filmově vytížená?

Chtěla bych samozřejmě točit. Ale nabídky musí od někoho přijít. A že zrovna nejsou? Přece se z toho nezhroutím.

Když vás někdy zavalí starosti, chybí vám energie, jak to přežijete?

Miluji spánek. Když se na mě něco valí a cítím, že propadám stresu, raději skočím do postele a řeknu si, že ráno je moudřejší večera. Musím se z toho pořádně vyspat.

Ochutnávka z receptů Markéty Hrubešové:

Piškotový ovocný koláč

Budete potřebovat:
3 šálky polohrubé mouky, 1,5 šálku moučkového cukru, 3 šálky jogurtu, 1 šálek oleje, ½ prášku do pečiva, sezonní ovoce
Postup:
Vypracujte nepříliš husté těsto (můžete přidat i 1 vejce) a vlijte ho do vymazané a moukou vysypané formy. Uhlaďte a poklaďte sezonním ovocem. Pekáč nebo dortovou formu vložte do trouby a pečte při asi 150 °C asi 40 minut. Nakonec můžete dort přelít želatinou a nechat vychladit.

Pórkový koláč

Budete potřebovat:
200 g hladké mouky, 80 g másla, 2 pórky, 2 jarní cibulky, 100 g uzené šunky (vcelku), 2 vejce, 100 g tvrdého sýra, 100 ml smetany, 2 lžíce vody, olivový olej, muškátový oříšek, sůl.
Postup:
Mouku vsypte do mísy. Mírně povolené máslo nakrájejte na kostky a přidejte k mouce. Do směsi vyklepněte vejce a osolte špetkou soli. Vše dobře smíchejte. Pak přilijte trochu vody a vypracujte vláčné těsto. Zabalte ho do fólie a dejte alespoň na hodinu do lednice. Připravte si náplň. Pórek a cibulku dobře očistěte a nakrájejte na plátky. Orestujte je na olivovém oleji, až zprůsvitní. Přidejte šunku nakrájenou na kostičky a trochu osolte. Zalijte smetanou, chvilku provařte a odstavte. Do směsi nastrouhejte trochu muškátového oříšku. Těsto rozválejte, dejte do vysypané formy a dobře přitiskněte ke stěnám. Okraje zarovnejte (měly by trochu přečnívat). Předpečte asi 10 minut v horké troubě (200 °C). Přidejte pórkovou směs, posypte strouhaným sýrem a zalijte vejcem. Pečte dozlatova asi 20 minut. 
Zkuzte: Práci si usnadníte,použijete-li těsto listové.

Vepřové kotlety s kapustičkou

Budete potřebovat:
2 vepřové kotlety s kostí, 200 g kapustiček, 1 malou cibulku, 1 stroužek česneku, 1 větvičku tymiánu, olivový olej, sůl, pepř.
Postup:

Kotlety očistěte, lehce naklepejte a z obou stran nařízněte tak, aby se při pečení nezvedaly. Okořeňte a potřete trochou olivového oleje. Nechte marinovat. Kapustičky propláchněte, odstraňte svrchní lístky a zarovnejte košťál. Pak je překrojte na poloviny. Vhoďte je do vroucí osolené vody a vařte asi čtyři minuty. Ihned sceďte a propláchněte ledovou vodou. Kotlety opečte zprudka nejlépe na grilovaní pánvi. Nechte na teple. V malém kastrůlku rozehřejte trochu olivového oleje a restujte na něm nadrobno nakrájenou cibuli a česnek. Přidejte kapustičky a proházejte. Lehce osolte a ihned podávejte.

Více najdete v knížce Tak vařím já z nakladatelství Mladá fronta. Doporučená cena je 299 Kč.

Autor: Kateřina Pokorná, Kbak
Diskuse ke článku
.
DesktopMobile